Myslím tím akci Prožij rok zdravě. Říkala jsem si: měsíc cukru, ten zvládnu levou zadní, protože problém se sladkostmi nemám. Neujíždím na čokoládě, sušenky neuzobuji, kolem cukráren procházím se vztyčenou hlavou. Vadí mi pouze libá vůně linoucí se z pekáren a čerstvě upečené domácí koláče, ale tomu se dá vyhnout. Proto nemám problém si navolit jednou za čas u nás v jídelně sladké jídlo pro zpestření jídelníčku - třeba jednou za měsíc. 

No a co se stalo. Dnes, uprostřed měsíce sacharidů, jsem naprosto bezmyšlenkovitě u okýnka sledovala, jak mi paní kuchařka sype na rýžovou kaši sladké kakao. A že mi ho dopřála dost !Naprosto bezmyšlenkovitě jsem pak ponořila do kaše lžici a jedla. A pak mi to teprve docvaklo, ale už bylo pozdě. Body za denní úkol jsou fuč. Zavázala jsem se v denních úkolech, že pokud si budu dávat kaši, tak bez přidaného cukru. Já si totiž občas pro zpestření jídelníčku  vařím obilné kaše a přidávám do nich lžičku medu nebo javorového sirupu, hlavně snídaně.

Teď jsem dokonale ponaučená. U každého jídla se musí přemýšlet, co strkám do pusy, i když si teď semaforky nepíšu. Naučila jsem se složení i množství jídla odhadovat bez nich. I  dnes bych jistě měla semaforky víceméně vpořádku, protože ta oslazená kaše je mou jedinou sladkostí navíc a zbytek dne jím předpisově.

Těším se proto na další měsíce a věřím, že u mě povedou k většímu přemýšlení nad talířem nebo hrncem.  Oproti jiným tady na Stobu mám "jen" mírnou nadváhu, a že nemám váhu v normě, je právě způsobeno neukázněností v jídle. Semaforky jsou super, ale nemůžu se zapisováním žít věčně. Snad mi bude tento rok stačit na to, abych si vštípila do hlavy správné návyky natrvalo.