Datum registrace: 30. 03. 2011
cumelka
Původní Sebekoučink
0 %
0 kg
4 kg
Již zhubnuto: 0 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 133561.12 km |
| Kolo: | 66274.30 km |
| Cvičení: | 5546 h 56 min |
Stob skupiny
cumelka
Jak psát blog?Pocit úzkosti a stavy táhnoucí se z minulosti
02. 05. 2011
Ahoj holky....
poslední dobou, ja tak sleduji Vaše úspěchy, je mi stále více úzko...
Tuším, že za celou tu 12 týdenní kúru to nebude tak slavné, jak jsem chtěla a na Floridu poletím rozteklá jak sejra a vedle mě v plavkách holky, co s náma jedou...těla jak modelky :( toho se děsím. Chtěla jsem začít s Jill, jelikož jí tu všechny chválíte, ale tento víkend máme to finále...ve středu mi rvou moudráky, takže budu ráda, že budu ráda..pořád do toho něco leze a ruší možnost dodržovat cviko každý den po dobu 30 dní.
Opět malinko ..a někdy více jak malinko, ujíždím do řervených semaforků s velkým + :(
Další věc je, což jsem nikomu zde ještě nezveřejnila, že s váhou a sebepřijetím mám problém odjakživa. Ať si každý říká, co chce, ať michlap říká, že jsem krásná a že se jim líbí mé tělo, tak dokud se nebude líbit mě, nepřijímám to v úvahu.
Problém byl už od školy, kdy jsem měla obézní spolužačky, já jen trošku oplácanější, ale oběť každodenní šikany ze strany spolužáků, jsem se stala já. Kdždý den, co jsem sotva vlezla do třídy, jsem slyšela " ty špeku, ...hale, váleček jde.... " bylo to strašné. Doteď si pamatuji, jak jsem brečela sedící před skřínkou s oblečením a říkala mamce, že mě nikdy nikdo nebude chtít, protože vypadám, jak vypadám, ale přitom jsem prostě obézní nebyla.
Babička mi hodně dávala sladké..ráno, večer, kdykoliv sem chtěla. Na bráchovi to vidět nebylo, na mě ano.
Pak jsem byla na střední a rozhodla se makat...poprvé v životě, co jsem se snažila zhubnout ( a že jsem se snažila mnohokát), jsem konečně našla vůli a výsledek můžete vidět ve fotoalbu 2002-2004.... jenže jsem sice jedla 5x denně...ale méně a méně... oběd dokonce 100g brambor s kořením... nebo 30g rýže s trojúhelníčkem sýra ... až nakonec 2 střevní chřipky a 48kg ....
Mé tělo si postupně začalo říkat víc a víc.... já jedla i v 11h...trvalo to dlouho, začala jsem se bát...byla jsem posedlá cvičením a perfekcionistka... a tak jsem začala zvracet--- Bulimie se mě držela 4roky..Po úspěšném absolvování denního stacionáře pro poruchy příjmu potravy (na který jsem šla sama), jsem začala zase odznova...avšak i s hormonálním problémem a jedením jsem opět šla tam, kde jsem začala..68kg. Zvracení se konalo výjimečně... bohužel..ale nyní jsem v tomto ok... avšak co se mě stále drží je to, že svou postavu těžko přijímám, dokud nebude vypadat alespoň trochu, jako dřív. Né zas takový extrém, co byl, ale prostě pevněji a lépe.
Doufám, že se mi to povede... občas propadnu panice, když vidím červené + , ale nevzdám se a děkuji za tuto stránku. za Vás všechny, které poradíte a uklidníte, když má někdo splín. Jsem tu ráda a doufám, že po tom, co si toho přečtete si o mě nebudete myslet nic špatného...
Hezký den, Míša
P.S. nečetla jsem to raději znovu a psala rychle, takže za případné chybky se omlouvám.
poslední dobou, ja tak sleduji Vaše úspěchy, je mi stále více úzko...
Tuším, že za celou tu 12 týdenní kúru to nebude tak slavné, jak jsem chtěla a na Floridu poletím rozteklá jak sejra a vedle mě v plavkách holky, co s náma jedou...těla jak modelky :( toho se děsím. Chtěla jsem začít s Jill, jelikož jí tu všechny chválíte, ale tento víkend máme to finále...ve středu mi rvou moudráky, takže budu ráda, že budu ráda..pořád do toho něco leze a ruší možnost dodržovat cviko každý den po dobu 30 dní.
Opět malinko ..a někdy více jak malinko, ujíždím do řervených semaforků s velkým + :(
Další věc je, což jsem nikomu zde ještě nezveřejnila, že s váhou a sebepřijetím mám problém odjakživa. Ať si každý říká, co chce, ať michlap říká, že jsem krásná a že se jim líbí mé tělo, tak dokud se nebude líbit mě, nepřijímám to v úvahu.
Problém byl už od školy, kdy jsem měla obézní spolužačky, já jen trošku oplácanější, ale oběť každodenní šikany ze strany spolužáků, jsem se stala já. Kdždý den, co jsem sotva vlezla do třídy, jsem slyšela " ty špeku, ...hale, váleček jde.... " bylo to strašné. Doteď si pamatuji, jak jsem brečela sedící před skřínkou s oblečením a říkala mamce, že mě nikdy nikdo nebude chtít, protože vypadám, jak vypadám, ale přitom jsem prostě obézní nebyla.
Babička mi hodně dávala sladké..ráno, večer, kdykoliv sem chtěla. Na bráchovi to vidět nebylo, na mě ano.
