Včera jsme měli sraz třídy. Nebyl to takový ten oficiální sraz po X letech..."Naše zdravé jádro" se scházíme každý půl rok (červen a prosinec) od naší matury - jaro 1989. Sešlo se nás asi 15...Nikdo si nevšiml, že od minulého srazu (červen) jsem zhubla 10 kg. Vůbec se tím netrápím, je to přirozené, ač se vidíme často, tak se nějak máme v paměti z těch nádherných let na gymplu (a tam teď váhově jsem). Nicméně pozorovala jsem...jsme asi zvláštní výběr lidí, ale ani jedna holka tam nějak šíleně neztloustla (jedna jo, ale už na tomto srazu měla o 20 kg míň a ani toho si nikdo nevšiml, má 5 dětí - klaním se k zemi, ale teď vypadá stejně jako na gymplu - probíraly jsme to na cigáru). Klucí (eh...41 letí klucí) jsou taky pořád stejní. No...jsou lehce prošedivělí, některým se tvoří "kolečko", ale nikdo nemá pověstný "pivní pupek". Nějak jsem si to sumírovala a zjistila jsem, že jsou tam - 2 lékaři, 2 předsedové soudu, architektka, 4 ekonomky, 3 učitelky, 2 počítačoví ing...no a já...(ubohá Bc.)...Navzdory dosaženému vzdělání se ti "indžové", doktoři, soudci, učitelé v ten večer promění v ty stejné "pitomce" jako na tom gymplu. Mají stejné hlášky, stejné vtipy, smějí se stejným kravinám...prostě najednou jsme "zpět".... Společně se ujišťujeme, jak vypadáme pořád stejně, jak myslíme pořád stejně...a přitom nejsme stejní - nemůžeme být, ale v ten večer jo...sedíme, popíjíme, kecáme, chechtáme se...pak se loučíme a domlouváme červnový sraz....Cestou domů si uvědomím, jak je to vlastně zvláštní. Společně jsme strávili jen 4 roky, v porovnání s odžitými lety, je to poměrně krátká doba...Ve spořitelně jsem dělala 8 let, v současné práci jsem 12 let a přesto...k těm "pošukům" z gymplu mám pořád tak nějak nejblíž...Asi je to tím, že člověk má potřebu "zachytit" své mládí..., nebo jsme měli štěstí a v tom prváku na gymplu v roce 1985 se sešli lidé, kteří si i po těch letech pořád mají co říct...:-)