Růžena
 

Moje želva Růžena,

Ta je stále blažená.

Denně žvýká šťovík líně,

Ploutve založené v klíně.

Nehoní se za prací,

Je to želva domácí.

Tuhle říkám, Růženo,

Špekatí mi koleno!

Začni něco dělat čile,

Počítat to budu v kilech.

Každý týden kilčo celé,

Od pondělka do neděle.

Růžena se náhle rmoutí,

Nosík krčí, krkem kroutí.

Analýzu provádí,

Plány v hlavě hromadí.

Tu se ťukne do krunýře,

Musíš koukat do talíře!

Koukám jako sůva z nudlí,

Růžo, tak že bychom zhubli?

Talíř že je cesta má?

Pomůže mi s kilama?

Sic nevím co, a nevím jak,

Přec kupuju cibulák.

Růžena mne v kuchyň láká,

V rukou svírám cibuláka.

Naber sobě dobrot dítě,

Jednej rychle, jednej hbitě.

Růžena se culí tajně,

Myšlenku v tom hledám marně.

Kupím tyčky, kupím sůši,

Kupím babinčino suši,

Kupím škvarky, kupím bůček,

Kupím čokoládek štůček,

Kupím mořské čokoplody,

Chystám sobě velké hody.

Růžena mě pozoruje,

V notýsku si zapisuje,

Přísně si mě skřipcem měří,

Kyprou dámu se zátěží,

Nenechám se vyvést z míry,

Přihazuji tučné sýry.

Růža stále pozoruje

Koutkem úst se uculuje,

Chystá na mě lotrovinu,

Tu povídá narovinu.

Chceš-li opět štíhlá být,

Musíš „mňamky“ vyhodit.

Vzteky ztrácím řeči dar,

Nejdřív radost potom zmar.

Růžo, Tobě přeskočilo,

Vždy se hodně jedlo, pilo,

Tučné, sladké, slané hody,

Přec nebudu žíti z vody?!

Růžena se ale culí,

Oči na mě, šibal, kulí,

Tajemně se chvíli tváří,

Najednou nadšením září,

Ejhle, co má za lubem,

Trumfuje mě stobklubem!

Jídelníček vysvětluje,

Po očku mě pozoruje,

Semaforky přihazuje,

Příběhy mě motivuje,

Náhle říkám, vem to ďas!

Život není hodokvas!

Střídmost to je cesta má,

V bůčku úspěch nedřímá!

Denně přidám sadu cviků,

Kopu dřepů, tucet kliků,

To by bylo, aby to

Nezvládlo i kopyto.

Má to, Růžo, malý háček,

Kam se poděl cibuláček?

Jdu ho hledat, vy se mějte

Hodně v životě se smějte

Smích, jak říká Růžena,

Zeštíhluje kolena!