Pak jsem byla na střední a rozhodla se makat...poprvé v životě, co jsem se snažila zhubnout ( a že jsem se snažila mnohokát), jsem konečně našla vůli a výsledek můžete vidět ve fotoalbu 2002-2004.... jenže jsem sice jedla 5x denně...ale méně a méně... oběd dokonce 100g brambor s kořením... nebo 30g rýže s trojúhelníčkem sýra ... až nakonec 2 střevní chřipky a 48kg ....
Mé tělo si postupně začalo říkat víc a víc.... já jedla i v 11h...trvalo to dlouho, začala jsem se bát...byla jsem posedlá cvičením a perfekcionistka... a tak jsem začala zvracet--- Bulimie se mě držela 4roky..Po úspěšném absolvování denního stacionáře pro poruchy příjmu potravy (na který jsem šla sama), jsem začala zase odznova...avšak i s hormonálním problémem a jedením jsem opět šla tam, kde jsem začala..68kg. Zvracení se konalo výjimečně... bohužel..ale nyní jsem v tomto ok... avšak co se mě stále drží je to, že svou postavu těžko přijímám, dokud nebude vypadat alespoň trochu, jako dřív. Né zas takový extrém, co byl, ale prostě pevněji a lépe.
Doufám, že se mi to povede... občas propadnu panice, když vidím červené + , ale nevzdám se a děkuji za tuto stránku. za Vás všechny, které poradíte a uklidníte, když má někdo splín. Jsem tu ráda a doufám, že po tom, co si toho přečtete si o mě nebudete myslet nic špatného...
Hezký den, Míša
P.S. nečetla jsem to raději znovu a psala rychle, takže za případné chybky se omlouvám.
Hodnocení (21 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
03. 05. 2011 09:42
mopik : děkuji ti :) psychologii bych taky strašně chtěla studovat... je to úžasná záležitost :) . nynější přítel mi řiká pořád, že jsem krásná...je to lichotivé, ale... ano, ale :D ... doma si chodím nahá, to je v pohodě...ale ne před ním. Jinak ... asi kdybyste mě potkaly a ulici, tak byste to do mě neřekly... ale to je prostě jen slupka, která skrývá něco jiného. Vlastně všichni lidé jsou skořápky... tvrdé i měkké... a všichni ukrýváme vnitřek :) .... mnoooo. Takhle už to mám X let, že jsem se naučila s tím žít..ale je to otrava se rozhlížet kolem, když se navleču do plavek a vidět ty špejle všude kolem. To mě vždy rozhodí...alo to bych nesměla chodit nikam :)
02. 05. 2011 23:23
Tomuto nerozumím, všichni muži by svým dívkám měli říkat, jak jsou krásné.. vždyť si je sami vybrali! Doufám, že nynější přítel už to pomalu mění.. Tyhle věci se musí začít řešit postupně. Přemýšlím nad nějakými technikami či knihami, které by v tomto ohledu mohli pomoct.. Například taková kognitivně behaviorální terapie by tě nutila postupně odhazovat stud, až bys začala chodit doma nahá :) Ono se to nezdá, ale taky to funguje, ale spíš na různé fobie.. Ale možná chodit ven více postupně více odhalenější a vidět, že po tobě kluci koukají zálibně a holky závistivě by časem také mohlo uspět. Ale neřeší to ten problém v hlavě.. Ale kdybys měla zájem, mohu se poptat na nějaké techniky, které se na to hodí, co by sis mohla trénovat i sama. Teď jen aby to nevyznělo nějak divně - studuji psychologii, ale moc zkušeností nemám (to je asi vidět:) každopádně znám dost kompetentních lidí od kterých se dá něco zjistit.. Takže kdybys chtěla, jsem k dispozici :) A i když vím, že to nepomůže, musím ještě jednou zopakovat, že máš můj obdiv jak jsi se s tím vypořádala (my se kolikrát učíme o těch horších případech) a taky že jsi kočka, viděla jsem fotky z mažoretek.. no kruciš.
02. 05. 2011 23:08
Míšo,držím ti moc palečky!!Jsi šikulka a myslím si,že to už máš v hlavě srovnané :-)
02. 05. 2011 21:33
Myrtil : mrštný jazyk od přírody mám a popel jsem si nikdy na hlavu sypat nenechala... ale když se do tebe obujou i ostatní ze třídy, kteří, když pan hlavní zrovna chybí, se s tebou normálně baví...tak tě to za rok a půl, co to trvalo, položí na lopatky... fakt už jsem neměla sílu ... a můžu jen sama sobě vynadat, že jako silný člověk v ostatních věcech, jsem slabá tady..
