Naše psice - belgický ovčák - se šíleně bála bouřky - ještě se u nás ani nezablesklo a ona se rvala do baráku tak, že ničila vstupní dveře...a tak jsme s ní proseděli všechny bouřky a nestačilo pustit ji dovnitř a být s ní, ale museli jsme na ni mluvit, hladit ji po hlavě, a vůbec chlácholit...někdy nám dokonce lezla na klín. A první pudlík, to byl kliďas, ale vyváděl, když jsme s ním jeli autem... druhý pudlík zase vedl úporné boje s vysavačem - a neuchlácholili jsme ho vůbec ničím. Řešili jsme vlastně jenom tu jízdu autem - veterinář nám dal homeopatika a pudlice byla sice pořád trochu napnutá, ale neštěkala a nevyla a necpala se za volant.

Já jsem dávala hodně pamlsků a co nejvíce jsme se mazlili.

Moji dva pudlíci se nebojí ničeho,v klidu vše sledují,ale ten před nimi měl hlukovou "fóbii",jak něco bouchlo,mohl se pominout a nepomohlo vůbec nic,jen když si mohl zalézt do páníčkovy postele a tam se klepal a klepal.Neporadím,je to individuální problém.Já randál taky nemusím :-)))

To ti neporadím. S motorovou pilou problém nemáme, manžel řeže a pejsek leží a sleduje ho. Horší je to s petardami a nebo stačí když někdo vystřelí. Mluvím na něho a snažím se ho uklidnit. Na Silvestra už ani nemáme o půlnoci přípitek, sedím s ním na zemi a držím ho okolo krku. Teď o víkendu byl v televizi pořad Kočka nebo pes a pán co cvičí psi říkal, že se to dá odnaučit, že si pes zvykne.

Moje Džína č. 1 se tak bála petard, že jsem s ní silvestra strávila zavřená na záchodě, neb tam to bylo nejméně slyšet.Pak jsme ji na každého silvestra dávala kynedryl.Trochu ji to utlumilo a víc ho prospala. Ale tato rada ti nepomůže na to , když jdete ven. Džína č.2 se nebojí vůbec ničeho, tak s ní problém neni.

Já bych si položila otázku, jestli je nutné to řešit...jak často se takové situace stávají. Chápu, že je to omezující a pro psa nebezpečné -pokud je tak vystrašená a utekla by. Jen nevím, jak často se s tím člověk setká. Já musela svoji fenku naučit nebát se aut (i když doteď má respekt...ale netáhne pryč a nejančí)...jenže to je mnohem lepší zvuk a častější, takže se otrkala - ono nic jiného jí nezbylo, když jdete podél silnice a jede jedno auto za druhým. Doma třeba mixér, vysavač byl taky problém, ale taky si zvykla (tradiční pochvala a pamlsek za "vhodné" chování...ignorace, když vyvádí). Je fakt,že ta motorovka mnohem víc řve a je to obvykle někde v klidu, takže to víc vynikne než ve městě. Zkusila bych hračkou, povelem, pamlskem upoutat psovu pozornost...tedy jestli se dá...Extrém by byl jestli máte motorovku někoho poprosit ať s jí nahodí a bez řezání zkusit psa zvykat na ten zvuk. Postupně zvykat i na řezání. Ale já se s tímhle zvukem setkávám tak málo, že bych to neřešila. Podotýkám ještě, že co píšu funguje na mého rapla...ne, že mám patent na rozum :).

Naše Betyna je už natolik hluchá, že ji petardy nevyrušují. Jako mladá se nebála bouřky, ale pak najednou asi v 8 letech začala mít z bouřky úplnou psychózu. Lezla mi pomalu na hlavu a když bouřka přišla v noci, světelné efekty ji přiváděly k šílenství. Úplně mlčky se třásla u mé postele a musela jsem ji uhladit ke klidu, což znamenalo probdělou noc. Poradit neumím, protože je to asi hodně individuální, ale úplně pejsky chápu. Mě taky kravál vadí.

Mám to doma podobné. Jednou na Silvestra, když petardy bouchaly přímo u našeho domu, se moje fenka schovala pod těžký stůl a tahala mě za nohavici tak dlouho, dokud jsem nevlezla za ní. Vím, že se doporučuje tvářit se, že se vůbec nic neděje, ale ty hlasité zvuky vadí i mně a psi mají mnohem lepší sluch. Motorovka a petardy - nechci si ani představit, jaká hrůza to pro ně musí být. Takže bez ohledu na rady vždycky nechám svoji fenku, aby se ke mně přitulila, a mluvím na ni co nejklidnějším hlasem. Nemusí rozumět slovům, ale rozumí tónu, tím jsem si jistá. A opravdu ji to pokaždé uklidní, protože ví, že jsem s ní a nic jí nehrozí. Prostě mi věří.

Poradit tedy neumím, protože se psíky zkušenost nemám, ale upřímně řečeno, když v lese slyším řetězovou pilu prchala bych taky a to mám sluch určitě horší než váš pejsek.Držím palce, ať se vám zadaří a pejsek to líp snáší.

Konejšivě na ní mluvit, případně podstrčit mlsku. To se vyplatilo, když jsme měli pudlíka. U Sáry je to jinak, ta když jí něco rozčiluje (za téměř 8 let se snad nezabála) zježí se, řve a má tendenci útočit. Rozčilujou jí zvuky řetězů, rozbitého skla a lidé s kapucou na hlavě. Domýšlíme si proč asi, vzali jsme si ji už trošku větší a zřejmě si zažila své. Asi tvoje psí holčička má špatnou zkušenost spojenou se zvukem pily.