Zastavení čtyřicáté třetí: souostroví Scilly

Vidina domova a vlastní postele nás žene vpřed! V neděli jsme najezdili 1172,74 kilometru, a to nás poponeslo do výsostných vod Velké Británie. Na noc jsme zakotvili na souostroví Scilly, které nemá nic společného s bájnou rybopsodívkou Scyllou.

Scilly leží asi 45 km jihozápadně od anglického ceremoniálního hrabství Cornwall, jehož je také de facto součástí. Dohromady má souostroví rozlohu pouhých 16,33 čtverečních kilometrů a v roce 2005 na něm žilo přibližně 2100 obyvatel. Jedná se o drobné pozůstatky dříve mnohem většího, jednotného ostrova, což je doloženo nejen geologicky, ale i v místních legendách.

Pojmenování ostrovů patrně pochází od keltské sluneční bohyně Sulis. Římané je nazývali Insula Scillonia – vědci se domnívají, že tehdy byl v oblasti jeden velký ostrov, který byl zatopen při oteplení na počátku středověku. Féničané tyto ostrovy nazývali Cínové ostrovy. V minulosti bylo souostroví rájem pirátů, pašeráků a mnichů; málo osídlené, pomalu zaplavované mořem a vystavené silným větrům byo okrajovou součástí většího Kornského království, později hrabství. 

Opatství bylo na ostrovech založeno již v polovině 10. století. Kornský guvernér byl na ostrovech správcem mezi léty 1539–1920. Kornština jako jazyk denní komunikace přestal být používán v průběhu 17. století. Na počátku 18. století na scillonských útesech zahynulo téměř 1 500 britských námořníků včetně admirála, kterého dokonce zavraždili místní lupiči na pláži. V těchto dobách bylo souostroví často navštěvováno berberskými piráty z alžírského pobřeží.

Scilly se skládají ze pěti větších, obydlených ostrovů a dalších zhruba 130 skalisek. Největší ostrovy jsou Ennor (St. Mary‘s), který měří přes šest čtverečních kilometrů a nachází se na něm hlavní město souostroví Hugh Town); Enys Skaw (Tresco), Brechiek (St. Martin‘s), Aganas (St. Agnes) a Bryher. Ostrovy jsou tvořeny žulovými skalisky z období permu. Celé souostroví vlastní Hrabství Cornwall (které je propůjčeno princi Charlesovi), vyjma půdy pod hlavním městem, která byla po druhé světové válce odprodána jejím obyvatelům. 

Ostrovy jsou velmi nízké; nejvyšší kopce se tyčí 20 až 50 metrů nad mořem. Ačkoliv mají ostrovy nepatrnou rozlohu, díky své povaze se mohou pyšnit desítkami kilometrů pobřeží. Některé úseky scillonského pobřeží jsou skalnaté, chráněné zátoky mají naopak písčité pláže excelentní kvality. Ostrovy jsou nechvalně známé (podobně jako západobretonský ostrov Uzant) jako pohřebiště lodí, neboť množství podmořských útesů společně se silnými větry a mořskými proudy se ukázalo v dějinách jako velmi nebezpečná kombinace. Ostrov Enys Skaw (Tresco) je proslavený svou subtropickou zahradou s tisícemi exotických květin a stromů z 80 zemí světa – i uprostřed zimy zde kvete nejméně 300 druhů rostlin.

Vzhledem ke své poloze jsou ostrovy místem zastávek tažných ptáků na jejich cestě z Arktidy do Afriky. Díky Golfskému proudu, který je v této oblasti mimořádně teplý, mají ostrovy oceánské, téměř subtropické podnebí, od kterého se liší především velmi mírnými léty. Místní průměrné teplota je o 11,6 °C vyšší než na celých Britských ostrovech. Mimořádné jsou také další tři klimatické jevy: ostrovy jsou mimořádně větrné, na britské poměry velmi slunečné (1805 hodin ročně, což je více než na Jižní Moravě) a celkové výkyvy mezi nejnižšími teplotami v zimě a nejvyššími maximy v létě patří mezi nejmenší v celé kontinentální Evropě – rozdíl je nejvýše 20 stupňů a nejvyšší zaznamenané maximum (+27.6 °C) a minimum (-6.4 °C) dělí méně než 35 stupňů.