mopik : teď se pohybuji v Praze... a nejvíc blbé je to, že tahle moje " schýza" se reflektuje i do dalších věcí... moc se neukazuji v odhaleném oblečení..natož v plavkách... chodila jsem s klukem 3,5 roku a styděla se před ním svléknout... ono i stačilo mi říct, že jsem krásná, čehož jsem se bez popostrčení nedočkala ... no a ve finále nevysvětlitelný pokles libida... takže když teď kecám s kámoškama a řeknu jim, že můj zájem o intimní zležitosti je na nule, nevěřícně na mě koukají...protože ještě do minulého roku tomu bylo zcela naopak ... a to je mi teprve 26 ... připadá mi, že jsem jak stará bába
mopik : teď se pohybuji v Praze... a nejvíc blbé je to, že tahle moje " schýza" se reflektuje i do dalších věcí... moc se neukazuji v odhaleném oblečení..natož v plavkách... chodila jsem s klukem 3,5 roku a styděla se před ním svléknout... ono i stačilo mi říct, že jsem krásná, čehož jsem se bez popostrčení nedočkala ... no a ve finále nevysvětlitelný pokles libida... takže když teď kecám s kámoškama a řeknu jim, že můj zájem o intimní zležitosti je na nule, nevěřícně na mě koukají...protože ještě do minulého roku tomu bylo zcela naopak ... a to je mi teprve 26 ... připadá mi, že jsem jak stará bába
02. 05. 2011 18:29
Z jakého jsi prosím města? V Brně znám pár velmi dobrých terapeutů ze školy, za které bych dala opravdu ruku do ohně.. bohužel psychiatři psychologům hodně kazí pověst, oni opravdu často vše řeší jen prášky.. přitom doporovodná terapie je snad i důležitější. Ale pokud by jsi měla zájem, mohla bych zjistit doporučení i na nějaké terapeuty z tvého města. Na druhou stranu myslím, že už jsi na dobré cestě, dokážeš o tom mluvit, sama analyzuješ své chování, tak trochu znáš příčiny toho všeho.. terapeut ti nic moc víc neřekne, on ti jen ukáže cestu k tomu, abys to sama v sobě objevila. Ale tak nějak nemám pocit, že bys takovou pomoc opravdu potřebovala. PS: Na psychoanalýzu bych nechodila, protože je to hodně na dlouho a neustále se budou vynořovat další a další trable z minulosti a dětství, to jepak terapie na celý život.. ono rozpitvávat se dá ledascos a někdy je lepší to prostě jen přejít :)
02. 05. 2011 16:13
Ahoj Míšo, neboj, to zvládneš, jsi chytrá holka a víš, kde tě tlačí bota, to už je nejmíň půlka úspěchu! Kromě blogu jsem přečetla i všechny komentáře, tak vím, jak probíhala tvoje terapie - zvládlas to tehdy a zvládáš to s pomocí jídlokoučinku i teď, ale zřejmě by to opravdu chtělo nějakou další pomoc - sama přemýšlíš o psychoanalýze, tak proč ne? Jinak si myslím, že časem se to do velké míry zahojí samo - teď už nejsi ta malá holka, které tak moc záleží na tom, jak jí přezdívají ostatní děti - možná by je tenkrát zastavil trochu mrštnější jazyk, který třeba měly ty obéznější? A možná že odpověď se skrývá ve zmiňovaném perfekcionismu - proč musíš mít perfektní tělo, k čemu ti má dopomoct, jak si pak představuješ svůj "lepší" život? Když o tom zkusíš podrobněji uvažovat, třeba sama i bez psychologa přijdeš na to, že k tomu "lepšímu" životu spíš dopomůžou člověku jiné věci, než krásné tělo. A pracovat se dá i na nich ;) Pro zdar výsledku je výhodnější bojovat se 70% úspěchem na mnoha frontách, než vyhrát na 100% jen na jedné, ne? ;)
Líbil se mi příspěvek lahiky, asi to bude taky mým vyšším věkem :) Člověk na sobě nemusí přestat vidět nedostatky, já je vidím pořád, když tedy chci, ale dovolím si je mít... a proč taky ne, když nikdo na světě není dokonalý. To samozřejmě neznamená, že člověk nemůže lecos zlepšit, ale určitě nenastane konec světa, když to zlepšování jde pomalu anebo to prostě nikdy nebude takové, jako jsme si kdysi myslely, že to "musí" být. Nemusí! ;) Přeju ti, ať brzy přijde lepší nálada a ať to brzy vyřešíš... ať už sama nebo s nějakou odbornou pomocí.
Líbil se mi příspěvek lahiky, asi to bude taky mým vyšším věkem :) Člověk na sobě nemusí přestat vidět nedostatky, já je vidím pořád, když tedy chci, ale dovolím si je mít... a proč taky ne, když nikdo na světě není dokonalý. To samozřejmě neznamená, že člověk nemůže lecos zlepšit, ale určitě nenastane konec světa, když to zlepšování jde pomalu anebo to prostě nikdy nebude takové, jako jsme si kdysi myslely, že to "musí" být. Nemusí! ;) Přeju ti, ať brzy přijde lepší nálada a ať to brzy vyřešíš... ať už sama nebo s nějakou odbornou pomocí.
02. 05. 2011 14:53
já jsem tedy menstruaci neztratila nikdy, ani jsem neměla zdravotní obtíže, ale od té doby jsem náchylnější na chlad...to teda...jinak co se týče mluvení o bulimii... vždy jsem o tom mluvila otevřeně a dokonce mě jedna paní požádala, abych o tom promluvila ve škole před holkama...bylo to zajímavé a dost z nich se docela vylekalo, co se může stát, když se začne blbnout... v podstatě z bulimie je snazší se vyhrabat, než z anorexie.... ale obojí je fujtajblový .... ještěže to mám za sebou... tak nějak se o sebe bojím až příliš... a aby toho kdysi nebylo málo..docházelo i k sebepoškozování... a jedna holka ze sezení byla extrém..pořezané obě ruce...strašné,když si vzpomenu.... ale je až překvapivé, jak dokáže touha po dokonalosti s človkem zamávat,,, takže prstík nahoru nám všem ženám...a i mužům, kteří vyhráli boj nad extrémním honem po dokonalosti :)
02. 05. 2011 14:29
Máš toho za sebou fakt dost a někde jsem se taky poznávala - třeba to koukání do výloh - klasika. Sice jsem to nedopracovala až k nějaké poruše příjmu, ale moc nechybělo. Byla jsem vždy oplácané dítě a taky nebudu nikdy vychrtlá, ale kolem dvacítky jsem se taky stravovala stylem ráno jogurt, v poledne pomeranč a večer už radši nic. Ovšem vzpamatovalo mě vynechání menstruace a nechala jsem toho. A ani tenkrát jsem si nepřipadla štíhlá, když dnes vidím fotky z té doby nafackovala bych si. Taky mi to všichni říkali, že jsem hubená ať na to kašlu.
