Krokoměr nastaven a zkalibrován - přidávám se k Ludvíkovic Šlápotám :-)

Můj pohyb
Chůze:	0 km
Kolo:	0 km
Cvičení:	0 h 0 min

Všichni uživatelé
Chůze:	133217.93 km
Kolo:	66076.10 km
Cvičení:	5528 h 40 min

Konečně. Konečně mi zakoupený krokoměr funguje, tedy ne že bych to nastavení zvládla sama. Fakt je to se mnou horší, než jsem si myslela. Po půlhodinovém studování návodu jsem opravdu zjistila, že jsem absolutní hotentot a že nezbývá nic jiného, než jít s prosíkem za svým pubertálním synem a utvrdit ho v názoru, jak nemožnou má matku.

Sama jsem nastavila čas a dál jsem se nedostala, prostě váhu už jsem nastavit nedokázala, o kalibraci ani nemluvě. Syn byl značně neochotný a otrávený, protože zrovna hrál na PC a ta jeho postava patrně zrovna útočila na nějakou jinou debilní postavu na obrazovce, takže chtě nechtě jsem přešla k citovému vydírání, protože na pouhé prosby nebral zřetel.

Váhu mi tam nastavil během minuty a když jsem viděla, jak mu to jde snadno, tak jsem ho začala přemlouvat, ať mi to i zkalibruje:

"Filí, prosím, nastav mi to, já fakt nevím, jak na to..."

"Ježiš matko, to neumím číst? Tak si to tam přečti a nastav si to sama..." koulel očima můj drahý syn.

"Fajn, až budeš chtít upéct buchtu, tak ti dám recept a upeč si jí sám, protože taky umíš číst! Upekla jsem ti ji včera - snědl si ji, tak jsem ti upekla dnes další a ty mi ani nemůžeš zkalibrovat krokoměr, když vidíš, jak jsem tu nad tím nešťastná!!!" odvětila jsem plna dotčení.

" Stejně jsi nemocná, tak na co to potřebuješ?" odpověděl syn, ale už bral krokoměr a návod do ruky...

" Musíš chodit, jinak to nejde, nebo to mám za tebe taky odchodit já? " držkoval dál.

" Ne, já budu chodit a ty budeš mačkat..." Ven bych ho nedostala, takže jsem si v bytě naměřila 10 metrů a začala jsem pochodovat tam a zpět jak slepice v kurníku. Ani bych vám nepřála vidět ten jeho výraz.

"Hotovo, ušla jsem to 10x, co mám teď máčknout?" hulákala jsem na něj...

"Stiskni to jedno tlačítko..." vrčel syn.

"No jo, ale který?"

"Ježiš matko..., TOHLE...a teď běž..."

Začala jsem běhat tam a zpět jak SPLAŠENÁ slepice v kurníku.

"Mám to, co teď?" funěla jsem já.

"Zmáčkla si před tím start?" dělal ze mě blbce můj syn a nemusel se bohužel ani moc snažit.

"Start? Ne, to si neříkal...!!!"

"No, tak zmáčkni start a běhej znovu!" vychutnával si mou blbost syn, kterého jsem v bolestech porodila.

Takže jsem zase 10x běžela po bytě od okna ke dveřím...

"Tak už to máš, už můžu jít?" vrčel netrpělivě syn a odporoučel se do svého kutlochu...

Byla jsem tak nadšená, že mi to opravdu měří kroky, rychlost, čas, spálené kalorie, že jsem po bytě pobíhala ještě půl hodiny...a vypadala jsem opravdu jak blázen, protože jsem u toho ještě studovala ten návod...

Příští týden si nechám ještě na rekonvalescenci, protože se bojím, aby se mi moribundus zas nevrátil, ale další týden vyrazím ven. Po tom bytě to fakt není ono :-)

Takže Ludvíkovic ŠLÁPOTY...

Vezmete mě ještě do party?

Naši partneři