Jak je naším zvykem, vzali jsme po večeři hůlky a vyšli  Františkův okruh. Stoupáme do kopečka a najednou mně zaujala nad zubatým okrejem lesa nezvyklá záře. Obávala jsem se, že někde hoří. Skutečnost byla jiná. Vycházel Měsíc, byl těsně nad obzorem a byl obrovský. Zdálo, se mi, jak by se na nás , lehce ironicky, usmíval. Vzpomněla jsem si, že v rádiu hovořili o částečném zatmění Měsíce a řekla jsem si, že ho budeme pozorovat zvenku., že nám to tak akorát vyjde.  Domů nám zbývala poslední třetina cesty a času do zatmění ještě hodina. Na normálním pokračování po okruhu Měsíc bychom neviděli, je schován za lesem a domy. Obrátili jsme se  a šlapali zpět. Znova kopec, ale pohled na usínající vesnici zase z jiné strany.

Zřejmě se naše výkonnost zlepšila, protože jsme to domů zvládli rychleji než k obrátce a zatmění Měsíce sledovali z balkónu. Bylo to nádherné.

Měsíček se mi také dnes ráno odměnil, na váze se po delší době objevil úbytek.

Nyní Měsíc ustupuje a je prý výborná chvíle pro hubnutí. Přidejme tedy ke správnému stravování, dostatku pohybu, ještě myšlenkovou podporu, že máme pomoc Měsíce.

Přeji všem krásný slunečný i bouřkový víkend. Je to jaro jak má být.