Takže já osobně jsem se smířila s tím, že si budu někdy připadat štíhle. Nebudu. Ale chci nevypadat tlustě, což mě stačí. A není to o kilech, to už vím dneska taky. Je to o sebevědomí a momentální pohodě.
Takže já osobně jsem se smířila s tím, že si budu někdy připadat štíhle. Nebudu. Ale chci nevypadat tlustě, což mě stačí. A není to o kilech, to už vím dneska taky. Je to o sebevědomí a momentální pohodě.
02. 05. 2011 14:22
Tedy tento článek a některé další příspěvky mne fakt dostaly.
Cumelko, jsi statečná holka, že jsi to dokázala napsat.
Neboj, však my tě tady naučíme mít se ráda taková jaká jsi.
Drž se, bude dobře!
Cumelko, jsi statečná holka, že jsi to dokázala napsat.
Neboj, však my tě tady naučíme mít se ráda taková jaká jsi.
Drž se, bude dobře!
02. 05. 2011 14:13
Holka zlatá, drž se!
Nějak je mi z toho taky úzko, ale věřím, že to nejhorší už máš za sebou a dál se s tím popereš!
Občas je potřeba si udělat v hlavě pořádek a vypustit to ven, ty jsi šikovná a krásná holka, nebojím se, že by jsi to nezvládla.
Přeji hooodně optimismu a sil, ať se Ti daří vše, co jen jde. :o)
Nějak je mi z toho taky úzko, ale věřím, že to nejhorší už máš za sebou a dál se s tím popereš!
Občas je potřeba si udělat v hlavě pořádek a vypustit to ven, ty jsi šikovná a krásná holka, nebojím se, že by jsi to nezvládla.
Přeji hooodně optimismu a sil, ať se Ti daří vše, co jen jde. :o)
02. 05. 2011 14:07
Ahoj Míšo,
jako bys mi mluvila z duše. Ve škole se mi sice spolužáci neposmívali, byla jsem spíš hubeňour, ale v pubertě to začalo. Několik let jsem to korigovala sportem - veslováním a celkerm to šlo. Jenže po maturitě jsem usedla do zaměstnání v bance a začalo to... nenápadně, ale vytrvale. Kolegyně a kámošky se honolily minisukněm,i, dvoudílnými plavečkami, a já? Škoda slov. I přes to jsem si našla kluka, vdala se a povila první dceru. Výsledek – koule kulatá. Po porodu mi zůstala prakticky všechna kila. Pak ale nastal obrat upadla jsem znova do jiného stavu a kupodivu nijak nepřibírala. Po narození 2. dcery šla kila téměř sama dolů. Vůbec jsem totiž neměla čas to řešit, holky jsou od sebe necelé 2 roky, takže to byl šrumec. A ke všemu jsme bydleli ve 4. patře bez výtahu. A to bylo něco!! V té době jsem vážila nejméně za svůj dospělý věk – cca 58 kg. No, ale jak šel čas, pomalu jsem přibírala - napřed docela kontrolovaně, dařilo se shazovat, ale potom jsem se dopracovala 112 kg a komplexu zvící planety Země.Ale podařilo se mi zase zhubnout, šlo to pomalu, ale šlo... jenže jak to ztak bývá - uchlácholena úspěchy, jsem pomalu nenápadně přibývala, až to bylo zase 96 kg. To už jsem vyhledala STOB a zde v kurzu jsem zhubla na 75 kg. Bylo to skvělé, úžasné a moje odhodlání již nikdy!!! bylo naprosto neochvějné. Teorii jsem měla zmáklou, tak co!! No a tak šel čas a po 10 letech jsem na tom byla stejně, ba ještě o kousek víc – 99 kg. Tak jsem zase v kurzu, teď už pokračovacím (–16 kg), ale hlavně jsem se zase rozpohybovala, i když v práci musím sedět jak pecka tady u té mašinky, ale snažím se každou volnou chvilku vyplnit chůzí.
Míšo, já si myslím, že ty jsi krásná holka, která dokáže sobě i svému okolí, že když chce, tak ji nikdo nemůže zviklat, rozhodit... a všichni budou jen zírat. Možná někteří (některé) čučí už dnes, jen to nedávají znát. :-))). Nedáme se a ukážeme všem!!!
