Dneska jen tak krátce. Naprosto nechápu co se na tom světě děje, že odchází lidé, kteří si to tolik nezaslouží =(. Mé hokejové srdce pláče a truchlí. Toť k mému psychickému rozpoložení.

Nyní něco k tělu a váze. Kupodivu hubnu dál, a to i přes to, že nezapisuji a nevážím. Váha klesá a ohlasů je čím dál víc. Koupila jsem si nové šaty a vybírám maturitní šaty. V neděli odjíždím na týden do Londýna. Jsem hrozně nervózní, protože je to moje první cesta za hranice české republiky. Projedu Německem, Belgií, Francií. Uvidím moře, které tolik miluji a přesto neznám. A nakonec vstoupím na britskou pevninu, která mě fascinuje. Klepou se mi kolena, ale hrozně se těším.

Jinak, moje spoluhubňulky Vám přeji košatý vstup do podzimu, plný zhozených kil a úsměvů na tváři.