Já si myslím, že cukr pro mě droga je, protože mám klasický absťák, když ho nemám. A od té doby, co jsem se přihlásila do Prožij rok zdravě, je to snad ještě horší. Je to fakt boj, ale asi nám to za to stojí, když se tady s tím mordujeme, ne ? Bojím se měsíce, kde se budou řešit tuky, to asi umřu na sádlo.

Janca 7: Jsem na tom přesně tak jako ty. Hořký čaj a kafe v pohodě piju léta, ale sladké s tučným je můj konec - žádné rozumné množství, když se do toho dám, padne celé balení.Je to u mně prostě v tomhle případě všechno, nebo nic - od začátku ledna proto držím bez výjimky to "nic" a chutě mě zatím nehoní:-)

Ano jde o množství. Ale řekněte mi, proč (týden sladké nejím), proč mám pocit, že mi něco chybí. Když si dám něco sladkého (a jasně že v kombinaci s tučným) mám super pocit jenom těch pár minut než to sním. Pak už ne... je to tím, že nejsem schopná tyhle věci konzumovat v rozumném množství - a tak musím abstinovat. Třeba kafe, čaj nesladím dvacet let a tam mi cukr neschází... Motám se v tom momentálně taky... Ach jo...

Líbí se mi a souhlasím s tím, co píše ant.314 ... přece tady nic není zakázané, žádná potravina není škodlivá - vždy záleží jen na množství ...taky mám sladké ráda a občas mám na sladké chuť - pak si dám malý kousek a vychutnám si to, a je mi pak dobře :-) ... jde jen o to množství - a tady je asi potřeba zapojit i tu hlavu ... tak se mějme rádi a užívejme si ty malé úlety :-) - žít zdravě přece neznamená držet nějakou přísnou dietu, to bychom u toho dlouho nevydrželi ...

Tak nevim, ja se po snezeni sladkeho citim dobre, i kdyz vim, ze to znamena KJ navic. A ze to budu potrebovat zase necim vykompenzovat. Takze se tomu spis vyhybam, protoze si tim usetrim praci a vim, ze mi to neprospiva, ale to neni duvod, abych se citil neprijemne. Ale ani abych to opakoval casto a ve lekem.

Díky všem za názory.
Nechci tady polemizovat o tom, proč musí být sladkůstky jen málo a občas, proč používáme slovní obraty jako úlety, hřešení.
Všichni kdo si umí správně nastavit a používat sebekoučink ví kolik a čeho a kdy mají jíst.
Tento blog byl reakcí na můj pravděpodobně"absťák" a pocity, které tu situaci provázely.Hlavně nezávisle na tom, když se dopoledne objevil článek na téma cukru jako drogy.
V žádném případě nechci mluvit za druhé, ale nemyslím si, že někdo rád poslouchá, rady o používání rozumu.Ten samozřejmě všichni používáme..žeáno :-))............jde o to, proč se všichni, kteří nejsou spokojeni se svojí postavou či váhou, cítí po požití cukru mimo plán, psychicky nepříjemně a přesto to znovu a znovu opakují...

Problém vačšiny ľudí je v tom, že buď berú niečo príliš vážne alebo na to úplne kašlú. Je dobré mať k dispozícií informácie a podľa toho sa zariadiť. Takze zdravý rozum a zlatá stredná cesta.
Majme sa radi aj so svojimi občasnými slabosťami a nedokonalosťami :-)))))

Ano, ano.... všeho s mírou.... ( nebo s Mírou ? ) u dospělých i u dětí.

Přesně tak, jak píše Zlatka - při přemýšlení, co jíst a co ne, používat selský rozum. Když jsem si dala ráno dalamánek s marmeládou ( mojí domácí, takže má vysoký podíl čistého ovoce), tak si k svačině už nedám koblihu, ale jogurt. Všeho s mírou, ale přece ty marmelády nevyhodím....

Plně souhlasím se Zlatuškou. Všeho s mírou a bude nám všem fajn. Nemá smysl se mrskat za to, že člověk sní jednou za uherák lanýžovou bombošku. A lidské nedokonalosti je dáno hřešit, tak se s tím smiřme a naše jídelní úlety respektujme a užijme si je. Protože když se nad nimi budeme trápit, tak nám to přinese jen deprese. Hezký den a žádné trápeníčko :-)

Brrr. Vidět to takhle napsané je opravdu depresivní. Ale nic se nejí tak horké, jak se uvaří- praví básník. Jak už pravila děvčata přede mnou, všeho s mírou ať z přemíry zelené nezezelenáme. :-)

Je to boj, ve všem se vyznat... Ale asi nejdůležitější je číst etikety a vybírat si co je pro mě dobré a co nikoliv. Špatné výčitky, že tu a tam nějaké sladkosti neodolám - to si odpustím , raději uberu něco třeba na večeři a přidám pohybu. Když tyto úlety nejsou denně, tak by jsem to neřešila. Tak jak píše Zlatka, je potřeba si život užívat a ne jen přežívat podle toho, co zrovna se teď probírá v diskuzích na netu....

