Tlak okolí na váhu

Dobrý den, Chtěla jsem se někde optat a zároveň svěřit s tím, jaké poslední dobou zazivam reakce na moji váhu ze strany okolí. Vždycky jsem bojovala s vahou, po psychickém týrání nevlastního otce jsem si myslela, ze jsem tlustá, ale tenkrát jsem ještě vubec neměla co hubnout. Doma se jedla klasická strava, nevěděla jsem nic o hubnuti a o příčinách, začala držet nesmyslné drastické diety( treba jen na vývaru ze zeleniny) a dostala se do kolečka prejidani a hubnuti. V rodine taky nikdo nemel základy zdravého stravování a tudíž jsem nikdy neměla nikoho, kdo by mi vše ukázal, vysvětlil apod. V 16 letech jsem náhodou narazila na obezitologa s začala k němu docházet. Podařilo se mi zhubnout 20kg. Neprobírali jsme ale nikdy, proč mám jist to, co mi říkal a ani informace například o tom, co to je kalorie a bílkovina apod, jak to cele funguje, takže jsem pořad nic moc nevěděla. S mým tátou jsme měli velmi složité vztahy plné nedorozumění a nepochopení. Po par měsících po tom, co jsem zhubla mě poprvé vyhodil z bytu. Nevěděla jsem co dělat a poprvé narazila na drogu, následně jsem spadla do závislosti. Lákalo mě to, ze jsem neměla hlad a psychicky jsem se potom citila lépe ( když nepočítám dojezdy), ale když jsem přestala, samozřejmě jsem se opět začala prejidat a kolo začalo na novo. Nabrala jsem zpátky. Po cca 2 letech mě otec po tom, co mě vzal zpatky opět vyhodil kvůli jeho manzelce, se kterou jsme neměli dobrý vztah. Začala jsem hulit trávu. Vysadila jsem antidepresiva a tomuto začala říkat přírodní antidepresiva. Po dalsich cca 2 letech huleni jsem si našla přítele, se kterým jsem jenom hulila, chodila do práce a zase hulila. Nic jsem skoro nejedla, většinu jídla jsem nosila jemu, protože on nepracoval a za moje peníze se kupovala tráva. Po půl roce s nim jsem měla toxickou psychozu. Do toho všeho jsem zjistila, ze semnou v obrovském měřítku přítel manipuluje a odešla od nej. Za ten půl rok s nim jsem se dostala se svoji výškou 161cm na 50kg a poprvé v životě byla opravdu hubena. Jenže až moc a navíc psychicky jsem byla nejvíc na dne za cely svůj život. Sekla jsem se vsim co šlo, odstrihla všechny ,,špatné ‘’ kamarády a od té doby abstinuji, ale s vahou problém řeším pořad. Nevěděla jsem pořad, kde hledat informace a jak si váhu udržet a začalo zase kolo prejidani a přibrala jsem cca 30kg. Na vše jsem byla sama, citila jsem se sama a byla jsem sama, chodila jen do práce a po par měsících začala znovu studovat, ale celou dobu jsem vše řešila jidlem. Zadní kamarádi, rodina nebo nějaká podpora. Sebevědomí pořad nikde a já se citila hrozné. Teď už mám tři roky nového skvělého také abstinujiciho přítele, snažím se cvičit a hubnout, chodit do fitka, ale stejně jsem udělala hodně chyb a ještě něco přibrala. Opět jsem pospichala, jedla málo a zase se prejidala. Zjistila jsem ale, ze existuje něco jako zachvátovite prejidani a začala chodit na psychoterapii, kam chodím už přes 5 měsíců, tudíž bez prejezeni. Do toho jsem konečně poznala jednu fitness trenérku, která mi poradně vysvětlila, jak funguje telo, co se děje, pokud je spomaleny metabolismus a jak se telo chová, pokud ho má spomaleny. Jak jist a ze není třeba jist nesmyslné málo, ale naopak si dopravat v primerenych porcich a poslouchat tělo a hlavně nehladovet! ( umět samozřejmě odlišit emoční hlad od opravdového hladu). Zjistila jsem, ze není Dobre hubnout pořad a mít nějaký deficit, protože telo je pak unavené apod, ale vracet se za par týdnu na udržovací příjem ( aniž bych přibrala ), aby se telo zase zotavilo a pak zase mužů pokračovat v přiměřeně redukci třeba o těch 15% z udrzovaciho příjmu. Nyní je to pravé cca 4. Týden, co jsem ve fázi hubnuti a snizuju příjem cca po 50-100kcal týdně. Mám v plánu po max 12 týdnech jít zpět na udržovací příjem. K dnesnimu dni mám cca na váze o 40kg navíc. Vážím teď 89,5 kg. Před měsícem zhruba to bylo ještě o 43kg navíc. Na bocich už mám cca 4cm dole. Kila jsou to zhruba 3. A to teď ani necvicim. Vše si zhruba pocitam do tabulek, každý den si zapisují do poznámek čas a jídlo a jaké u toho mám pocity a jednou týdne se vážím, jednou měsíčně merim. Taky jsem zjistila, ze když jsem si zakazovala jídlo, třeba sladké apod, měla jsem na nej hroznou chuť a většinou když jsem hladovela, tak mě to premohlo a