Venku prší a po okně slza stéká,

den dnešní se noci leká.

Den službu si s nocí mění,

měsíc již čeká na setmění.

Hvězdy blikají nesměle,

ticho jak bývá jen v kostele.

V tom náhle, o půlnoci, zpěv slavičí,

se srdcem mým si zacvičí !

Od lesa táhne se přes pole lán,

kdo samoten slyší ho již není sám.

Slyší ho laně, zající,

je nádherný, je přející.

Neruší spánek lesní zvěře,

k snění a lásce otvírá dveře.

Nevidět nic než měsíc a hvězdy,

neslyšet nic než  ten trylek hvězdný.

Tma a hvězdy a zpěv slavíka

štěstí si šat svůj oblíká

a u Tvých dveří zabuší.

Neotevřít mu se nesluší......