TOPlist
Sledujte nás:

Ach ty hormony!

Zpět
Autor: Eva001
Ve skupině: Výzva 52
Počet členů: 105
Založeno: 04. 01. 2018

Premenstruační symdrom, vyčerpání, splíny, deprese a další situace, které řešíme jídlem

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

29. 04. 2018 08:11

Ach jo, kam na to chodíš ???? Díky za krásné ráno Macku, rozesmála jsi mne.....

24. 04. 2018 23:54

Vzpomněla jsem s na jeden "hormonální" vtip.
Přechází babka úhlopříčně naštorc křižovatku.
Vidí ji policajt a volá na ni: "Po přechodu, babičko, po přechodu!"
"Už dávno, panáčku, už dávno. Ale pořád to ještě mám ráda!"

27. 03. 2018 06:55

bessi: no možná to bylo i tím, že obědem jsem byla zaplácnutá a ještě muselo na tom skončit arašídové křupky, odpolední kafíčko a chesecake a po odjezdu návštěvy jsem hupsla na elipical a cvičila jsem a na večeři jsem nic nedala kromě enzymů na vytrávení, takže co se sobotního jídla týká, tak jsem ani nepřekročila svou kalorickou spotřebu ( teda když nebudu počítata sekt :-)).

26. 03. 2018 22:21

ajanka: no vidíš, že to jde...už se tady někdo o tomto fenoménu zmiňoval....že po oslavě jde váha dolů...

26. 03. 2018 07:18

bessi: supr nápad dát váhu na hanbu :-)). Asi to taky vyzkouším :-)).
Ale dnes si to nezaslouží, dneska ukaázala hezké číslo a to bylo po slavícím víkendu milé překvapení :-))!

25. 03. 2018 22:42

PetikB: mě váha vzdorovala měsíc, ale nakonec se přece jen umoudřila....nebo ji vadilo, že jsem ji postavila do kouta, s tím, že dokud se neumoudří, že ji nevyndám... :-)

25. 03. 2018 21:20

14 dní skutečně nemusí být nic směrodatného. Ono taky závisí na tom, kdy jsi s huvnoucím cyklem začala, jak rychle to šlo na začátku, jestli tenprvotní úbytek váhy nebylo hlavně odvodnění - to prostě nejde jen na základě informace "už 14 dní jsem neshodila ani deko" usoudit. Taky se říká, že když člověk hodně cvičí a ubývá tuk a zvyšuje se svalová hmota, tak váhově neubývá, protože svaly jsou těžší než tuk o stejném objemu, ale ubývají centimetry.

25. 03. 2018 20:59

Ajanka,Hanakomo, zdrhla: Děkuju

25. 03. 2018 20:42

PetikB: také mi želvice přešlapuje na místě, jeden den ukáže úbytek, druhý den všechno jinak.... I když jsem všechno dodržovala..... Jen vytrvej, ona se zase rozejde. Já to svoje přešlapování beru - blížím se k hranici normální váhy a tělíčko se asi snaží ubránit si tu izolační vrstvu, když teplo je zatím v nedohlednu. Tak třeba to tak máš taky ?

25. 03. 2018 19:16

PetikB,neboj ono to půjde, když ne kg tak určitě cm vydrz

25. 03. 2018 18:55

taky, taky.... a pak najednou hup. ostatní tu píší, že nejde o kg, ale o cm. tak jak jsi na tom s nimi?

25. 03. 2018 09:06

Ahoj holky...na ty předchozí komentáře se špatně navazuje, ale jestli můžu, tak si postěžuje na něco o dost povrchnější ho.....už 14 dní ani gram dolů..... týden chápu.....to člověk svede na PMS, vše dělám stejně, jen jsem ubrala páteční hodinu HEATu.....taky se vám to stává?

22. 03. 2018 16:14

Dolevina,je mi to moc líto, upřímnou soustrast, drž se:-(((((

19. 03. 2018 22:13

moje milá děvčata, čtu vaše vzkazy , tečou mi slzy dojetí, jaké jste báječné, moc mi vaše podpora pomáhá, moc a moc vám děkuji

19. 03. 2018 14:48

delevina, přidávám se k ostatním s vyjádřením upřímné soustrasti a přeju hodně duševní síly k vyrovnání se s maminčiným odchodem.

19. 03. 2018 08:54

dolevina: Držte se....a přeji vám,abyste to zvládla nejlépe, jak to jen bude možné....a když vás smutek znače až moc válcovat, tak víte kde nás nejdete....tady vás všichni rádi podrží :)

18. 03. 2018 21:14

Dolevina: to je mi moc líto.

