Nemoc je pro mé hubnutí katastrofa..........V posledních letech jsem strávila hodně času doma s nemocným synem- nízká imunita a nemoci pořád dokola.I když je to tak dva roky podstatně lepší, nemoc mně vždycky znova psychicky vykolejí...Pro mně je bohužel spouštěčem chuti na sladké nemoc a z toho vyplývající psychika ,,na houby!".Hubnutí se mi se sebekoučinkem zatím daří, i když asi pomaleji, než jsem si myslela.Ale teď je tu první zádrhel- nemoc.První začal manžel, před pár dny se přidal i dvanáctiletý syn a teď už i já.Musím se pochválit, že dokud to byli ti dva, dařilo se mi to perfektně zvládat, ale když už to sklátilo včera i mně- to už bylo moc.Normálně doma nic sladkého nemáme, ale úplně blbou náhodou odpoledne přinesla moje mamka mému nehubnoucímu manželovi buchtu....no a já nevydržela a secpala jsem /po dlouhém boji sama se sebou /večer před spaním dvě porce buchty a ještě návdavkem půlku čokolády - s osmdesáti procenty kakaa, co jsem měla doma pro takový případ..ach jo.No a teď jsem si ráno po dlouhé době užívala rozhoupané glykémie a vstávala jsem po opravdu dlouhé době s vlčím hladem.Samozřejmě jsem se zas vrátila k plánu sebekoučinku.Máte to někdo taky takhle? Nebo radu jak to zvládnout jinak? (Normálně řeším chuť vybočit cvičením,jenže to moc nejde,když sotva lezu.)
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Ahoj, nejsi v tom sama. Poslední dobou řeším stále stejný problém a to je chuť na sacharidy, hlavně tedy ty nezdravé. Mám pocit, že čím jsem starší, tak mě více láká sladké, hlavně tedy čokoláda. Snažím se s tím bojovat, jak to jde. Jím pravidelně, zapisuji, vážím. V každém jídle mám přílohy/hlavně celozrnné/, dostatek bílkovin i tuků. Ale jak se přehoupne podvečerní 17. hodina, tak mozek začne vymýšlet a někdy se úplně třesu na něco sladkého. Také mi nepomáhají zdravé müsli tyčinky, celozrnné chlebíčky s polevou, prostě nic. Chci tu čokoládu a když není, tak cokoliv - džem, granko, sušenky, co je doma. Také nevím, jak z toho ven. No a pohyb to ještě zhoršuje, hlavně, když si dám tak 2-3 hodinky svižně kolo, tak potom bych mohla sežrat fakt celou bonboniéru.
Držím palce, ať na to příjdeme, co za tím je.
to mi povídejte, i když na sladké nejsem, máme doma nějaká jablka, tak upeču jablečný závin, dám si dva kousky a hned jsou sacharidy v háji a to se ještě držím zpátky, nejlépe je vůbec nepéct sladké
Já to resím zrovna tak. Jakmile mám nejaké starosti nebo stres, zajídám to a ne jenom sladkým. Jak poradila paní Málková, mám doma pro tento prípad proteinové tycinky. Tak si obcas nejakou sním bez výcitek svedomí. Také mám horkou cokoládu s 80% kakaa.
chuť na sladké dobře znám.Zrovna tento týden jsem měla krizový:-(((
radu nemám ,ale mám v plánu koupit si ty proteinové tyčinky.Musím ale až se dostanu do města :-))))
Držte se děvčata
AHOJ NO A JSME U TOHO ZASE STRES NEVIM JESTLI Z MÝCH BOLESTI A ŠPATNÝMU POČASÍ A JÁ ZASE SNĚDLA ČOKOLÁDU , PANÍ IVO JÁ VÍM ŽE BYCH MOHLA CHUT NA SLADKÉ NAHRADIT NĚČÍM JINÝM ALE TO MI TAK NECHUTNÁ JAK TA ČOKOLÁDA S OŘÍŠKY NEBO S MANDLEMI .TED UŽ JI ZASE NEBUDU MUSET TŘEBA MĚSÍC ,ALE PŘÍJDE TO A JÁ TO NEZVLÁDNU A TO MI DNES JE I ZLE PROTOŽE MI VYLÍTL CUKR ,JSEM DNES MIMO ANI NEVÍM PROČ NĚKDY MIVÁM TAKOVÉ ŠPATNÉ DNY JITKA
V první řadě ze sebe vyženˇ bacili se stresem jsou kila za dobře to se jim mrchám daří nic si nevyčítej a bude zase dobře uvidíš měla jsi sladký no a co kdo si ho nedá a že semaforek svítí jednou začas červeně to se taky stává hlavně se dostanˇ zase do formy atˇjsi zdravá.
pokud jite sladke ze stresu jsou dve cesty k reseni. Prvni mozna snazsi nahradit sladke menekalorickym sladkym, treba smackerem s merunkami nebo proteinovymi tycinkami, ty jsou sice drahe, ale aspon nas nenapadne snist dve.
