Dnešní ranní probuzení nebylo zrovna nejpříjemnější,i když pohled z okna tomu nenasvědčoval.Modrá obloha,sluníčko,tak proč mě tak bolí hlava?A už vlastně třetí den.Aby ne...Sluníčko se schovalo a černé mraky nevěstily nic dobrého.Mám barometr v hlavě,a funguje.Dvy dny jsem nevytáhla kvůli mé hlavě paty z domu,a nebylo mi z toho zrovna nejlépe.Musíš to překonat,přece se nebudeš jen tak poflakovat doma.Ranní cvičerní mi trochu pomohlo,ale bez prášku se to neobešlo.a když jsem vyšla ven,bylo sice chladno,ale nepršelo.Vypravila jsem se jen něco zařídit do města,nakonec z toho byly 3 hodiny,ale o tom psát nechci.Chci se podělit o nádherné dojmy,nemohu je sice doložit fotografiemi,které mám ve svém telefonu,tak snad i slova přiblíží mé pocity.Nikdy jsem si nevšimla,že v jistém místě,kudy procházím velmi často,mne zastavil letmý pohled na keře,lemující chodník.Tolik barev pohromadě,nádhera,až se mi zastavil dech.Vrátila jsem se zpátky,zastavila se a najednou všechny ty špatné ranní pocity byly ty tam.A ani mi posléze nevadilo,že jsem ve městě nesehnala to,co jsem chtěla.Je to jernom věc,oproti pocitům,které vám nikdo nesebere.Třeba na Dni zdraváí se najde někdo,kdo mi poradí,jak vyzrát na fotogalerii.A pak tu nádheru uvidí i ostatní.