no je pravda mopiku,že co jsem na stobu /8.2.2011/ se hodně věcí změnilo kupujou se uplně jiné věci a musím říct,že ani manžel se synem s tím nemají moc velký problém snad kuřecí věci nemusí tak často jako my s dcerou,ale jinak v poho

Já ještě přidám, že se mi vlastně povedlo změnit stravování až ve chvíli, kdy jsem se odstěhovala :) Mamka je totiž hubeňour a nejradši vaří a peče po večerech.. těžko se mi odolávalo. Twď je to mnohem snazší, jak píšou holky - co nemám doma to nesním! I když vy máte doma asi vzorový jídelníček, že :)

holky děkuji moc za vaše rady a názory určitě když si to dcera přečte bude klidnější taky věřím že to dá už v létě se nenechala lanařit na pivko tak s tím by neměla mít problém.Kalerme nastoupila do vyšku do Olomouce a na pokoji ledničku mají tak ji budu vychystávat i doma a bude si ti vozit sebou.
Takže ještě jednou moc dík

jinak naprostou souhlasím s burianek - zatím mi to stravování připadá jednodušší doma - ptz co si nekoupím, to nesním - a nenajdu ve spíži (míněno uzeniny, kokina, oplatky..) kupuju zásadně zdravé potraviny - hodně věcičky jako tvarohy, zeleleninu, která je v akci, sýry, těstoviny, rýži, tuňáky... - co se týká kokin, tak mám napečeno na měsíc od babičky - je zlatá, nabalila mi 3 pytlíky ovesných sušenek, které jím denně na svačinku (po 8ks, cca 40g) k kafinu, pak mám koupenou 70% čokoládu a pro změnu jednou uvařím puding, nebo zbaštim delinu - já bez té odpolední sladké svačinky být nemůžu - to jsou jediné věci, které si ,,nezdravě" (ale započítaně) dopřávám. A k sebekouči - plánuju si taktéž 1-2 dny dopředu, pak vím, co mám baštit.

Já nejsem sice na koleji, ale na privátě v bytě - mám vlastní pokoj, šuplík na potraviny, přihrádku v ledničce - zatím vše funguje - jsem tu druhý týden. Vařím si obědy cca na 3 dny (někdy na dva), beru si je sebou do krabiček - případně přehodím večeři (celozrné pečivo se sýrem, šunkou, zeleninou) za oběd - když chodím do práce. Snídám cereálie s jogurtem, či ovesnou kaši (vlastní příprava). Zatím v pohodě, nakupuju cca co dva dny. Na kolejích je to asi horší s přípravou (nevím, zda má dcera na pokoji ledničku či pouze na patře), ale myslím, že zvládnout se to dá :)

Já bydlím už od svých 15-ti pořád během školy mimo domov :) Nejdříve jsem prožila střední na internátě a teď už jedu pátý rok na privátě a musím říct, že to záleží jen na ní. Jde o to jak se rozhodne se živit - když se rozhodne, že mnohem rychlejší a snažší pro ni je se cestou někde zastavit a něco si koupit, tak bude časem asi přibývat (nedej bože, když se rozhodne chodit každý večer s partou na "jedno" :) - mám to už za sebou a mám takový pocit, že po ničem jiném se tak snadno a rychle nepřibere :)
Jinak když bude ke svému stravování přistupovat zodpovědně, nemusí se ničeho bát :) ba naopak - jak psaly holky, když si to nekoupíš tak to tam nikde nenajdeš :)

Záleží, na jakých kolejích bude. Je dost možné že na její chodě budou kuřáci, co budou věčně okupovat kuchyňku a pak tam nechají bordel. Je možné, že jednou příjde z přednášek a zjistí, že jí spolubydlící vymetla ledničku. Je možné, že ji spolužáci budou tahat na pivko a jiné "dobroty".
Vždycky se ale dá najít možnost, jak prorazit se svými zvyky, aniž by jeden druhého omezoval. Osobně na koleji radši nebydlím, protože mým spolužačkám se staly ty výše zmiňované věci.
Přeju, ať chodí do menzy a ať tam vaří dobře a zdravě. Hlavní jídlo by měla z krku. Snídaně bych řešila ovesnou kaší (o kterou se asi ani nebude muset bát) a večeře salátem, případně zeleninovým vývarem a jinými rychlovkami, které se na koleji dají udělat. Držím dceři palce!

P.S. Kam jde?

Ať strach pustí k vodě. Taky jsem se bála, ale je to daleko jednodušší, než doma. Na kolejích nejde mít tak skvěle zásobenou špajzku a ledničku,nikdo za mě nenakupuje dobroty, vždycky mám jen to, co skutečně chci a můžu sníst, kdežto doma můžu narazit na sušenku, piškoty, sladký jogurty, a to se pak těžko odolává. Na stůl jsem si postavila kuchyňskou váhu a poctivě jsem vážila všecko, co jsem se chystala sníst, sebe jsem vážila jen po příjezdu domů, takže jsem se denodenně nestresovala jako doma, kde lezu na váhu i třikrát za den. Trošku problém jsem měla ze začátku se sportem, protože jsem se snažila cvičit v pokoji, kde ale bylo málo místa, nakonec jsme se spolubydlou začaly chodit do posilky a bylo po problému. Určitě to zvládne :)

Kolik jsem měla na kolejích nevím. Ale v rámci úspor jsem nekupovala měsíčník a všude chodila pěšky. Škola, menza, koleje a nádraží - vše v jedné lajně, z jednoho konce na druhý - 20 min svižné chůze. To by se krokoměr asi divil :-)

Na kolejích jsem vážila méně - není po ruce maminčina špajzka a lednička. Nikdy jsem nebyla typ, co by chodil na hamburgery a klobásy, takže jsem na kolejích měla málo peněz, kupovala jsem tedy zdravé věci v malém množství. K tomu pobíhání mezi ústavy, vlastně celý den na nohách.Nikdy jsem nevážila méně než za dob VŠ studií (ve zkouškovém okolo 48:-) )

Ahoj, nejsem sice na koleji, ale i já loni začala bydlet sama - je to dost podobné :)) ze začátku jsem přibrala asi dvě kila, pak nastala etapa JÁ ZHUBNU a odešlo jich 15kg... takže si ymslím že jako hubnutí vesměs vždycky, záleží jen na Tvé dceři jak moc se tomu poddá... V mém případě šlo o to oťukat si "svoje" prostředí a zabydlet se, pak už to bylo ok. ;-) Každopádně přeji hodně štěstí a ať se daří!!!