Konečně jsem se odhodlala sem dát nějakou aktuální fotku profilovku, protože ta původní jsem byla já jednoroční. Od té doby jsem poněkud zestárla.
A co ty mé ach, vlasy?
Jedna z věcí, kterou mě bůh obdaroval, jsou hezké vlasy. Většina z mého okolí si na vlasy spíš stěžuje. A mám vlasy tak trochu spojené s hubnutím či pocitem štíhlosti či tloušťky.
Já bývala malá modrooká holčička s krásnými bloďatými vlásky a pěknou postavičkou krev a mlíko. I když jsem v průběhu dětství párkrát vlasy ostříhala, postavička se moc neměnila a sama sebe se pamatuji spíš dlouhovlasou.
Puberta přinesla mírné zkracování, pak narůstání a nezvyklé vlnění. Najednou ... nevím kde se vzala má až kudrnatost. Kolem dvacítky jsem konečně šla na krátko a najednou jsem se cítila tak lehká a ... hubenější. Vlny zkrocené.
Kvůli tomu pocitu, že si připadám lehčí a štíhlejší, jsem vydržela s krátkými vlasy 17 let. Údržba naprosto bez práce. Slušely mi, někdo říká, že hodně, ale přeci jen jsem si je nechala narůst a vstoupila tak do nové éry.
Není to taková náhlá změna, protože vlasům to trvá něž je lze považovat za dlouhé, ale najednou se stala taková nezvyklá věc. Zhubla jsem a to opravdu a je mi jedno, co za vlasy mám na hlavě. Cítím se štíhle. 
Dnes jsem projížděla dva roky staré fotky, kde jsem ještě na krátko a až jsem se sebe lekla. Jsem jak vyžrané prasátko, takové kulaťoučké tvářičky. 
Z celé vlasové záležitosti mi vznikla jen jedna nepříjemnost spojená se zdravým životním stylem a to je neustálé mytí hlavy. Hýbu se minimálně třikrát týdně a mýt a sušit tu mou hřívu ... Holt něco za něco.