jako bys mi mluvila z duše. Ve škole se mi sice spolužáci neposmívali, byla jsem spíš hubeňour, ale v pubertě to začalo. Několik let jsem to korigovala sportem - veslováním a celkerm to šlo. Jenže po maturitě jsem usedla do zaměstnání v bance a začalo to... nenápadně, ale vytrvale. Kolegyně a kámošky se honolily minisukněm,i, dvoudílnými plavečkami, a já? Škoda slov. I přes to jsem si našla kluka, vdala se a povila první dceru. Výsledek – koule kulatá. Po porodu mi zůstala prakticky všechna kila. Pak ale nastal obrat upadla jsem znova do jiného stavu a kupodivu nijak nepřibírala. Po narození 2. dcery šla kila téměř sama dolů. Vůbec jsem totiž neměla čas to řešit, holky jsou od sebe necelé 2 roky, takže to byl šrumec. A ke všemu jsme bydleli ve 4. patře bez výtahu. A to bylo něco!! V té době jsem vážila nejméně za svůj dospělý věk – cca 58 kg. No, ale jak šel čas, pomalu jsem přibírala - napřed docela kontrolovaně, dařilo se shazovat, ale potom jsem se dopracovala 112 kg a komplexu zvící planety Země.Ale podařilo se mi zase zhubnout, šlo to pomalu, ale šlo... jenže jak to ztak bývá - uchlácholena úspěchy, jsem pomalu nenápadně přibývala, až to bylo zase 96 kg. To už jsem vyhledala STOB a zde v kurzu jsem zhubla na 75 kg. Bylo to skvělé, úžasné a moje odhodlání již nikdy!!! bylo naprosto neochvějné. Teorii jsem měla zmáklou, tak co!! No a tak šel čas a po 10 letech jsem na tom byla stejně, ba ještě o kousek víc – 99 kg. Tak jsem zase v kurzu, teď už pokračovacím (–16 kg), ale hlavně jsem se zase rozpohybovala, i když v práci musím sedět jak pecka tady u té mašinky, ale snažím se každou volnou chvilku vyplnit chůzí.
Míšo, já si myslím, že ty jsi krásná holka, která dokáže sobě i svému okolí, že když chce, tak ji nikdo nemůže zviklat, rozhodit... a všichni budou jen zírat. Možná někteří (některé) čučí už dnes, jen to nedávají znát. :-))). Nedáme se a ukážeme všem!!!
02. 05. 2011 13:44
Cumelko, jsi statečná baba a i já věřím že to zvládneš! Osobně mám stejnej názor jako Bondulka, všechno začíná v hlavě .... to co tam máš teď, ty křivdy z mládí a tak dál, to se dá všechno zpracovat.... nezkoušelas kineziologii? Myslim, že zrovna s tímhle by ti mohla hodně pomoct. Hodně síly posílám a opatruj se, jsme tu pro tebe kdyby něco!
02. 05. 2011 13:29
Jsi statečná holka, však už jen to, že jsi si uvědomila svůj problém s bulímií a šla s tím dobrovolně něco dělat, znamená mnoho. Já to vidím tak, že se sice možná zcela nepřijímáš taková jaká jsi (a takových je nás mnoho), ale tím, že bojuješ o své zdraví (viz léčba bulímie) dáváš najevo, že ti na sobě záleží. Věřím, že to všechno zvládneš. Nesoustřeď se jen na hubnutí, ale začni pracovat na sobě i ve své hlavě ... oceňuj se za vše, čeho dosahuješ , za to jaká jsi, nezdůrazňůj si negativa, ale pozitiva ... taky se snažím na tom zapracovat, jde to pomalu, ale jde to. Držím palečky.
02. 05. 2011 13:07
jste naprosto úžasné, až se mi mlží slzama oči. Vidím, že jsem na správném místě :, )
02. 05. 2011 12:54
Je mi z toho nějak smutno :-( Každopádně jsi ukázala že jsi statečná a že se zvládneš poprat s poruchou příjmu potravy. Tudíž věřím, že zvládneš i ten zbytek, máš na to. Určitě bych zkusila nějakého psychologa nebo psychoanalytika, zřejmě bude lepší na doporučení. A věřte holky, že jste krásné a statečné ženské, které ty nástrahy života (nové i ty staré) zvládnou překonat!!! Důležité je mít rád sám sebe a to se myslím dá naučit!
Držím pěsti!!!
Držím pěsti!!!
02. 05. 2011 12:54
Přesně souhlasím s Martesskou.Co bylo,bylo.Zajímej se o to co je a bude.Já tedy nevím,ale také mi připadáš normální a jsi hezká holka.Jinak jsem asi před 10 lety málem dopadla jako ty,ale včas mi pomohla mamka a dokopala mě k lékaři.Měla jsem práci,brigádu,chodila cvičit,lítala jak čůza,málo jedla (2 rajčata,instantní polévka a litry kafe).Psychicky jsem se zhroutila,rozhozenej metabilismus,vynechávaly mi měsíčky.No hrůza.Dopadlo to tak,že mi doktorka napsala doporučení k psycholožce,brala jsem prášky,do toho mi zjistili problém se štítnou žlázou (kterou už mám vykuchnutou) a nejméně půl roku jsem se z toho dostávala.Přiznám se vám,že jsem pomýšlela i na nejhorší,jaké jsem někdy měla depky.
Jsem o pár let starší a tak snad i moudřejší a vím,že jestli budu mít nějaké to kilo navíc (ale v normě BMI) nehraje v mém životě zas takovou roli.Jsem šťastně vdaná,mám 19ti letého syna,jsem zdravá,mám práci která mě baví a co si více mohu přát.
Jasně,také se chci líbit,ale já vím,že nebudu nikdy modelka.Děvčata,nedá se stíhat všechno,modelky se jen fintěj,choděj po kosmetikách na různé procedůry do fitka a také na plastiky.My si to vybojujem sami :-).
Míšo,hlavu vzhůru,jsou kolem tebe lidičky,kteří tě maj rádi.Jo a ať tě to ve středu nebolí,mě trhali moudrák minulý týden a pohoda.
Jsem o pár let starší a tak snad i moudřejší a vím,že jestli budu mít nějaké to kilo navíc (ale v normě BMI) nehraje v mém životě zas takovou roli.Jsem šťastně vdaná,mám 19ti letého syna,jsem zdravá,mám práci která mě baví a co si více mohu přát.
