Zeleninová výzva končí, jiná začíná.
Co tu máme tentokrát?

Jak jíst s radostí? Nesledujte slepě potřeby jiných, ale soustřeďte se na potřeby svého vlastního těla.

Hurá, sláva, to je přesně pro mě!

V dietním režimu, který nám v zásadě nevyhovuje, ve kterém zcela chybí potraviny, které máme rádi a naopak je plný potravin, které jsme nikdy nejedli a které nám nechutnají, není možné vydržet dlouhodobě.

Svatá pravda!  Já to vydržela pět dnů, během nichž jsem přibrala jedno kilo. Z toho posledního bych tedy nevyvozovala moc velké závěry a nic moc bych si z toho nedělala, ostatně dnes už ta váha klesla o něco zpátky. Ale těch pět dnů, které tomu předcházely!

Vraťme se znovu k té mojí nešťastné zelenině. Od pondělka do pátku se jeden velekarfiol přeměnil v placičky a za pomoci jednoho zeleninového pytle z mrazáku v polévku.  Spotřebovala jsem nepočítaně cibule do pomazánek, na pánev pod cokoli i do těch placiček. Z lednice zmizela krabička žampionů, pěkných pár kusů rajčat, trošku kysaného zelí a jedna hadovka.  Dvě prázdné plechovky od hrášku a kukuřice skončily v kontejneru na kovový odpad, podobně skončila lahev od sterilovaných okurek, až na to, že ta podle zvuku pád na dno zeleného "zvonu" nepřežila v celku. Červené řepy ve sklenici ještě něco zbývá, zelenina pod svíčkovou a houby v octě zůstaly na horší časy.

Celých pět dnů jsem se poctivě snažila ládovat do sebe zeleninu v množství 500 g (a prosím, žádné medvídky jsem do ní nepropašovávala), až ze mě málem lezla ušima.  Přecpávala jsem se, abych to doporučené množství splnila, jedla jsem ji, i když jsem neměla hlad. Tak není divu, když to skončilo s kilem navíc. Po pěti dnech se mi vrátil rozum.

Pokud zjistíte, že už hladoví nejste, pokuste se jídla zanechat.

Přesně tak, budu se řídit radou z výzvy tohoto týdne. Nebudu pozřívat kvanta zeleniny, do které se musím nutit, bez libého prožitku. A nebudu se přejídat – ani zeleninou!

Jupí, zase budu jíst s chutí a budu si jídlo užívat!

Tak. Konec mých obvyklých legrácek. Jak je to doopravdy?  Moje úvaha je prostá – já mám svou krmnou dávku nastavenu na cca 6300 kJ, to je dost málo. A nacpat do toho alespoň 400-500 g zeleniny denně, když nejsem povahou býložravec,  se mi zkrátka nedaří. Je to příliš mnoho na úkor ostatních složek potravy, které moje tělo vyžaduje. A tak se spokojím s tím, že dosáhnu na svých splnitelných 350 g. To je dávka pro mě rozumná a přiměřená. Protože:

 Každý člověk je jiný, má jiné chutě a zvyky, jiné potřeby svého těla.

Jak to organizační tým dělá, že ty výzvy na sebe tak hezky navazují? To by mě fakt zajímalo.