Daleko lepsi je dopredu identifikovat situace, ktere vas ke konzumaci provokuji a pripravit si jine reseni - a to se prave ucime v kurzech a nebo jak na to je popsano v knize Hubneme zdrave a natrvalo. No a pokud si obcas sladke planovite vychutnate- ale ne ve stresu- tak je to vporadku
Ahoj , já to mám taky tak. Manžel byl před vánoci 2 týdny v nemocnici a já byla tak vystresovaná, že jsem za tu dobu přibrala 3 kila. No naštěstí už je mám skoro dole, teď hubnu třetí týden (tentokrát už se fakt snažím) a na sladké nijak moc chuť nemám. Když mám chuť tak si dám, ale s rozumem a ne jako dřív. To jsem byla schopná spořádat celou studentskou pečeť na posezení. Ale když jsem ve stresu, tak se vždycky uchýlím ke sladkému a neumím si pomoci, tak doufám, že v dohledné době bude toho stresu co nejméně - to přeju všem co s tím mají potíže.
AHOJ tak tema čokoláda a chut na sledké ,to znám moc dobře ,čokoládu miluju a hlavně mi nechutná ta hodně hořká neměla bych problem si sednout a pomaloučku si vychutnávat sousto za soustem čokolády s oříšky a snist celou tabulku ,ale ted se snažím této zavislosti zbavit a abych pravdu řekla moc mi to nejde ,tak jednou za měsíc se mi to stane a pak se na sebe zlobim že jsem slaboch a pozor to mám k tomu cukrovku no a stejně ji snim ,ale říkám si není to každý den ,tak pak zase najedu na jidelníček ,jdu cvičit ,plavat a já nevim co ještě a to se opakuje porad do kola
Určitě to co píšeš velice dobře znám. Zatímco já trpím těžkou obezitou, tak manžel je chroust. I kdyby snědl krávu, tak neztloustne. Celá moje rodina vyžaduje sladké. Nebyla jsem výjimkou. Když jsem přestávala kouřit, tak zásada byla nekoupit cigarety. S tím sladkým je problém. Dokázala jsem sníst i 200g čokolády Milky na posezení. Z nadměrné konzumace čokolády a spousta stresu jsem si vypěstovala vysokou kyselinu močovou - tudíž dnu. Paradoxně se teď místo čokolády učím jíst maso a celkově zhubnout. Budiž ti moje skušenost výstrahou a povzbuzením, že jsme v tom s tebou. Teprve se kaučiji třetí den a paradoxně chuť na čokoládu nemám. Pro případ, že mě přepadne stres a mám nutnou potřebu si něco strčit do pusy, tak mám nachystanou misku se zeleninou. Hlavně si nic nevyčítej. Včera bylo včera a dnes je dnes. Teď to zase dlouho vydržíš. Četla jsem v nějakém článku, že jedna paní milovala větrníky. I poté co zhubla jednou za rok měla "větrníkové" orgie. Celý den jedla jen větrníky a celý rok si na ně ani nevzpoměla.
Taky bych na sebe nebyla tak přísná - mějme se rádi!!! Na druhou stranu nějaké výjimky- nemoc, stres, oslavy- jsou pořád kolem nás. Já hubnu bez cvičení a jde to taky. Buchty a jiné mňamky co přijdou během dne se snažím si odložit na snídani (dám tak svému mozku signál- neboj o nic nepříjdeš- ráno dostaneš!!!). Nicméně pro mě je opravdu nejlepší doma nic nemít- láká to - zvláště, když jsme oslabené (stres, nemoc...). Drobet mi pomáhá říci si - nene, buchta není moje. KDyž si vsugeruju, že pochoutka je někoho jiného, tak snáze odolám ...snáze,ne vždy ovšem. Nicméně - když je krize, tak je krize a všechno jde stranou. Mějme se rádi, odpouštějme si své nedostatky- stejně to dáme a budeme krásné a štíhlé!
Chce se mi napsat: napanikarte! Podstatne je vzdy to, co prevazuje. Tudiz prevazuji-li u Vas v posledni dobe dny, kdy se spravne stravujete a takove "vyboceni" je vyjimkou - pak nepanikarte a zbytecne se dlouho neobvinujte. Vyborne je, ze jste se hned rano (po buchtach :) vratila ke zdravejsimu rezimu a ten si dale drzite. Za jeden vecer prejezeni neztloustneme! Drzte se dal, moc Vam fandim. Eva Ruzickova
ahojky,já řeším zrovna to samé,o víkendu jsem ulehla a přestala zapisovat ,neměla jsem chuť jíst pořádný jídlo,ani cvičit nemůžu...a najednou se vůbec nehlídám a dneskan jím jenom samé dobroty:-( teď mám výčitky a narazila jsem na tvůj článek...takže ti neporadím co s tím,jen abys věděla...nejsi v tom sama...
