Když si tak čtu své staré zápisy, pozastavuji se nad tím, jak jsem byla z té školy na nervy. Na druhou stranu chápu sama sebe, proč jsem to všechno tak ,,hrotila" a tak jsem jen ráda, že jsem zmoudřela a dala tomu šanci. Musím říct, že jsem se asi podruhé ve svém životě těšila zase do školy. Mé vzdělání sice nebude přehršle prestižní, ale našla jsem tady nejspíš ty nejlepší přátele. Takové ty pravé přátele, kteří mě nikdy nenechají ve štychu. Sice stále zneužívají mé preciznosti a mého perfekcionismu, co se týče poznámek z přednášek, umí to ale kvalitně ocenit - a nezastírám, že ty občasné lichotky, jak jsou rádi že mě mají, mi sem tam pozvednou sebevědomí o stupínek výš. Zprvu jsem se bála, že to vše jen hrají, aby si mě pojistili, ale čím víc je znám, tím je mi jasnější, že právě upřímnost bude to, co nás tolik tmelí dohromady. 

Jediný háček je ta má ,,ukecaná" spolubydlící. Stále se mnou za celé dny nepromluví ani slovo, a došlo to už tak daleko, že mě ani nepozdraví, když přijde ze školy. Minulý týden jsem z toho byla hrozně špatná, dovolila jsem totiž aby se mi dostala do hlavy. Naštěstí jsem si to přes víkend urovnala a vrátila se do fáze, kdy jí prostě neřeším a nechávám ji plout si po vlastním hostilním proudu. 

Se školou přišel i můj návrat na kolej a éra mého vlastního stravování. Bohužel tu nemám váhu, a tak jsem si udělala systém lžičkování. Doma jsem si všechny základní i vedlejší suroviny, které tu převážně konzumuji, navážila po lžících a teď místo vážení dávám příslušný počet lžic. Samozřejmě by nejspíš bylo snazší koupit si váhu, ale to bych nebyla já, abych si nevymyslela něco extra a hlavně neušetřila pár stovek.

Co mi ale dělá problém je pravidelnost. Snažím se seč můžu, ale občas mi to prostě nevyjde a tak jím třeba o hodinku či dvě později. Časem to snad vyladím tak, abych to zvládala přesněji. 

Momentálně jsem v půlce tříměsíčního cyklu a dole mám něco kolem tří kil. Není to ideální, na to jak se vše snažím dodržovat a hlídat. Ale nehroutím se z toho, což je další dobré znamení, že bych to konečně mohla dotáhnout do těch vysněných 60-65kg. Vždycky jsem se totiž hrozně hroutila, když jsem nezhubla minimálně to půl kilo týdně. Teď si říkám, hlavně že váha nestoupá a já se cítím dobře. 

Dneska je první den 7S - docela jsem se do toho nadchla a na víkend už si plánuji trasu na chodecký den, tak snad mi vyjde počasí. Jsem zvědavá jak to půjde našim statečným a snad si za těch 13. týdnů, budu moci říci i já, jak jsem statečná, že jsem se rozhodla změnit svůj životní styl. Soutěž končí během posledního týdne letního semestru, tak je to pro mě takové symbolické a hlavně pak budu mít klid na další zkouškové =D