Hele...já bych svůj názor napsala jen krátce....je třeba vědét..kdy jíst....co jíst a kolik jíst...a to že sem tam slupnu zákusek nebo čokoládou....jsem jen člověk a život se má užívat a ne přežívat se zákazy:-) A když vnouček dostane u babi na návštěvě sladkůstku....a není to každý den....tak se přece nic neděje...prostě všeho s mírou a je to:-)Prostě používejme hlavu a nenechme si do ní nacpat jen to,co se píše...ať už jsou to dobré či špatné rady.....používejme prostě rozum a bude nám fajn:-)

Ja bych to nevidel tak cerne. Ze nam sladke chutna je vysledkem vyrazne selekce trvajici miliony let a je nesmysl to popirat. Tuk chrani pred chladem, zranenim a za dlouhe zimy umozni prezit, tvorit zasoby tuku je taky vysledkem tvrde selekce po miliony let - kdo nemel dost, neprezil zimu. S planovanou zivotnosti 40 let, behem ktere bylo treba zplodit aspone deset, patnact deti aby se tak aspon ctyri dozily dospelosti nez me dostane savlozuby tygr nebo vlci ci nejaka nemoc ta rizika z cholesterolu nemela cas se projevit a byla prijatelnou cenou za preziti a rozsireni druhu. Ze poslednich par set let uz dokazeme ziskat jidla dostatek s jistotou do budoucnosti, velke dravce jsme zahnali do defenzivy, ci na pokraj vyhubeni a poslednich nekolik desitek let uz vitezime rutinne i nad temi malymi mikroby, deti nam preziji takrka vsechny a dozivame se bezne 70 i vice let je prilis kratka doba na prekopani takhle dlouhe a brutalni selekce. Ale krome vrozenych programu jsme take ziskali schopnost se ucit a rozhodovat o sobe s cim dal vetsi znalosti veci. Ja nepopiram, ze mi chutna sladke - to bych lhal a navic bezduvodne. Ze cerna je bila a bila je cerna do nas cpal minuly rezim horem dolem a my ho za to pravem nenavideli. Ale stejne tak nepopiram, ze prilis cukru mi skodi a nebot jsem svym panem, tak si proste rozhodnu, co budu jist. Takze ackoli mi sladke chutna, tak semaforek cukru mam stale zeleny a tak kolem 30-40 procent a prevazne do nej prispivaji brambory a cibule. Obcas si neco sladkeho dam, to me nezabije, ale pokud je to jen maly zlomek v celomesicnim souctu, tak to nicemu neskodi. Dulezita je ta mira. A jak se rika "v zdravem tele zdravy duch", tak to plati na obe strany - pokud nebudu sam se sebou ve sporu a lzi, tak budu podstatne spokojenejsi a i to telo bude zdravejsi. Klidne si priznam, ze mam sladke rad ale stejne klidne si priznam, ze jakozto pan tvorstva dokazu ovladnout neje zvirata a techniku, ale i sam sebe a dam svemu telu to, co vim, ze doopravdy potrebuje, nikoli to, co mi tvrdi mluvici hlavy, ze mi chteji prodat s nejvetsi prirazkou.
Dalo to sice praci a pocitani (no pocital hlavne sebekoucing, ja jen menil parametry), ale mam ted radu jidel, ktera mi chutnaji a pritom "ciste nahodou" splnuji i kriteria pro zdravou vyzivu. Takze se netrapim zadnyma omezujicima dietama ale jim jen same dobre veci a pritom je telo (i duch) spokojene. Jen si to chce vybrat ty spravne dobroty a nekupovat to ostatni. (A dodrzovat rozumnou miru - to mi jde zatim nejhur, ale i to se da diky planovani nastavit tak, aby objem byl prijatelny a telo se necitilo osizeno - treba takove brambory, tech clovek muze snist klidne petkrat tolik co treba testovin ci ryze a porad se vejde do limitu - a s plnym zaludkem. Taky dostatek tekutin dost pomaha, aby bricho nezelo prazdnotou.) A dost dulezite je mit stravu natolik rozmanitou, aby v ni bylo vse, co telo potrebuje, protoze kdyz neco chybi, tak telo nerekne "chci vic bilkovin" nebo "chci vic sodiku", nebo "chci vic vitaminu B12", protoze ty miliony let ho naucily natvrdo, ze se ji co je, pokud aspon neco je. Takze krici "chci jist" a doufa, ze se v tom vyskytne i trochu te potrebne slozky. A neprestane, dokud ji nenashromazdi dost (zbytek latek se ulozi do osvedceneho tuku na horsi casy, co urcite prijdou - jak nas naucily doby ledove). Takze nejlepsi obrana je dat telu to co potrebuje a ono prestane rvat. Ale to se chce zamyslet, co vlastne cloveku doopravdy chybi a diky STOBu neni tak tezke se zpetne podivat, co uz vsechno clovek snedl a co ne, a podle toho to odhadnout. Proste rozumne hubnout se neda na lacno, na to je potreba jist s rozumem :) A mit se rad, protoze pak telo citi, ze je vse v poradku a zadna hruza nehrozi a tak nema takovou potrebu delat zasoby (az ta ocekavana hruza prijde). Protoze telo dost reaguje na celkovy stav, neumi tak snadno odlisit jemne nuance mezi "prijde tuha zima, to bude strasne" a "budu mit cerveny semaforek, to bude strasne" a "kolegyne bude mit hezci saty nez ja, to bude strasne" - jedine co slysi je "... to bude strasne" a tak udela jedine, co umi, aby se pripravilo - poridi zasoby. Kdyz slysi "Prijde jaro, to bude krasa", "prijdou vnoucata, to bude krasa", "dokazu si, ze odolam, to bude krasa", tak zase slysi je "... to bude krasa" a vi, ze se nemusi tolik zasobovat, ze bude dobre. A proto se mejme radi, kdo jiny uz by nas mel mit rad, nez my sami, ze :)

