Dneska se stal malý zázrak. Už pět let hledáme štěně německého ovčáka, do kterého bychom se celá rodina zamilovali na první pohled, a pořád nic. A dneska na mě na sociální síti "vyskočily" fotky z útulku vedle ze vsi a na nich absolutně úžasná ovčácká slečna, láska na první pohled. Dokonce jsme měli štěstí a Charlie jsme získali, zatím na zkoušku na 3 týdny, ale věřím, že se jí u nás bude líbit a zůstane. Charlie k nám paní přivezla v 5 hodin a ve třičtvrtě na osm už jsme pádili na procházku, dala mi holka pořádně do těla, 5 km hodně ostrou chůzí a na vodítku dračici, která tahá jak kůň :-) Hrozně mi  pocházky se psem chyběly. Myslím, že teď půjdu kila dolů ještě líp, když mi přibyl další pohyb ke kalanetice. Slečnu musím naučit chodit u nohy a i ostatní povely a hlavně je to aktivní puberťák, takže potřebuje pohyb a já nemám to srdce jí nechat jen na dvoře a zahradě, i když jsou velké. Takže přes den procházka s dětma a večer až děti usnou procházka s Charlie :-) Tomu se říká impuls jak Brno po 7. týdnech hubnutí :-)