TOPlist
Sledujte nás:

Teorie a nácvik k řešení problematiky „jídla navíc“ 25. 1.

Zpět

O tom, že psychika hraje při hubnutí hodně důležitou roli, asi nikdo nepochybuje. Když jsme v nepohodě a řešíme zásadní věci (ale i zdánlivé maličkosti), nedokážeme se tak dobře soustředit na to, co bychom měli dělat, pokud chceme hubnout. Často odsouváme péči o sebe na druhou kolej, stres zajídáme, stejně tak nepříjemné – ale i příjemné – pocity. Říká se tomu emoční jedení a je to jev naprosto přirozený. To znamená, že si nemusíte vyčítat, když rozčilení, naštvaní, smutní, unavení, nebo i veselí sáhnete po něčem, co se tak docela neslučuje s ideálním obrazem stravování.

Problém ovšem nastává, když nad naším jedením získají emoce plnou vládu. O tom, jak zvládat toto „psychické jedení“, byl seminář 25. 1. nazvaný Teorie a nácvik k řešení problematiky „jídla navíc“. (Obrázky ze semináře si můžete prohlédnout tady. Ona totiž psychika dost často ovlivňuje naše jedení tak, že nás nutí jíst víc, jak asi většina z nás ví.

Dá se nad emocemi, které nás přinutí natáhnout ruku k jídlu, nějak zvítězit? Dá. To je ta dobrá zpráva. Ale chce to trénovat a cvičit – to je pro někoho asi ta zpráva horší. Základem, jako u všeho, čeho chceme dosáhnout, je přesně si říct, CO chceme mít: chceme být zdraví, v kondici, fit, štíhlí? Pokud ano, chceme to natolik, že pro to něco uděláme? A pokud ano, jak to máme udělat?

 

Asi nejdůležitější je na ten svůj cíl neustále myslet. Uvědomit si, jak moc je pro nás důležitý a že je důležitější než to, že zrovna uspokojíme chuť na koláček, čokoládu, čabajku nebo cokoli, co je naší jídelní slabostí. Když pro nás ta pochoutka zrovna v dané chvíli důležitá je, musíme si uvědomit proč. To, že budu žít a jíst zdravě, neznamená, že ze mě bude doživotní asketa, který si bude odpírat všechno, co má rád, a nad stránkami kuchařek se zasnívat s okurkou v ruce. Můžeme si něco dopřát, ale musíme si uvědomit, že to děláme, proč to děláme, že to uděláme jen výjimečně – a připravit si plán, jak to zase vykompenzujeme. To znamená, že si po zbytek dne dáme jídlo energeticky chudší, přidáme víc zeleniny, nebo se půjdeme na hodinu navíc projít.

Existují samozřejmě různé metody, jak s jídlem navíc bojovat. Kromě naučení se nového způsobu jedení ve smyslu skladby a množství jídla můžeme používat techniky pomalého jedení, jíst jen u stolu, soustředit se na jídlo a nic u něj nedělat a tak dále. Více o těchto metodách najdete v knížkách STOBu.
A na příštím semináři v dubnu se můžete poučit o tucích, o tom, které jsou prospěšné a které škodí, a také o tom, proč je při hubnutí a zdravém jedení potřebujeme.
 

Hodnocení (46 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

27. 05. 2019 22:55
Přez den v poho,ale přijde večer a vše je v háji :-( ...
25. 12. 2017 21:24
Můj velký problém emoční jedeni
05. 05. 2017 20:56
emoční jedení je můj velký problém
23. 07. 2015 22:21
Ta moje hlava je začarovaný kruh.
13. 03. 2015 14:34
JO,jo emoce muj případ,Elmah mluvíš mi z duše,ale zasmála jsem se moc salámku.Tak to máme taky emoce,ale tentokrát příjemné:)!!!!!
22. 06. 2014 16:07
Pracuji ve Večerce. Je velice těžké odolat pokušení. Začne to hned ráno, když přivezou čerstvé koblihy, koláčky, teplé houstičky...následuje salátek, chlebíčky, obložená vajíčka,následují čerstvé dortíky...MASAKR!!! Bojuju, ale dost prohrávám!! Výsledek? 91 kg.. no..šílené!!! Od pátku mám volno a pohoda...zítra jdu do práce, tak na mě myslete!!! Díky!! Maceška22
06. 05. 2014 09:56
Jedu,v nemoci a tak se snažím,vymyslet vhodné jídelníčky,mám jíst 5000kj a moc mi buď něco přebývá nebo chybí ach jo!!!
06. 05. 2014 09:12
u mě je ted´ problém pracuji na 3 směny nějak jsem přestala řešit váhu pak jsem se na ní bála vlézt dnes jsem na ni stoupla a hrůza .V praci nejím vúbec a pak to na mě přijde .držte mi palce najedu znovu na sebekoučink recidivistka Lenka
03. 03. 2014 16:14
:)
27. 02. 2014 08:37
Technika pomalého jedení je fajn.. ale kdo by na to měl pořád čas.. Mě hlavně pomáhá ta pravidelnost a plány.
25. 02. 2014 15:25
Taktéž můj problém. Nejhorší je jezení ve stresu - něco si dám "na uklidněnou" a pak mám ještě větší stres a to z výčitek z toho jídla...říkám si, že dneska na to mám nárok a pak mě to štve..:( Ale peru se s tím a to je hlavní.
14. 02. 2014 14:22
Na cil myslim stale,ale kdyz manzel koupi salamek a ja jdu nahodou pro neco do lednicky a ujedu,tak mam v hlave temno. Myslim jen na salamek:-( A az je snezenej,tak zas zpatky cil a vycitky:-( Je to narocne,myslim,ze vycitky jsou jeste horsi.
10. 02. 2014 08:28
To je presne muj problém - emocní jedení a vubec psychika. Vsechno je opravdu v hlave a je pravda,ze musíme na svuj cíl (pokud nás prepadne jíst navíc) stále myslet.
07. 02. 2014 19:16
No, jo, ta hlava.........tam to všechno začíná i končí.
07. 02. 2014 13:51
"emoční jedení" ... to je můj problém. Přemýšlím, jak na můj cíl pořád myslet... napsat ho na dveře od kuchyně? Na ledničku? Do ledničky? Na každý kousek jídla v ledničce? Na ruce? :-D
07. 02. 2014 10:08
emoční jedení se u mě projevuje v souvislosti nespavosti, když jsem v pohodě, problémy nemám
06. 02. 2014 20:40
Ano, nejdůležitější je na ten svůj cíl neustále myslet, i tak nás bohužel emoční jezení někdy holt přepadne :-/ Každopádně u dortíků se chci řídit novým hesle, ano, chci dortík, ale ještě víc chi být štíhlá, a proto si ho nedám :-)

Naši partneři