Datum registrace: 01. 01. 1970
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 133054.53 km |
Kolo: | 66054.10 km |
Cvičení: | 5523 h 24 min |
Přátelé
Počet přátel: 22
Jak požádat o přátelství
Jak jsem mluvila sprostě
11. 08. 2014
Mé dítko je naprosto pohodové a jde se s ním rozumně domluvit. Většinou. Dnes ne. Podle všeho z pekla zdrhl nějaký malý čertík a skočil našemu mlaďochovi do pusy, když si ráno zívl.
Mládě prostě vstalo špatnou nohou a pilo mi krev jak profesionální upír. Skončilo to tím, že kolem druhé odpoledne se mi podlily krví oči a začala jsem syčet jak papiňák. Dítko pochopilo, že přestřelilo, jenže to už jsem měla tlak, jako bych si chtěla vystřelit srdce na Mars. Původně jsme se chtěli jet nahlásit k tomu novému doktorovi, ale když mi manžel řekl, že jsem bílá jak zeď a mám po obličeji rudé fleky, rozhodla jsem se, že rozumnější bude jít k doktorovi jindy.
Šli jsme nakoupit a za kasou zrovna seděla paní, se kterou už jsem se tady několikrát potkala na procházkách a trochu jsme probíraly zvířata a rodinu a počasí. Tím pádem vím, že paní má dítko ve stejném věku. Když mě viděla, jak u kasy syčím na mlaďocha a ačkoli jsem mluvila česky, bylo jí vše naprosto jasné. Usmála se na mě, spiklenecky mrkla a povídá: „Už jen dva týdny…“
Někdo dokáže naštvání vycvičit, já když se naštvu, myslím doopravdy naštvu (a naštěstí se takhle rozčílím jen párkrát do roka), je mi akorát špatně od žaludku, do ničeho se mi nechce a vůbec mi to nemyslí. Málem jsem vzdala sebekoučing s tím, že stejně na nějaké vážení nemám náladu.
Ale nedalo mi to. Rozhodla jsem se, že ni vítr ni déšť ni stres mi moji cestu nepřekazí a šla jsem nato. Napřed jsem se rozhodla, že i když mám pocit, že nepozřu ani sousto, jíst se musí a udělala jsem si z dýně, rajčat, papriky a zázvoru bezva omáčku na nudle. Pak jsem dostala neskutečnou chuť na mák a sezam a vzhledem k tomu, že mám věčně málo tuků, pěkně jsem si to navážila, aby to vyšlo kaloricky, umlela, lehounce osladila agáve sirupem. Mňáááám! (Asi mi chyběl vápník.)
Naplánovala jsem si večeři, a holky, normálně – já měla všechny semaforky zelený! To se mi ještě nepovedlo! Chyběl jen sport. Původně se mi do toho strašlivě nechtělo, ale nevěřila bych, jak jsou ty semaforky nakopávací!
Nakonec jsem milou Jill odcvičila jako ještě nikdy. Dnes jsem ji jela potřetí a poprvé jsem to zvládla skoro naplno. Jen ten normální klik prostě zatím nedám. Zkoušela jsem to, ale podlomily se mi ruce a já šla na čumák. Chce to víc trénovat. To dám. Časem.
Za celej den jsem občas použila silnější výraz, ale docela jsem se držela. Hlavně abych nešla špatným příkladem. Ještě jsem si klepala na rameno, že mi neujely nervy. Až když jsem se šla po cvičení vysprchovat, ještě ze mě kapal pot a nohy se mi klepaly jak holubník v bouři.Vylezu na chodbu a sama sebe slyším, jak zcela zřetelně a na plnou pusu povídám: „Do p*dele, kdo sem dal ty schody?“Komentáře je možné psát až po přihlášení.
salvi
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
Jo jo, naše domácí zlatíčka, ty umí zvednout tlak...