Už mám za sebou druhý týden. Překonala jsem svou ,,první" opravdovou krizi a jsem odhodlána pokračovat i přes to, že se váha nehýbe. Podle mé váhy jsem totiž nabrala svaly namísto tuku.
A teď krátce ke krizi. V jednom týdnu jsme totiž slavili bráchův svátek a mé poslední náctiny. S oslavami se pojí spousta lákadel a já zatím nejsem na takové úrovni, abych dokázala odolat. Ale! udržela jsem se a na talíř jsem si dala jen kousek dortu a jeden malý chlebíček (bez salátu). Jenže ten kousek dortu byl 2x týdně. Trochu se to podepsalo i na mém zažívání. Včera jsem si připadala jako vlk z pohádky O červené Karkulce, kterému do břicha zašili kamení. Hrůza! Ten špatný fyzický pocit vedl i k narušení mého odhodlání. Měla jsem výčitky svědomí. Což je podle mě špatně. Podle semaforků jsem nepřesáhla svůj příjem a přesto jsem se cítila strašně. A do toho jsem cvičila třikrát za týden, protože mi nějak nevyšel čas nebo se mi prostě nechtělo.
Dnes už se ale cítím o moc líp a začínám nový týden, který už bude podle mých představ. Jen doufám, že brzy přestane pršet abych mohla začít běhat.