Jasně,také se chci líbit,ale já vím,že nebudu nikdy modelka.Děvčata,nedá se stíhat všechno,modelky se jen fintěj,choděj po kosmetikách na různé procedůry do fitka a také na plastiky.My si to vybojujem sami :-).
Míšo,hlavu vzhůru,jsou kolem tebe lidičky,kteří tě maj rádi.Jo a ať tě to ve středu nebolí,mě trhali moudrák minulý týden a pohoda.
02. 05. 2011 12:46
Míšo byť mám opačný problém vím jak se cítíš i Tvoje úzkosti. Docházím kvůli tomu na psychiatrii. nejsem na to pyšná, ale vím že to sama nezvládnu. ani Ty na to nejsi sama. Jsme tu pro Tebe.
02. 05. 2011 12:43
Míšo. Už jsi v životě překonala tolik problémů. Nezoufej, i tentokrát se s tím určitě dobře popereš a úzkostné stavy zase pominou. Napadlo mě, že by ses se svými problémy mohla obrátit na nějakou doktorku přímo ze Stobu. Nevím, odkud jsi, ale třeba by se to dalo nějak domluvit. Z celého srdce ti přeji, aby ses co nejdříve zbavila svých negativních myšlenek. Užij si těch pár krásných dní na Floridě a zahoď své chmury za hlavu.
02. 05. 2011 12:35
Míšo, seš krásná holka. Chápu, že na tohle posmívání v dětství nikdy nezapomeneš. Ale jak je člověk pomalu starší, tak vidí už věci s trochu větším nadhledem. Zkus se tím už netrápit, je to minulost a koukej dopředu. Je líp a bude líp :-))))
02. 05. 2011 12:21
Jste skvělé...všechny :) a děkuji za Vaše názory, rady ,,, a otevření svého příběhum...že v tom skutečně nejsem sama
02. 05. 2011 12:19
pane jo .. to je mi líto :( koukám, že to máme nastejno... je to humus... a vinu na tom nesou zlí lidi... a pitomý časopisy, co otisknou hubený buchty jako kult krásy.. a pak miniaturní figuríny a miniaturní velikosti pro panenky
02. 05. 2011 12:15
Morticia promiň!!! Obdivuji Tě!!! Čekala jsem jestli se někdo ozve, kdo je víc disciplinovanej::-D :-D doufám, že dáš fota!
02. 05. 2011 12:04
Míšo,po přečtení Tvého příspěvku mě přepadl smutek,kam až to někdy člověk může dopracovat,ovlivněn okolím i svým postojem.Ale dobrá zpráva na tom je,že jsi s tím dokázala bojovat,i když vyhráno asi ještě 100% nemáš.Vážím si tě,že jsi dokázala pravdu říci veřejně,to každý nedokáže.A to je další známka úspěchu ve Tvém boji,neboť sdělená starost-poloviční starost,a s námi všemi nejsi a nebudeš na to sama!Drž se,holka!
Martesska: Já náhodou cvičím Jill každý den,fakt,kromě procházek je to totiž můj jediný sportovní výkon :-D
Martesska: Já náhodou cvičím Jill každý den,fakt,kromě procházek je to totiž můj jediný sportovní výkon :-D
02. 05. 2011 12:02
a co se týče posmívání na základce, mě se né všichni,ale hoodně dětí smálo, že mám všude světlé chloupky.... a tak jsem udělala co? začala si holit 99% těla a teď toho neskutečně lituji, škoda, že jsem tenkrát nemohla mít rozum co teď....ona psychika opravdu dělá hrozně mooooc, akorát, že teď už jsme dospělé a můžeme ji trochu utlimit
02. 05. 2011 11:59
Míšo úplně vím jak Ti je.. nikdy a ani teď nevidím svou postavu reálným pohledem. Všichni mi říkali, že jsem až nechutně vychrlá, ale já to neviděla, viděla jsem jen svaly a někde tuk, teď když se podívám zpětně (až koupíme novou tiskárnu, naskenuju fotku), vidím anorektičku... nebyla jsem, ale vypadala jsem tak... měla jsem od 45kg do 50kg, 164-166cm, hodně jsem jedla ale ještě více jsem cvičila, běhala jsem štafetu, skákala do dálky, běhala 900m, hrála volejbal, tenis, basket.....
kdysi jsem zase měla cca 50kg +- 2-3kg, opět jsem si připadala jako buřt, když jsem vytáhla dříny co jsem tenkrát nosila, nechápala jsem....teď se bojím, že jsem na tom stejně... mám dejme tomu 57kg 165cm a připadám si na 70kg, všude vidím samý tuk, vobr zadek, mega pupek, jediné co vidím, jsou asi malá prsa :D :D
no vím jak Ti je a jak to vše myslíš... bohužel nevím jak pomoci sobě, natož tobě :/ jen Ti mohu říct, že v tom nejsi sama!
kdysi jsem zase měla cca 50kg +- 2-3kg, opět jsem si připadala jako buřt, když jsem vytáhla dříny co jsem tenkrát nosila, nechápala jsem....teď se bojím, že jsem na tom stejně... mám dejme tomu 57kg 165cm a připadám si na 70kg, všude vidím samý tuk, vobr zadek, mega pupek, jediné co vidím, jsou asi malá prsa :D :D
no vím jak Ti je a jak to vše myslíš... bohužel nevím jak pomoci sobě, natož tobě :/ jen Ti mohu říct, že v tom nejsi sama!