18. 03. 2018 18:49

dolevina upřímnou soustrast

18. 03. 2018 17:18

dolevina: upřímnou soustrast.

18. 03. 2018 09:46

dolevila : upřímnou soustrast, nevím , ale mám pocit , že tedky se s pohřbama utrhl pytel......jestli ti to pomůže, tak si dej panáka ořechovice každý večer...

18. 03. 2018 00:31

dolevina : Upřímnou soustrast.

17. 03. 2018 22:25

dolevina: Upřímnou soustrast, drž se.

17. 03. 2018 20:04

dolevina: Upřímnou soustrast. V tomhle věku už je každá zdravotní příhoda riziková. Náš tatínek zemřel loni týden po operaci náhlé příhody břišní (ucpala se mu céva vyživující tenké střevo). Ale to tehdy doktoři ani nedávali moc naděje, že by v 92 letech přežil samotnou operaci.

17. 03. 2018 17:51

Nedá mi to , abych nenavázala na svou zprávu z 8.3. , maminka bohužel včera svůj boj o život prohrála, tak jsem se zrovna ukázkově nestravovala , večer jsem si dokonce dala panáka ořechovice, to už dlouho ne, ale pomohla mi, spala jsem až do rána.

17. 03. 2018 02:56

Psychika je mocná čarodějka. Včera jsem pod vlivem psychické i fyzické únavy totálně odpadla hned po příchodu z práce. Vypadalo to, že si chvilku sednu k počítači a odpočinu si, ale během chvíle jsem usnula ( bez večeře ) jako špalek a probudila se "až " v půl třetí ráno. Zdá se, :-), že dneska u nás bude vygruntováno, ještě než se zbytek rodiny probudí :-). jsem ale krásně vyspalá, mám pocit, že dnes "mohu skály lámat" a za okny se bělá sníh. Sice jsme čekali jaro, ale ani tak to není do víkendu špatná startovní pozice :-).
Masa55: Hlavně, že to dobře dopadlo, musel to být hrozný pocit. Nevím , jak bych tohle dokázala zvládnout. Nejspíš bych i "hysterčila".

16. 03. 2018 23:15

Souhlasím s bessi, umím si představit tu hrůzu :-(

16. 03. 2018 19:27

Masa55: teda já bych nechala auto kde je a skočila šipku za svodidla

16. 03. 2018 10:38

Nevzdávatse : jsi dobrá , máš od mne velkou pochvalu.Já dokážu také pomoct a nedělá mi to problém, ve fabrice za 44 let, jsem toho hodně zažila. Jen mne překvapil ošklivý zážitek před 3 lety , když cestou z Chorvatska nám kliklo auto na německý dálnici. Tak strašně silný strach o můj život jsem ještě nikdy neměla a až když se mi podařilo dostrkat auto na parkoviště, tak jsem se nervově úplně zhroutila, nemohla jsem mluvit, zvracela jsem a ještě skoro 3 dny jsem z toho koktala, přitom vše dobře dopadlo, syn pro nás poslal vlek a dotáhli nás domů.
Stéle to pro mne neni dobrý pocit a i ted když o tom píšu se mi chvěje srdce.

12. 03. 2018 23:01

PetikB: S tou chladnouhlavou je to fakt. n když je člověk aktivním účastníkem, tak to dávat nemusí. Pamatuju, jak jednou babka o holi vyběhla z tramvaje a z ostrůvku rovnou do ulice, nejkratším směrem ke svému cíli, tj. šikmo zády k přijíždějícím autům. Brzdy zakvílely, řidič zastavil necelý metr od ní. Babča se ale lekla, zamotaly se jí nohy do hole a už ležela na zemi, docela si rozraila obočí, ono to dost krvácí. Řidič evidentně v šoku, jen koktal: "Ale já... já jsem se jí vůbec nedotkl..." A když jsem mu žekla, že jasně, že jsem to viděla, že spadla sama, ale to bočí že krvácí, že to chce ošetřit, že má určitě v autě lékárnicčku, ať ji přinese - Tak ten věcný tón ho vzpamatoval, ukázalo se, že je to lapiduch z nemocnice a promptně jí to zaflastroval, naložil do auta a odvezl za dva rohy kolegům do práce :-)
Tak i zdravotník s výcvikem někdy potřebuje správně pošťouchnout.

