Ráda bych zažila nedělní večer, kdy neselžu. Můj podmíněný reflex nedělní žranice mě pronásleduje z kolejí. Když jsem v neděli večer dorazila a vybalovala zásoby od mámy mnohdy mi to nedalo a ty nejlepší mňamky jsem hned snědla. Už jen z pocitu nabité svobody, že si můžu jíst, co chci a nikdo mě za to nesoudí. (Kor když spolubydlící přijížděla později.)

Už jsou to roky a v neděli jak se setmí a já si sednu, nevím, co bych snědla. Nemám energii, a tak mám slabou vůli.

Příští týden se tomu postavím!
Dnes jsem byla celý den z toho demotivovaná, dokonce jsem snědla sladkou tyčinku. 
Ale nedá se nic dělat. Zítra zase nasedat na hubnoucí program. Jedno selhání mě nesmí zastavit ač mě zřejmě zbrzdilo...