02. 05. 2011 11:56
aaaaha... já myslela, že tu půlhoďku denně tu dodržujete... právě jsem si říkala, že by člověk ani nesměl nikam jít o víkendu :)
02. 05. 2011 11:55
Já nedávám Jill denodenně :-) to bych musela ten den nafouknout, nebo si to skočit tady v práci ;-) :-D
02. 05. 2011 11:47
Míšo, moc Ti držím palce ať se Ti daří...Jill klidně začni hned, myslím, že jí tady stejně nikdo poctivě nedává úplně denodenně :)
02. 05. 2011 11:39
Gladlys: rozumím úplně dokonale... nejhorší na tom je, že i dkyž jsem byla jak špejle a téměř všichni mi říkali, že jsem přespříliš hubená...BMI 17,4 .. ale já se tak neviděla... i teď mi říkají, že jsem akorát a super... ale nevidím. Já o tobě mohu říci, dle fotek, že máš naprosto parádní postavu, ale ty to vidíš jinak ... máme to nějak pomíchané, co ? :)
02. 05. 2011 11:36
Míšo...vím naprosto, o čem mluvíš :-/ já se svým "hubnoucím procesem" skončila v nemocnici, protože tělo už nemělo z čeho fungovat (asi mu půl papriky a vanička nízkotučného tvarohu denně bylo po půl roce málo, nebo co...) to jen pro ilustraci, že fakt vím, jaký to je :-(( Navíc mám ultratenkou ségru, vedle který stejně budu vypadat jako buřt, i když dám pryč těch 5 kg :-( takže asi tak. Jediný, co mě uklidňuje (čím se uklidňuju) je to, že rozhodně budu pevnější... ale hubenější? Těžko. Když se kouknu do zrcadla, tak nevidím žádnou štíhlici, ale pořád ty samý stehna a břicho...asi proto, že se mi smrsklo tak nějak všechno stejně :-)) Nebo mám nějakej stihomam. Neva, dá se s tím žít... makám na tom, makám na sobě, abych měla to břicho placatý a nohy hubený! A jednou toho dosáhnu a je mi fuk, jak dlouho to bude trvat, protože jako tlusťoch jsem žila skoro 30 let ;-)
02. 05. 2011 11:30
Gladlys a mopik : bohužel se na mě minulost podepsala a byť se snažím prakticky pořád ne připadat si tlustě, pořád, když jdu kolem výlohy, se na sebe musím podívat..je to už asi zvyk.... děkuji Vám za všechna ta slova. Nebažim se v sebelítosti, ale občas člověk prostě potřebuje vyklopit, co ho trápí a když pak někdo zareaguje, podpoří, popostrčí...moc to pomůže, a já děkuji :) .
Lenore: byla jsem tekrát na základce u psycholožky, která si jen mnula čelo a snažila se předstírat, že jí to zajímá.... pak od střední u psychiatra, který mě jen ládoval antidepresivama..měl na mě vždy jen půl hodiny a vždy to stejně skončilo u politiky, takže všechno k ničemu.
Přemýšlela jsem nad psychoanalytikem...možná, že někdo, kdo mě rozebere do minulosti a vytáhne bubáky, tak mi pomůže.
Jinak ten stacionář byl na KArláku byl tam i slavný pan KRCH, který je naprostý idiot. A co se týče sester? Kašlaly na nás a předstíraly snahu. Při pravidelném odpoledním sezení nás všech prostě mluví jedna po druhé... i když použije sprosté slovo, je to v pořádku, ulevuje si. Jedna doktorka začala koulet očima, ušklíbala se, tak jsem jí za to seřvala, že co je to za profesionálku s takovýmle chováním a že ještěže končím, protože tohle (ONA) mě léčit nebude... ta koukala, já se cítila lépe a tím moje půlroční léčení skončilo...úspěšně :)
Lenore: byla jsem tekrát na základce u psycholožky, která si jen mnula čelo a snažila se předstírat, že jí to zajímá.... pak od střední u psychiatra, který mě jen ládoval antidepresivama..měl na mě vždy jen půl hodiny a vždy to stejně skončilo u politiky, takže všechno k ničemu.
Přemýšlela jsem nad psychoanalytikem...možná, že někdo, kdo mě rozebere do minulosti a vytáhne bubáky, tak mi pomůže.
Jinak ten stacionář byl na KArláku byl tam i slavný pan KRCH, který je naprostý idiot. A co se týče sester? Kašlaly na nás a předstíraly snahu. Při pravidelném odpoledním sezení nás všech prostě mluví jedna po druhé... i když použije sprosté slovo, je to v pořádku, ulevuje si. Jedna doktorka začala koulet očima, ušklíbala se, tak jsem jí za to seřvala, že co je to za profesionálku s takovýmle chováním a že ještěže končím, protože tohle (ONA) mě léčit nebude... ta koukala, já se cítila lépe a tím moje půlroční léčení skončilo...úspěšně :)
02. 05. 2011 11:28
Míšo vydrž, tentokrát to určitě zvládneš! Na psychice sebepřijetí musíš sice pracovat sama, ale na tělo máš skvělého pomocníka Sebekouče a nás - virtuální podpůrkyně :) takže nezoufej...možná to trošku ještě potrvá, ale dobrá zpráva je, že na tom pracuješ a nejsi na to sama a to už je 80 % úspěchu ;)
02. 05. 2011 11:19
Míšo, jako bys mi z oka vypadla, příběh jako bych ho psala já , včetně babičky se sladkostma, šikany i daleko obéznějšíma spolužákama.V pubertě jsem taky makala a zmátořila se- dala jsem všechno dolů- ale postupně jsem došla k tomu, že jsem jedla třeba jedno rajče za den- to ale trvalo asi jeden měsíc a já se pak vzpamatovala-takže jsem nedošla až tam co ty............Myslím si, že k tomu sebepřijetí by nemusely být k zahození konzultace s psychologem......protože to je opravdu problém- na fotce mi nějak tlustě nepřijdeš-nevím kolik vážíš a měříš a jak vypadá tvoje bmi.......možná byto fakt chtělo rady doktora. Každopádně ti moc držím palce, aťse to jenom lepší:-))
02. 05. 2011 11:16
Při čtení se mi úplně stáhnul žaludek.. Ty děti na základce, to umí být peklo.. myslím, že mnoho z nás má nějaké podobné zážitky. S tím se lze vyrovnat jedině zpětně s tím, že to jsou prostě děti.. Ale vím, že se to do hlavy dokáže zapsat na hodně dlouho. To že jsi se dokázala vyrovnat s poruchou příjmu potravy a nesklouzáváš k tomu je zpět je něco, za co bys na sebe měla být moc pyšná! Minimálně proto by ses měla mít ráda, protože jsi silná a zvládla jsi to. Tělo je jen schránka, v dnešní době možná až moc přeceňovaná. Věř, že pdle fotek jsi pro mě kočka s postavou, jakou asi nikdy mít nebudu, už jen proto, že jsi o dost cm vyšší než já :) Takže držím moc place ať to zvládneš. A se zpevňováním postavy mohu jen souhlasit!
