Hleděl na zářijové ráno do polí,

byl spokojen, dnes nic ho nebolí.

Pozoroval za oknem snídani ptačí,

v uších mu znělo :"Vím, že Tě mám. A to mi stačí."

Pomalu hladil pod lampou kocoura na stole,

zamyšleně hleděl na město, na pole.

Zapomněl na chvíli jak ten čas kvačí,

řekla mu včera : "Vím, že Tě mám. A to mi stačí."

Ve vinné révě se probudili vrabci a zahájili schůzi,

on chodil po domě tiše, kočičí chůzí.

Nevšiml si ani, že nebe se mračí,

řekla mu včera : "Vím, že Tě mám. A to mi stačí."

Přál si ať zdráva je, ať nikdy nemarodí,

vždyť taková žena se hned tak nenarodí.

Věděl dobře za půl století co ta slova značí :

"Vím, že Tě mám. A to mi stačí."