15. 5. 2017

Na sobotním koncertu jsem si asi zranila kotník. Včera mě silně a ostře bolel při našlápnutí, dnes bolí méně (spíš jako by byl ´zatuhnutý´), ale zato neustále, bez ohledu na to, jestli ho namáhám.

Vyrostla jsem na Valašsku a tady máme na všechno univerzální lék: Daj si štamprlu, šak sa to rozchodí. Štamprlu jsem si nedala, protože doma momentálně nemám nic dostatečně alkoholického, ale rozchodit jsem to šla. No, moc jsem si nepomohla.

I když jsem si zvykla na noční rotanování, dnes si ho ze zjevných důvodů budu muset odpustit. Místo toho budu přemýšlet, co můžu tenhle týden dělat, abych při tom kotník zbytečně nezatěžovala. A pořád budu doufat, že to nějak rozchodím. Možná zítra zkusím tu štamprlu.

16. 5. 2017

Jelikož jsem včera dostala výplatu, vydala jsem se hned z noční na nákup. Z práce k nákupáku to mám asi dva kilometry, a protože nemám ráda MHD, šla jsem pěšky. S kotníkem to nakonec vážně nebylo tak hrozné, začal mě pobolívat až po prvním kilometru a bylo to snesitelné.

Měsíc se ale s měsícem sešel a odpoledne mi začalo peklo v podbřišku. Protože mi bylo na vývrat, raději jsem nevstávala z postele. Zítra by mi mělo být líp, snad se tedy opět trochu pohnu.

17. 5. 2017

Dopřávám si ještě jeden den odpočinku, i když pracovní povinnosti na noční samozřejmě plnit budu. Tělo mi dává jasně najevo, že mu mám dát pokoj. Rotanu jsem nechala doma a během dne jsem spíš pospávala, mojí nejnáročnější činností bylo vaření. Zítra i pozítří budu mít volno a čeká na mě práce na zahradě.

18. 5. 2017

Po pětihodinovém spánku po noční jsem se konečně dokopala k sekání trávníku. Chvíli jsem pracovala na zahradě, ale moc jsem se nepřetěžovala - když tělo hlásí, že chce odpočívat, vím, že se s ním nemám hádat, dopadlo by to zle.

19. 5. 2017

Byla jsem se projít a zase jsem makala na zahradě. Kotník už skoro nebolí, ale štvou mě pyly, pořád mi kroutí nosem.

20. 5. 2017

Strávila jsem den v práci, večer jsem chvíli sekala trávník. Na nic jiného už mi nezbyla energie.

21. 5. 2017

Dnes mám noční dvanáctku, proto jsem si vzala na noční rotanu. Dopoledne jsem se věnovala józe.

Během tohohle týdne jsem bohužel zjistila, že nejsem superžena (pořád jsem v duchu doufala, že jsem). Snažit se věnovat dostatek pozornosti práci, jídelníčku, pohybu, domácnosti, zahradě, zdraví, psovi, rodině a momentálně komplikovanému osobnímu životu mi prostě připadá nemožné. Na světě jistě jsou lidi, kteří to zvládají, já to ale nejsem. V některých oblastech budu muset zvolnit a na jednu z nich úplně rezignovat.

Ale nehodlám se přestat snažit. Musí existovat nějaký zdroj, ze kterého můžu načerpat dostatek sil. Možná bych každé dva týdny mohla věnovat jeden den pouze seberozmazlování.

Tímto se tedy loučím s třetím týdnem měsíce pohybu, a i když nebyl úplně nejúspěšnější, jsem ráda, alespoň jsem se o sobě něco dozvěděla.