Zastavil jsem se v Terezíně. V tom městě hrůzy hrůz.
Kde zděšeně ve vteřině umlknout musela každá z múz.
Viděl jsem jména popravených hodiny před dnem míru,
neb nebyl den vyvolených a tak v srdci místo svobody z kulky měli díru.

Viděl jsem v Ohři plavat popel tisíců lidí,
všichni byli nevinní, dobří. Ohře je rudá, Ohře se stydí.
Viděl jsem místnosti Dantova pekla,
kde naděje zemřela a hrůza se vztekla.

Dnes doba je jiná, radosti je všade,
vandal v Terezíně kov na hrobech krade.
Jména a čísla lidí tak zmizela navždy.
Jména lidí nevinných, co oběťmi byli vraždy.

Dnes v kantině pro esesáky se černá kola pije,
dnes život zde klokotá, život se žije !
Turista se směje a volá soukmenovce.
Jen lidé proboha nestaňte se ovce !