Je to droga, dnes kolegyně slavila 55. Přinesla každému 2 chlebíčky, větrník a špičku. Chlebíčkům jsem v pohodě odolala, ale oba zákusky jsem zhltla hned . A to jsem byla po obědě. Rozhodně jsem neměla ani trošku hladu. Sakra, co s tím?

Tak neviem, asi to droga bude :-)))
Čo sa týka cukrov, som so sebou celkom spokojná. Chuť na sladké mám výnimočne, vďaka tomu, že roky nesladím nápoje a vody, a vďaka sebekoučinku som dúfam pochopila, čo je to vyvážená a pestrá strava. Takže chute ma velmi netrápia.
Ale dnes ako dosledok toho, že tu všade čítam len o cukre, som si dala čokoladový kroasant.!!! Som si istá, že to bolo len kvoli tomu.-)))
Takže to droga bude .-)))

Také jsem zatím bez vnoučat, ale kolem mě se "mimi" vyskytují. A když jsem viděla, jak má svéprávná kamarádka dává vnoučeti na svačinku jogurt s lentilkami (název nevím), zajídá to Brumíkem, a protože to pěkně spapkal, tak za odměnu lízátko....nevěřila jsem svému zraku. Když se podíváte na reklamy v TV, dětem se doporučují pouze tučné a přeslazené pochoutky s dovětkem, že obsahují porci mléka...
Zelená je určitě správná cesta, ale na druhou stranu, nejen zelenou živ je člověk...držím palce, ať to zvládneš, já mám také své "běsy". Cukr mě tak netrápí, ale až bude měsíc tuků, to se budu svíjet :-))

Krásný blog! Já teprve čekám první vnouče, ale určitě nebudu kupovat Kostíky, Brumíky a pod... a dcera také ne. Stravují se s manželem zdravě. Je pravda, že kdyby to lidé nekupovali, tak to vyrábět nebudou, ale to se nestane :-(((

to nedělají výrobci, to dělají spotřebitelé. kdyby to lidi nekupovali, tak místo toho budou v krámě třeba čerstvé ryby nebo tuřín, vodnice a další tradiční potraviny našich předků, které stále sháním jako nějakou exotickou pochoutku. skladovací prostory jsou omezené a tak je v obchodech jen to, co se kupuje nejvíc a to jsou cukry. jedině tak, že většina začne jíst zdravě a bude odmítat platit za jedy, se změní obsah regálů. bohužel, já už se toho asi nedožiju. je to na generace. já tedy vnoučatům určitě Kostíky dávat nebudu a snacha také ne. protože nechci, aby to pokračovalo i v následující generaci stejně.