Dvě třetiny obyvatel jsou zaměstnány v cestovním ruchu. Ostrovy jsou oblíbeným místem rekreace pro svůj klid a příjemné klima. Nadto jsou téměř bez aut, všechna místa jsou v dosahu loďky či pěšmo. Místní turistický průmysl je zaměřen na bohatší klientelu a vynikající úroveň služeb. Příliv cizích turistů má též velmi negativní důsledek – velký tlak na ostrovní nemovitosti, jejichž cena je pro místní obyvatelstvo zcela neúměrně vysoká a vyhání velkou část mladých obyvatel do exilu. Dalšími odvětvími obživy místních obyvatel jsou rybolov a zemědělství, především proslavené pěstování jarních květin: v zimě pěstovaných, řezaných narcisů a trávniček (Armeria maritima). Ostrovy také přitahují ornitology a botaniky: díky unikátnímu oceánskému klimatu zde najdeme vřesoviště i palmy několik metrů od sebe.

Oblíbenými sporty na souostroví jsou veslování a potápění. Scilly mají vlastní fotbalovou ligu, v níž hrají dvě mužstva, Woolpack Wanderers a Garrison Gunners, takže jde o nejmenší soutěž na světě.

Ale aby to nebylo líto těm z nás, kteří mají v oblibě báje, pohádky a fantasy – podíváme se na zoubek i slečně Scylle (Skylle). V řeckých bájích je Scylla mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama. Je pravděpodobně dcerou mořského boha Forkýna a bohyně mořských vln Krataie. V bájích je nebezpečná plavcům, kteří se přiblíží k Sicílii. Její nástrahy vždy násobí druhá příšera na protějším břehu, Charybdis.

Původ Scylly, stejně jako její původní podoba, není jistý, některé pověsti ji uvádějí jako velice krásnou dívku, kterou v obludu proměnila manželka boha Poseidóna Amfitríta ze žárlivosti. V jiných pověstech ji zase proměnila kouzelnice Kirké.

Podrobně je popsána v mýtu o Odysseovi: …„v nitru vysoké skalnaté hory vysoko nad mořem je veliká jeskyně, kolem i vevnitř je hustá mlha, tam bydlí Scylla. Hrůzou před ní se třesou i bohové. Štěká, kňučí a vyje, je strašnější než saň. Má šest párů noh, šest dlouhých krků, na konci každého má velkou hlavu, otevřenou tlamu se třemi řadami velikých zubů. Když pluje kolem loď, těmi tlamami uchvátí i šest plavců najednou. V nižší skále nedaleko od Scylly žije Charybdis, podmořská obluda, které třikrát za den pohlcuje obrovské množství vody, vypije skoro půl moře, až je vidět mořské dno, a třikrát denně tu vodu zase chrlí ven. Je-li nablízku nějaký koráb, celý zmizí v bezedném chřtánu.“

Nejtěžší úsek cesty plavce čekal mezi dravou Scyllou a nenasytnou Charybdis. Odysseus o nich před posádkou raději nemluvil, aby nezkameněli strachem. Přes všechna varování se Scylle postavil na odpor. Se dvěma dlouhými oštěpy přešel na předek lodi, ale to už Scylla natáhla své dlouhé krky a vzala šest plavců, které za chvíli drtila v jeskyni svými velkými zuby. Ostatním ochromeným hrůzou se podařilo v proudech odplout.

Aeneás vypráví o své cestě ze zničené Tróje takto: „Až připlujete k Sicílii, držte se stále vlevo. Musíte se vyhnout mořským příšerám Scylle a Charybdě. Scylla sídlí na pravém břehu, ukrytá v jeskyni. Až k bokům se podobá krásné dívce a svou půvabnou tváří láká koráby ke skále. Dolní část je podobná obludné rybě. Je obrostlá modrými štěkajícími psy. Na levém břehu je dravá Charybdis, která třikrát denně pohlcuje nesmírné přívaly vod a pak je zase vyvrhuje, pěna stříká až k oblakům.“

V řeckých mýtech se ze spárů Scylly a Charybdy dostaly pouze dvě lodě: loď Argonautů, ovšem tam byl ku pomoci celý roj bohů, bohyň z Olympu a mořských bohů. Druhým zachráněným byl Odysseus, kterému Scylla vzala při prvním průjezdu šest mužů. Posádce se podařilo odplout, po několika dnech však přišla hrozná bouře a vichřice, loď rozštípl blesk a zachránil se pouze Odysseus, jež se na lodním kýlu doplavil zase zpět ke Scylle a Charybdis, která navíc začala nasávat vodu. Odysseus se vyšvihl na strom ve skále a teprve když Charybdis vyvrhla stožár i lodní kýl, sedl na něj a vyvázl.

Mě osobně nejvíce zaujal popis: ... k bokům krásná dívka, dolní část podobná obludné rybě, obrostlé modrými psy...

Nedovedla jsem si to úplně představit, ale podle obrázku, který jsem našla, by mělo jít v podstatě o smečku psů, ze které na jedné straně čouhá trup s hlavou a rukama a na druhé straně rybí ocas. 

Tahle Scylla ovšem nečíhá na nás v Lamanšském průlivu, i když vidět ji by možná stálo za to.