Už nevím, co vařit.

Zkouším nové recepty. Jeden by řekl, že když se budu přesně držet receptu, podle kterého je něco vynikající, musí to být stejně vynikající. Ale buď tvůrci receptu přehání, nebo... dělám něco špatně. Ano, je to smutný fakt, neumím vařit. 

Nebo ta zdravá jídla nikomu nechutnají?! A pak je daný zdravý recept vynikající na to, že je zdravý, ačkoliv na tu nezdravou variantu nemá?! Je to tak strašně demotivující... Napřed zapečená cuketa (která nemá na brambory s uzeným), pak vaječnotvarohová pomazánka (která nemá na tu z majonézy) a teď telecí kuličky (které nemají na nasekané párečky).

Sama to jíst víc jak dva dny nechci. Až tak moc to nechutná ani mě. Ale já to sním, protože:

1. Je to zdravé a výživné

2. Bylo to drahé - na surovinách jsem nešetřila

3. Jsem se s tím dopekla dělala sama!

Dnes jsem zas na zítřejší snídani nachystala nějaké bezlepkové hruškové muffiny a na oběd cuketovou omáčku k těstovinám, kterou mi doporučila kamarádka. Jsem nepoučitelná... Tak uvidíme jestli jsem stvořila konečně něco, co by chutnalo těm mým klukům (31 let a 1 rok). Těstoviny mají rádi. A muffiny taky... jenže zpracování jim bude vadit. Oni jí jen, aby si pochutnali. Nemyslí na složení toho, co jedí.

Už to slyším, ten velkej bude říkat, že v tom něco bylo špatně a ten malej bude pochtívat Lipánka. Asi se musím smířit s tím, že mě nebudou za vaření chválit. Odměnou mi musí být, když to do nich dostanu (s minimem kečupu).