12. 03. 2018 07:25

U nás v práci máme každoročně "Den zdraví a bezpečnosti"...už jich za sebou mám osm...za měsíc mě čeká deváté...takže se školíme, dostáváme nové info přímo od záchranářů, rady jak se kdy zachovat, ale.......mít teoretické znalosti a umět je použít jsou dvě různé věci....a já když si představím, že by došlo na lámání chleba, tak za sebe nedávám ruku do ohně, že bych dokázala s chladnou hlavou vše udělat tak, jak vím, že bych to měla udělat.....takže každý, kdo třeba jen vytočí 155 má můj obdiv....už to je hodně ;).....nevzdavatse: GRATULUJU!!!! Ne každý tohle dokáže!!!

11. 03. 2018 19:27

U nás v kině, zase skleněnou výplň rozbili dva strkající se středoškoláci, nešťastnou náhodou těžký kus padajícího skla prosekl botu a poranil nohu studentovi, který pokojně stál z druhé strany dveří, tenkrát to řešila záchranka a hoch měl nohu v sádře.

10. 03. 2018 21:53

Hm, skleněné dveře jsou pěkná zákeřnost. Naše druhá sousedka (lékařka) s nimi vloni proběhla ve vysokém stupni těhotenství a myslím, že na to asi těžko někdy zapomene, i když to nakonec dopadlo, na to, jak to hrůzně vypadalo, skvěle :-).
Jinak já jsem ve chvíli, kdy se něco řeší vcelku racionální. Depku mám až následně, když mi se zpožděním všechno dochází k hlavě. Tentokrát to byl "jen" velký epileptický záchvat s bezvědomím. Až dodatečně mne převálcovala bezmoc ženský, která vidí, že trpí nějaké dítě. Minule jsem zaparkovala při cestě do práce ještě ve tmě auto a kus ode mne se skácel pán ( diabetik a na walfarinu ) a při pádu si hodně rozbil hlavu. sanitka přijela v obou případech rychle a sounáležitost lidí, kteří přispěchali pomoc byla skvělá. Dodnes mne ale dohání pocit bezmoci, kdy si uvědomuji, že stačí zlomek vteřiny a všechno v životě může být úplně jinak.
Nicméně :-) pán žije a holčička už je prý už doma a jaro je už cítit ve vzduchu:-).

10. 03. 2018 17:20

Taky jsme se jednou nachomejtli k nepříjemnému úrazu. Jezdívali jsme několik let po sobě na Krétu do toho samého hotelu. Jednou nás ubytovali v křídle, kde byly na balkon dveře s nedělenou skleněnou tabulí. Sklo tak precizně umyté a průhledné jako vzduch. Hned první den jsem si o ně málem rozbila nos. A tak náš první nákup směřoval nejen pro vodu do sámošky, ale i do suvenýrového obchůdku pro pohlednici a tu jsem si nalepila na sklo do výše očí. Pohlednici jsem vzala domů a založila mezi ostatní nutné propriety pro pravidelnou cestu na Krétu (pas, řecký slovníček, ...).
Příští rok jsem si ji vzala s sebou a zase si ji nalepila na dveře. V půlce týdne přijel nový turnus, slyšeli jsme hala na chodběa po pěti minutách tříštění skla. Tušili jsme, že bude zle. Rodiče, kluk asi 13 let a babička. A kluk prostě těmi prosklenými dveřmi proběhl. Několik hlubokých a velkých řezných ran na paži a na stehnech. Naštěstí žádná tepna, ale i tak to stálo za to. Jazykově něvybavená rodinka, máma v hysterickém šoku, táta měl co dělat, aby ji uklidnil, můj muž běžel na recepci volat doktora a já bleskově z pokoje donesla naše nemalé zásoby zdravotnického materiálu a s babičkou jsme se jaly utěsňovat, co se dalo. Ta si naštěstí zachovala chladnou hlavu a kluk statečný, nebo taky napůl v šoku - nedocházelo mu plně, co se děje.
No, dovolenou měli zkaženou, ale kluka v Rethymnu v nemocnici zašili, po třech dnech ofačovaného pustili Zbytek týdne pokulhával a kvůli antibiotikům polkehával ve stínu, pak odletěli normálně domů. Tak předpokládám, že se z toho kromě několika jizev, o kterých pak holkám mohl tvrdit, že mu zbyly po zápase s divokým tygrem, dostal bez následků.
Abych příběh dokončila. Třetí rok, opět ten samý hotel, to samé křídlo. Jako první tahám z příručního zavazadla svoji oblíbenou pohlednici, že si ji zase nalepím na dveře - a ejhle! Na skleněné tabuli se skvělo vypískované ozdobné logo hotelu. Majitelé si vzali k srdci nše povídání o příliš průhledném skle coby příčině nehody a promptně zajistili nápravu.

10. 03. 2018 10:33

Nevdávatse: obdivuji tvoji pohotovost, jsi statečná, odpočiň si, zasloužíš si to

10. 03. 2018 06:41

Nevzdavatse,si skvělá, umět pomoc druhým je to nejcennější,pro mě si velká hrdinka.Odpočinek ti pomůže.

