Autor: Mgr. Denisa Civínová, DiS.
Téma motivace úzce souvisí s relapsem. Právě ve chvílích, kdy motivace klesá, se nejčastěji vracejí staré návyky: nepravidelné jídlo, večerní dojídání celého dne nebo večerní zajídání různých emocí, vynechávání pohybu, ztráta plánování nebo myšlenka „už je to stejně jedno“, apod. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) dnes nemluví jen o prevenci relapsu, ale spíše o managementu relapsu. KBT nepracuje s představou, že relaps nikdy nepřijde. Naopak počítá s tím, že v procesu změny se výkyvy objeví. Cílem není nikdy nevybočit, ale naučit se včas rozpoznat rizikové situace, porozumět jim a vracet se zpět bez výčitek a bez rezignace.
Relaps v oblasti životního stylu obvykle nepřichází najednou. Často začíná nenápadně: únavou, přetížením, nepravidelností, stresem, zklamáním z pomalých výsledků nebo pocitem, že na sebe člověk zase nemá prostor. Týká se to nejenom žen, ale i mužů, kteří vedle péče o sebe pracují, starají se a živí rodinu, pečují o domácnost, zahradu, chalupu nebo pečují o své blízké, kteří jsou na jejich pomoci závislí. Relaps není otázkou slabé vůle. Je to přirozená součást změny chování, zvlášť když se člověk snaží měnit návyky, které si budoval mnoho měsíců nebo i let.
V KBT se na relaps díváme jako na proces, který má své spouštěče, myšlenky, emoce, tělesné prožitky a chování. Když motivace klesne, často se objeví automatické myšlenky: „Nemá to cenu.“, „Zase jsem selhala.“, „Nikdy mi to nevydrží.“, „Nikdy to nezvládnu.“, „Když už jsem to pokazil/a, začnu od pondělí.“ Tyto myšlenky znějí pravdivě, ale ve skutečnosti často jen odrážejí únavu, frustraci nebo starý naučený vzorec. Problémem nebývá samotné vybočení, ale význam, který mu dáme. Jedna sladkost, jeden vynechaný trénink nebo jeden chaotický den nejsou selhání. Rizikové je, když si z nich uděláme důkaz, že „na to nemáme“.
Pokud si chcete přečíst celý článek, musíte být uživatelem online programu STOBlife.
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
