Nechce se mi dělat nic. Prý v období periody ženy nemají energii na pohyb ani vůli na hubnutí. A když tomu jde za jednu ruku deštivý podzim a za druhou ruku lockdown nemá skoro ani cenu se překonávat.

Ale já se včera překonala a šla jsem v začínajícím dešti na procházku. Všechny argumenty proti jsem ignorovala s tím, že jsou to jen výmluvy. Rozbitý kočár, nepříznivé počasí, skutečnost, že Malý nechce sedět v kočárku (ani jít vedle něj), že jsem unavená. A bylo to fajn a já na sebe byla patřičně pyšná. Ušli jsme asi 5 km svižným tempem.

Jenomže pak doma jsem nevěděla co všechno sníst, abych doplnila energii. A hřešila jsem jako už dlouho ne. Takže ne, nemá to cenu se překonávat, když to nedokáži dotáhnout až do konce (tedy až do času do postele).

Druhý problém: O víkendu jsme od rodiny dostali spoustu krásného a domácího masa. Ale to zamrazené po dlouhé cestě do Prahy povolilo a jelikož jsem ho nechtěla znovu zamrazovat, nechala jsem ho v lednici, s tím, že ho sníme. Hloupý nápad. Jsem teď masa velmi přejedená, pořád jíme něco na hraně s už "chyceným", nebyla možnost dát si rybu, protože na večeři jíme pořád kuřecí prsa. A kluci už to jíst taky nechtějí a mě je to líto vyhodit, tak si dávám větší porce než je vhodné, jen aby už to bylo pryč. Příští týden si dáme vegetariánský s výjimkou na ryby a vývar. :)

Také jsme dostali 10kg jablíček a ta jsou k uzoufání výborná. Takže jak už jsem neměla problém s chutěmi na sladké, teď mám pořád chuť na ta jablka.

Takže váha: Ačkoliv na mě podvakrát v týdnu mrkla 73, dnes jsem zpět na 74. A jsem za to ráda, mohlo to být horší. Nevzdávám se a příští týden to dotáhnu! Koneckonců po "bodu mrazu" přichází "nové začátky", kdy bývá odhodlání nejsilnější.