10. 03. 2018 05:15

Děvčata, moc děkuji za podporu. Je to opravdu tak, jak říkáte. Dneska už je o trochu lépe. Taky mám několik kurzů a zatím jsem z nich čerpala jen na drobná ošetření, ale teď se to život zorganizoval jinak. Pro dnešek se zkusím "léčit" podle hesla tatíčka Masaryka :-), že "v práci a snažení je naše spasení" :-). Mohlo by to mít pozitivní výsledky.

09. 03. 2018 20:21

nevzdavatse, ať se dáš brzy do pohody!!!!
okamžik, kdy jsem volala záchranku mamce před 20 lety jsem vytěsnila až po pomoci z venku snad až za 13 roků. manžela jsem křísila loni v listopadu a vytočit 155 byl v té chvíli děsný úkol, jak se mi klepaly ruce. týden si poležel ve FN a vše je zase ve starých kolejích

09. 03. 2018 19:36

nevzdávat se : jsi statečná žena, dokázalas pomoci a to je důležité. Zažila jsem situaci, kdy to dobře nedopadlo a rovnala jsem se s tím hodně dlouho, tak buď ráda,že to dopadlo dobře,odpočiň si a užij si víkend v mezích možností.

09. 03. 2018 18:22

nevzdavatse: věřím že tento zážitek se vryje hluboko a opravdu to hodně vyčerpá energii. Hlavně že všechno dobře dopadlo :-). Možná nějaký čajík na zklidnění by neuškodil. Já jsem zatím přímo v této situaci nebyla, ale teoreticky bych to měla vzvládnout, účastnila jsem se několika kurzů a přednášek, ale záleželo by co s člověkem udělá ten stres, způsobený touto situací....

09. 03. 2018 16:27

Možná jsem lapač na "průserové okamžiky", ale už podruhé v průběhu dvou měsíců jsem se jako jedna z prvních nachomýtla k situaci, kdy byl někdo v ohrožení života, bylo třeba volat záchranku a poskytovat první pomoc. Pokaždé se to "stihlo" a dopadlo to (snad ) relativně dobře. Místo pocitu uspokojení ( dnes se jednalo o dítě ) jsem z toho ale hodně rozhozená a připadám si, že jsem si ( psychicky ) sáhla na dno. Dnešní příchod z práce jsem si představovala docela akční, ale nakonec snad zalezu do postele a zkusím usnout. Ještě jsem nedokázala vytěsnit emoce z minula a mozek jede na plné obrátky znovu :-(.

09. 03. 2018 15:34

dolevina.Držím palečky,aby se mamince ulevilo.Chce to hodně síly,pevné nervy.Ledvinové kameny jsem neměla,jen písek a tak si dovedu představit,jak mamince je.

09. 03. 2018 13:25

dolevina: Hodně sil Vám i mamince....venku začíná jaro, tak ať vám to sluníčko pomůže se s tím co nejdřív vypořádat :)

09. 03. 2018 12:21

Přeji ať je maminka opět fit,lékaři dnes občas umí i zázraky

09. 03. 2018 09:53

Děkuji vám všem za podporu, pomáhá to, maminka je na tom lépe, doktoři opravdu dokáží hodně i když vyhráno asi ještě není.

09. 03. 2018 00:55

dolevina: No to vám nezávidím. Ledvinové kameny bych teda nechtěla, ani když je mi o třicet míň. Tak ať to dobře dopadne a maminka se brzo zmátoří. Dneska už doktoři dokážou divy... :-)

08. 03. 2018 20:26

dolevina: zvládněte to obě, přeji ti pevné nervy a mamince zdraví.

08. 03. 2018 20:23

dolevina: Rozumím, taťkovi bylo 87, není to lehké. Přeji, ať je lépe mamince i Tobě.

08. 03. 2018 08:52

dolevina, věk maminky je úctyhodný, ale bohužel zdravíčko už nebude nikdy takové, jako dřív. drž se a přeju hodně sil k překonávání stresu

08. 03. 2018 08:31

Poslední dva dny dost velký stres, 86 letou maminku odvezli do nemocnice , v ledvině se jí vzpříčil kámen a nadělal dost nepříjemností, pochopitelně jsem se uklidňovala čokoládou, ne moc, ale nebránila jsem se tomu a asi to i pomohlo. Stav se pomalu zlepšuje, tak se snad vzpamatuji i já.

07. 03. 2018 17:58

Hanakomo: tak hlavně opatrně :-)

Více příspěvků

Naši partneři