No a tak ji tedy máme, tu naši Katy.
( Jestli nevíte o co jde. přečtěte si1. část)

A dějí se věci...

Čekané i nečekané.

Vánoce proběhly kupodivu dobře. Všichni byli happy, já uzlík nervů.
Když jsem v horečce pekla cukroví, štěně mi sedělo na nártech.Když jsem hlídala děti, utišovala jsem pláč, když na ně štěnátko vyjelo.Hlídala jsem všechny, jen zase sebe ne.
V předtuše věcí příštích jsem byla vynervená už dopředu.
Jenže- děti mají z pejska radost, Katy neshodila stromeček, hezky si lehla doprostřed obýváku , aby ji všech 13 přítomných muselo překračovat.
Chlebíčků ani cukroví si, na rozdíl ode mne,nevšímala.
Venčení probíhá hezky, jen vždycky musím někdo zůstat doma z práce- většinou já.
Krmení probíhá taky hezky- pročítám všechny možné články a diskuse na internetu a v knížkách
- a , světe div se, je to stejně komplikované , jako u lidí.
Ten říká to a ten zas tohle...Jenže Katy neřekne co chce a zodpovědnost má kdo ? NO přece Já!
A jak se s tím tedy vypořádat, když neporadím ani sama sobě! ?A že už toho mám také naštudováno!!
Vycházky jsou taky pěkné. Rodina se snaží střídat, podle pokynů veterináře se to s chůzí nemá přehánět, Katy je venku často, tak je spokojená.

Co jsem od společného soužití se psem očekávala a splnilo se , rozepisovat nebudu.

Co jsem ale nečekala- že:
- budu muset naše chlapy hlídat, aby jí pod stolem nic tajně nedávali
-se nikdy nepočůrá, jen když povleču na válendu v pokojíku modré froté prostěradlo- to prostě musí- jiného si nevšimne
- nebude v připraveném pelíšku ani za nic
- každý den a každou minutu budu myslet na to co dělá , případně nedělá a dělat by měla
-neujdeme souvislých 100m , aniž bychom nepotkali někoho , kdo nás zastaví- buď psy nebo lidé s pochvalnými výkřiky
-že těžko budu hledat doma místo, kde by nikdo nebyl a že když to místo najdu, jdu se dívat , kde všichni jsou
- budu hlídat návštěvy u veterináře víc než návštěvy u lidského lékaře
- když potkáme jiného psa, neztuhnu hned hrůzou, že mě sežere( ten cizí pes)- to ještě není tak 100%, lepší se to...
-budu mít plné kapsy něčeho dobrého na zub a bude mi to z nich vypadávat v nejméně vhodných chvílích
- mi nebude vadit, když rozkousá polštáře, kterých jsem se stejně chtěla zbavit
- se náš život rozdělí do 3hodinových úseků, kdy se jde venčit a že to budou sledovat všichni je překvapení velké
- rozdíly v názorech na výživu psů a jejich výchovu jsou tak rozdílné

- Zdálo by se, že to na STOB vůbec nepatří-
JENŽE - při těch všech procházkách a tanečkách kolem naší krásné Katy jsem dosáhla historicky největší váhy, co jsem kdy měla....
Tak pac!