Smích léčí tak posílám dál ať jsme zdraví ať nemusím slzet sama!!!!!!!!!!

 

 

 V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě 

vypadající dáma s chlapcem, který, jak se později ukázalo, nebyl syn, ale 

vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký  

""""" výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu. Chlapec chvíli pozoroval 

okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na 

stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani 

nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou 

uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila,  

protože každý bezpečně poznal, o co se jedná.  Až na malého chlapce. „Babí, 

co je to tam namalovaný?“ Pro něj neznámý druh „smajlíka“ ho zřejmě zaujal. 

„Kde myslíš, Kubíku?“„No přece naproti nám, na stěně,“ ukázal chlapec na 

nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní jsme 

zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá 

žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně. „To je… to je…“ 

přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch 

svatý. „To je přece dráček!“ zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, 

škodolibé,  obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je 

zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomni se vrátili ke 

svým myšlenkám.  Ne tak chlapec. „Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na 

pouštění?“ Babička, čelíc další zvídavé otázce, nešťastně vzdychla a očima k 

nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil. „No ano, 

Kubíku, takovej, co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?“ improvizovala 

statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.„Hele,babi, a nepotřebuje 

ten dráček vocas?“ Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala 

rudnout. „Tenhle dráček asi ne“ hlesla babička. „To je divný, každej 

správnej dráček by si vocas zasloužil“ mudroval vnouček. „Tak tenhle ho 

nemá!“ odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie. 

Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.„Babi a ty máš dráčka?“ Babi 

polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy 

dosud zadržovaného smíchu. ,,Já už dráčky nepouštím“ odpověděla ta dobrá 

žena žalostně. ,,Protože už dráčka nepotřebuješ!“ triumfoval chlapeček a 

zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál 

bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii: „Ale když jsi ještě dráčka mívala, 

tak jsi vocas chtěla, ne?“ To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. 

Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze. „Chováte se jako 

primitivové!“ rozječela se na nás. „Čemu se smějete?Jak asi vypadám před tím 

klukem?! Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé 

zvedla hlavu od své učebnice a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení 

pravila: „Jako dráček?"  

A ještě něco pro šičky roušek :

ŠIČKÁM

K.J. Erben

Za mašinou s tuhým tělem
sedí ženy podvečerem:
„Sviť, žárovko, sviť,
ať mi šije niť.

Šiju, šiju huboroušky,
proti virům nemám zkoušky,
sviť, žárovko, sviť,
ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek -
rostříhám i modní šátek:
sviť, žárovko, sviť,
ať mi šije niť.

Zelené šaty, botky rudé,
brzy virus zničen bude:
sviť, žárovko, sviť,
ať mi šije niť.

Ráno, raníčko šička vstala,
roušku si v uzel zavázala:
„Půjdu, matičko, roušky prát
musím je celé dezinfikovat.

„Ach, nechoď, nechoď mezi lidi,
v testech se staly už i chyby.
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, bez roušky ven.

Virus se tobě vyhýbal,
asi se české šičky bál,
v sukničce jako z vodních pěn:
nechoď, má šičko, k lidem ven.

Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, má šičko, k lidem ven.

Nemá šička, nemá stání,
rozdávat roušky ji cos pohání,
roušky všem dodat ji teď nutí,
nic doma, nic jí po chuti.

První roušku už lidem dala,
zakryla ústa, naději dala,
po ochraně teď šité od srdce
zavířilo se rychle velice.

Narazil u nás virus tvrdě,
české šičky to vzaly hrdě,
na mapě zkázy co světu dal
zelený mužík dotleskal.