naopak, teď když vím, ze mužů vše, tak vůbec nemám na nic chuť. Jim na to co mám chuť, zdravě a jakmile pozoruju, ze už necítím hlad a citim se syta, přestanu jist. Po velkém jídle mám většinou hld až za dvě nebo tři hodiny, po svačině tak po hodině až hodině a půl. U mě byl pravé problém vždycky to, ze jsem držela stravu a cvičila a bylo to super a jakmile jsem zas byla nemocná a nastvana a deprimovana a demotivovana, tak jsem si začala jist nad svůj denni příjem udržovací, ale teď už zvladnu jist správně, i když necvicim. Jsem na sebe hrozné moc pyšná. Ted jsem šťastná z toho a doufám, ze už si snad na vše dam pozor a vědomě vše zvladnu. Teď ale proč sem píšu. Trápí mě časté nemoci a od 02/ 2019 mám konstantne zvednuté CRP (kolem 20, rozmezí je však od 0-5 ! ), pořad nějaké antibiotika( kdy jsem říkala doktorum, ze je mám už zase, jestli je to tak v pořádku, aby to nemělo nějaký následek). Od 07/2019 jsem už po druhé prodělala gastritidu a žádný lékař nic nechce řešit. Co mě nejvíce nastvalo bylo, ze na chirurgii mi lékař řekl, ze mám zhubnout a ze to je z akutního přežrání. Neptal se mě vůbec na nic - zda cvicim, jak jim, jestli se prejidam, jestli jsem brala léky ( ona pravé gastritida je příčinou antibiotik ), když jsem se ptala, proč mám teď CRP 61, řekl mi, ze to by neřešil, ať hlavně zhubnu. Bylo mi samozřejmě hrozné, citila jsem se bezmocna, nevěděla jsem, kde mi kdo muže s tímhle pomoct, aby se to nedej bože stalo chronickým a nemohla jsem uvěřit, co jsem slyšela. Do toho mi Muj otec taky říká pořad, abych zhubla a ze je to Škoda apod( jenže je Vietnamec a tam je to ještě přísnější, ta kultura) - to je další nátlak. A do toho všeho jsem se teď bavila s kolegou v práci o tom, co se mi stalo a ze mám tu gastritidu a on najednou, ze to je logicky, ze si to doktoři mysli, když jsem obézní( přímo to tak neřekl, ale myslel tím, té nejsem hubena ). Zacal mi dávat rady a hádat se semnou, ze prý musím snížit příjem a ze mu přijde, ze si dávám velký porce na holku. Nezajímalo ho ani to, ze vůbec neví, co cely den jim! Davam si třeba 50g šunky 95%, sýr 20% a plný talíř zeleniny, ale prý mam velké porce! Další co říkal, ze prý je divny, ze mám třeba už za dvě hodiny hlad, ze je asi něco špatně. Taky vůbec nemám dělat silový trenink. Říkala jsem mu, ze to ničemu nevadí, ze nezvedam 100kg a ze tam chodím proto, ze mě to hlavně bavi a nechci byt rozblemcana, ale chci mít zpevnenou postavu, tak řekl, ze si tím ničím klouby, ze mám zařadit hodně kardia a proste jist málo. Největší tresnickou na dortu bylo, když se semnou hádal, ze se svaly mění v tuky. Taky prý pořad mluvím o jídle. Vůbec jsem to nechapala, já se sním skoro nebavím o takových věcech, většinou o práci nebo nějaká historie a hudba( naše profese), takže vůbec nechápu, kde to vzal, ze pořad mluvím o jídle. Přišel druhy kolega a něco mu říkal o chlebu a on si myslel, ze mluví na mě a kolega co přišel říká: Jo aha o jídle, tak s Dancou, chápu. Přišlo mi, jako by přesně tohle probírali někdy před chvíli :( Co vám budu povídat. Já jsem citlivá osoba a vím to o sobě, nechci si brát nic tolik k srdci a přemýšlet, co si mysli o mě okolí, ale pravé na tom pracuji teprve par měsíců. Je to proste proces a není to ze dne na den a musím to nějak vstřebat pomalu. Setkala jsem se s temihle reakcemi okolí poprvé a skoro jsem nevěděla, jak na to všechno reagovat, hlavně u toho doktora. Nehledě na to, ze nevím, zda to jsou následky po psychóze, nebo tím prejidanim, či moji povahou a nebo mix všech možnosti, ze se stydim jist na veřejnosti, myslím si, ze každého zajímá, co jim a kolik toho jim a mě se to teď vlastně potvrdilo :( Já si myslela, ze to jenom V moji hlave. Přijdu si teď jako nějaký nejvíc tlustý člověk , ze se mi tyhle situace teď opakuji a samozřejmě mě to nutí zase pospichat a rychle shodit, ale musím se vydržet! Stalo se taky někomu, ze vás někdo odsoudil, aniž by o vás něco věděl, nebo se s vámi někdo hádal o úplných nesmyslech ( třeba ze se svaly mění v tuky :D ) ? Omlouvám se za sloh, ale musela jsem trochu nastínit svou situaci, aby se ta nynější dala více pochopit. Budu hrozné moc vděčná všem, kteří to doctou až do konce a taky za jakykoliv příspěvek. Přeju všem hodně štěstí, aby se zdravě a s dobrou náladou a psychikou dostali do svého cíle ❤️