může mě tady někdo poradit,jak mám přibrat na váze???jím po 2 hodinách,dětské porce,víc do sebe nedám jsem podvýživená,a kila nechtějí jít NAHORU!!!!!!!!Prosím o radu,třeba i lékaře měřím.154 cm,vážím 42kg:-((((,můj email:dasa126@seznam.cz. Děkuji Vám všem....

děkuju, se bavím ;D, jak jsem na některé mohla zapomenout ;D

Tak například: doma jez co máš, v cizině co ti dají; polívka je grunt atd.; ty co doma vyškrabujou, na vojně je nezabijou (nevím, proč nám říkala babička právě toto, byly jsme tři holky). O sportu nevím, nesnášla jsem školní tělocvik, cvičit a hýbat se mě baví až poslední roky.

Pěkně napsané :) ...obzvláště první hláška je v trochu jiných zeměpisných šířkách (no ano - ve sladké Francii například :) ) dost mimo...

Co napsala Jilkajda. Toto rčení mně naučilo rycle jíst a neumím se tohoto zlozvyku zbavit, ač se snažím.

Ty věty zná každý z nás a se STOBEM vša , máš úplnou pravdu, ztrácejí svůj smysl. Hezky jsi to napsala.

Věc ne večer.

Jo a ještě jedna večer me napadla, teď jsem si všimla, že se to týká i pohybu... Naše praštěná tělocvikářka po nás s oblibou pořvávala "buďte rády, že tu máte tělocvik, jednou za cvičení budete platit a budete vzpomínat s lítostí na školní tělocvik". No nevím utrácet za to, aby mě někdo buzeroval v tělocvičně je přesně jeden z důvodů proč nechodím cvičit. Druhý pak je to, že se při slově cvičení nebo tělocvik kudla v kapse otvírá právě se vzpomínkou na povinný školní tělák.

Ja mám tiež jednu zlú skúsenosť z dojedania nasilu. Ako dieťa som neznášala parené buchty keď boli naplnené slivkovým lekvárom. Na internáte mi službukonajúci vychovávateľ povedal, že dokiaľ nebudem mať prázdny tanier nesmiem odísť z jedálne. Tak som presedela v jedálni nad buchtami za posmeškovania spolužiakov 2 hodiny. Nakoniec, keď už všetci boli najedení, mi dovolil odniesť tanier i so zvyškami buchiet do okienka. Neporazil ma!!!!

Asi nejznámější : co by za to děti v Africe daly ?? To používá hodně lidí :-))

"Jez holčičko, to je máslo, žádný margarín!" říkávala moje babi a mazala mi tlustě chleba, dodnes vidím v másle obtisknuté vlastní zuby...

" tak ještě za tatínka...za maminku...za pejska..za kočku...za plyšáka" :-)

Já jsem taky zastánkyní mluvení u jídla. Ta představa rodinné večeře u které si všichni povídají jaký měli den, mi přijde skvělá.
Mě vždycky nutili k dojídání. Většinou to bylo ve školce, kde paní učitelka nutila každého z dětí, aby odevzdával prázdný talíř. I když tam bylo jídlo, které jsme nenáviděli, u mě to byl třeba špenát, prostě jsme to museli všechno sníst, jinak jsme si nemohli jít hrát. Ta nenávist ke špenátu mi pochopitelně zůstala dodnes.

vyraz zavri pusu a jez musel vymyslet nejaky chytrolin :-D

Já miluji větu:"Zavři pusu a jez." :D

Zuzik721: Luci, blééééé :D

ty pořekadla jsou super :-)
Keksi: já jsem jednou, když mě nechtěla pustit úča z jídelny s plnou pusou(chtěla jsem to venku vyplivnout) a furt mi nadávala... tak sem jí poblila a už nikdy si mě raděi nevšímala....a myslim si že raději ani ostaních ne...

Na mě se podepsalo - "to jedno sousto už se ti tam vejde".
Nic se nenechává, ať dostanu na talíř sebevětší porci :-)

Úspěšně s tím bojuju a dcery můžou nechat i jedno sousto.

katulata: Ne, ona odešla s ostatníma a já prej měla sedět v jídelně a jíst ten blivajz. Tak jsem si tam povídala s kuchařkama a pak mě vždycky kuchařka poslala nahoru se slovy "a řekni apní učitelce, žes to snědla". Učitelka byla spokojená a já taky. :-D

Zavři pusu a jez! (což je asi dost těžce proveditelné)
A k tomu povídání si ujídla - taky to mám ráda, probrat u jídla kde co:-)

já byla žravá od mala, a jak to babičku těšilo......
s tím nehoň se , to znám...

Doma jez co máš, jinde co ti dají...takže rozhodně nejsem vybíravá :) Co se u nás nikdy neříkalo Jez do polosyta, pij do polopita, budeš živ dlouhá léta. Taky máma říkala, že je mě lepší šatit než živit :)
Doma teď často používám sněz všechno a dokud to nesníš, nevstaneš, jinak bych to dítě musela cpát doplňkama, protože v devíti letech jí míň než dvouletá. Třeba jednou bude mít problémy s váhou, ale teď už to hraničí s podvýživou.

keksi: takze sedis prilepena na detske stolicce a nad tebou stoji pancelka jo:-D:-D:-D

Taky pamatuji, jak jsem ve školní jídelně "potajmu" vracela zbytky, aniž by mě učitelka, co měla dozor přistihla :)

Ani si nic takového nepamatuju. Jen ve školce mě buzerovala učitelka, když byla na svačinu rybí pomazánka, kterou bytostně nesnáším. Takže takový ten klasický scénář - "a budeš tu sedět dokud to nesníš". Nikdy jsem to nesnědla. :-)))

Já byla vzdy hubené díte, které spatne jedlo. Co si vzpomínám, nesmela jsem behem nebo pred jídlem pít, ze potom nebudu porádne jíst.Dokonce se uvazovalo, ze pojedu do ozdravovny, abych trochu pribrala. No a ted?

Sedni si k tomu nebo budeš mít tlustý nohy :D To mi maminka říkávala, když jsem byla malá...

Polívka je grunt,
kdo ji nejí, tak je špunt:o)))))

;D ....

Jestli to nedojíš, nepůjdeš od stolu....

Kdyz budes hezky papat, vyrostes:-) papala jse, vyrostla jsem :-)

vtipné hlášky :-) U nás teda nepadla žádná z nich. Byla jsem vždycky hubené dítě a vzpomínku z dětství mám na opakovanou hlášku "té naší Gábince tak krásně chutná! Tobě je radost vařit! " Bohužel stejně mi chutná i dnes, akoát se musím omezovat.

Kdo to sní první a celé, bude král :-)