02. 05. 2011 11:14
Míšo, co na to říct? Jen, asi, že mě mrzí, že jsi to nechala někdy dojít tak daleko... jinak Tě chápu.
Taky jsem celej život "hnusnej, tlustej brejloun" (navíc...) a hodně dlouho mi trvalo, než jsem alespoň navenek začla působit "vyrovnaně". Ale se svojí postavou jsem nebyla spokojená nikdy. Snažila jsem se všechny, včetně sebe přesvědčit, že je to obráceně, ale ve skutečnosti jsem nikdy to tělo (protože tu holku uvnitř ano) neměla ráda.
I teď, když už jsem relativně hubená, nejsem spokojená tak, jak bych chtěla. Pro někoho je mých 5 kilo jen "kosmetická záležitost" a pro mě dosažení těla, jaké si přeju celý život.
Jenže teď konečně jsem pro to začala něco dělat...trvá to a je to běh na dlouhou trať. To je jediné, co mě utěšuje, když propadám zoufalství, když přešvihnu příjem, když si neumím pomoct a zalátat si pusu.
O víkendu jsem byla na dvouhodinovce Zumby a jak jsem tam stála a hopsala, najednou jsem si připadala tak příšerně tlustá, že bych tam raděj nebyla...a ty nohy!!! :-(( no jo, ale dala jsem se na boj, tak budu bojovat.
Nevzdávej se, nejsi v tom sama. Jsi jedinečná bytost, která má spoustu jiných kvalit, ke kterým určitě (pokud se nevzdáš) časem přibude i krásná postava. Jen nechtějme všechno hned a zadarmo...protože pak to může přejít k tomu, co už není dobře.
Držím Ti palce, abys byla OK, kdybys potřebovala nějakou vrbu, jsem na mailu denně ;-)
Peťa
Taky jsem celej život "hnusnej, tlustej brejloun" (navíc...) a hodně dlouho mi trvalo, než jsem alespoň navenek začla působit "vyrovnaně". Ale se svojí postavou jsem nebyla spokojená nikdy. Snažila jsem se všechny, včetně sebe přesvědčit, že je to obráceně, ale ve skutečnosti jsem nikdy to tělo (protože tu holku uvnitř ano) neměla ráda.
I teď, když už jsem relativně hubená, nejsem spokojená tak, jak bych chtěla. Pro někoho je mých 5 kilo jen "kosmetická záležitost" a pro mě dosažení těla, jaké si přeju celý život.
Jenže teď konečně jsem pro to začala něco dělat...trvá to a je to běh na dlouhou trať. To je jediné, co mě utěšuje, když propadám zoufalství, když přešvihnu příjem, když si neumím pomoct a zalátat si pusu.
O víkendu jsem byla na dvouhodinovce Zumby a jak jsem tam stála a hopsala, najednou jsem si připadala tak příšerně tlustá, že bych tam raděj nebyla...a ty nohy!!! :-(( no jo, ale dala jsem se na boj, tak budu bojovat.
Nevzdávej se, nejsi v tom sama. Jsi jedinečná bytost, která má spoustu jiných kvalit, ke kterým určitě (pokud se nevzdáš) časem přibude i krásná postava. Jen nechtějme všechno hned a zadarmo...protože pak to může přejít k tomu, co už není dobře.
Držím Ti palce, abys byla OK, kdybys potřebovala nějakou vrbu, jsem na mailu denně ;-)
Peťa
cumelka
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
Jinak mám návrh kognitivně behaviorální terapie :-D Úkol číslo jedna: navléct se do plavek a nekoukat na špejle, ale jen na chlapy, který se ti líbí - hezky po očku, jako by kolem nikdo jiný nebyl než ty a on. Kontakt! A uvidíš, že to za chvíli "bude lítat", špejle nešpejle :) A možná se vcukuletu vrátí i to libido - protože jedna Míša třeba přijde na to, že cizí chlap, kterej nemá další zájmy (jako přítel, který tě má rád atd, a můžeš ho podezírat, že ti chce jen "udělat dobře") - a tudíž nemá taky žádný důvod ti "lhát", se na tebe dívá se zájmem - že by jako něco mezi vámi mohlo být... Jasně, že nezaberou všichni, ale to nikdy u žádné, ani kdyby byla ta nejšpejlovatější!