A víte jak jsem si to naplno uvědomila? 
Poslední dobou mám hroznou chuť na sladké a nějak nedokážu odolat.. sice se mi podařilo zhubnout, ale i tak pak mám za to sladké pak výčitky. No a jak jsem si jela ve vlaku z japonštiny, tak jsem viděla to, co jsem potřebovala vidět. 
Holčinu, která měla aspoň 100kg a v tom okamžiku mi to totálně došlo. V tu chvíli jsem si říkala: "Víš co z tebe mohlo být, kdyby si nezačala hubnout? A jestli to vzdáš, tak skončíš takhle a tohle přece nechceš. Můžeš si říkat, že tak nedopadneš, ale přestaň jíst zdravě, a do roka je z tebe tohle. Pokud se nezačneš hýbat ještě víc než se hýbeš, tak taky budeš mít tak obrovské břicho a dokázat všem, že všechno jde když se chce, tak ta snaha bude pryč.. atd. atd."

Takže abych to uvedla na pravou míru. Obézní lidi neodsuzuju, právě naopak, sama jsem byla jednou z nich, nebo ještě částečně jsem, ale toto byl opravdový extrém. A tohle mě potřebovalo prostě bouchnout do obličeje. 

No a jak jsem přišla domů a viděla tu vynikající buchtu na stole, tak v tu chvíli mě ta chuť přešla a to je pro mě úspěch. A ještě větší úspěch je, že sukně, do které jsem myslela, že se nikdy nevlezu a nikdy si ji neobleču, tak je mi konečně dobrá :)) Hubnutí mi stojí za to a klidně si jednou za čas dám něco slaďoučkého, ale po tomto uvědomění už pojedu hlavně to zdravé :))

vaše Annie :)