Tuky z pohledu psychologa: proč se jich bojíme víc, než je nutné

Autor: PhDr. Iva Málková

Tuk. Jedno slovo, které v mnoha z nás okamžitě vyvolá směs emocí – opatrnost, strach, výčitky, nebo alespoň lehkou nejistotu. Není to náhoda. Tuky totiž obsahují více než dvojnásobné množství energie než bílkoviny a sacharidy, a právě proto se jim lidé při snaze zhubnout často začali vyhýbat.

Přitom tuky jsou součástí výživy lidstva od pradávna. Jak to, že jsme se jich začali tak bát? A co s tím udělat?

Jako psycholožka, která se desítky let věnuje práci s lidmi, kteří zvládají kila navíc, vidím stále dokola stejný vzorec – strach z tuků (nebo naopak ze sacharidů), který často nevychází jen z aktuálních poznatků, ale z hluboko zakořeněných přesvědčení. Pojďme si je projít jedno po druhém.

Proč se tuků tak bojíme?

1. Strach z tuku je naučený, ne vrozený

Nikdo se nenarodí s přesvědčením, že ořechy nebo olivový olej jsou nebezpečné. Tento strach jsme se naučili – z dietních doporučení minulých desetiletí, z médií i z marketingu nízkotučných výrobků. Uvědomění, že jde o naučenou reakci, je prvním krokem k její změně.

2. Emoční mozek reaguje dřív než rozum

Když vidíme na etiketě vysoký obsah tuku, aktivuje se v nás automatická poplachová reakce ještě dřív, než stihneme přemýšlet. Emoční mozek je rychlejší než racionální. Proto nestačí jen vědět, že olivový olej je zdravý – musíme si toto vědění postupně prožít a zažít, aby se dostalo i do emoční paměti.

3. Výčitky po tučném jídle škodí víc, než si myslíme

Výčitky nejsou nevinným pocitem. Spouštějí v těle stresovou reakci, zvyšují hladinu kortizolu a ten paradoxně podporuje ukládání tuku, zejména v oblasti břicha. Výčitka po lžičce olivového oleje tedy může tělu uškodit víc než olivový olej samotný.

4. Nízkotučná éra nás naučila nahrazovat tuk cukrem

Když výrobci v 90. letech začali z produktů odstraňovat tuk, museli ho něčím nahradit, aby jídlo stále chutnalo. Často ho nahradili cukrem. Výsledkem bylo, že jsme jedli méně tuku, ale více cukru, a přibírali dál. Naše tělo bylo zmatené a my s ním. Tato historická chyba stojí za mnoha dnešními negativními automatickými myšlenkami ve vztahu k tukům ve stravě.

5. Černobílé myšlení o tucích nás drží v pasti

Buď držíme dietu a snažíme se vyhýbat veškerému tuku, nebo to vzdáme a jíme bez kontroly. Toto černobílé myšlení je jedním z nejčastějších psychologických vzorců, které vidím u lidí, kteří se stále točí v kole změny a prohubnou život. Ve skutečnosti kvalitní tuky nejsou ani hodné, ani zlé. Jsou prostě součástí vyváženého jídelníčku, stejně jako bílkoviny nebo sacharidy.

Metodika STOBu, kterou používáme v kurzech zdravého hubnutí či v jiných programech, učí, jak s nevhodnými a černobílými myšlenkami pracovat a jak se je odnaučit. 

Proč bychom se tuků bát neměli?

Tělo tuky potřebuje a dává nám to vědět

Mozek je z velké části tvořen tukem. Hormony – včetně těch, které regulují chuť k jídlu, náladu a energii – se bez tuku nevytvářejí. Vitamíny A, D, E a K se vstřebávají pouze v přítomnosti tuku. Když tělu tuk dlouhodobě odpíráme, začne se ozývat chutěmi, únavou, horší náladou a v delším časovém horizontu i zdravotními problémy. 

Kvalita nad množstvím

Strach z tuku nás velmi často vede k tomu, že se soustředíme na to, kolik tuku sníme, místo na to, jaký tuk sníme. Přitom rozdíl mezi hrstí průmyslově zpracovaných chipsů a hrstí vlašských ořechů je zásadní. Naučit se vybírat kvalitní zdroje tuku je stejně tak důležité jako hlídat množství. Méně strachu, více pozornosti k výběru – to je cesta, která funguje.

Tuk nás zasytí, a tím nám pomáhá

Tuk zpomaluje trávení a prodlužuje pocit sytosti. Jídlo s přiměřeným obsahem tuku tedy vede k tomu, že jsme déle spokojení, méně přemýšlíme o jídle a méně saháme po jídlu navíc. Paradoxně tedy jídlo, kterého jsme se bály, nám může pomoct jíst celkově méně.

Zákazy zvyšují chuť

Čím více si něco zakazujeme, tím více na to myslíme, to je jeden ze základních psychologických zákonů. Lidé, kteří si přísně zakazují tučná jídla, na ně myslí mnohem více než ti, kteří je jedí přirozeně a bez striktního dodržování vnějších pravidel. Zákaz paradoxně zvyšuje atraktivitu zakázaného. Pokud si i méně vhodné tučné jídlo vědomě bez výčitek jednou za čas dopřejeme, o to méně po něm budeme toužit.

Změna přesvědčení je možná, ale chce čas

Roky diet zanechaly v naší hlavě hluboké stopy. Nelze je přepsat přes noc přečtením jednoho článku. Ale každý malý krok se počítá. Každý moment, kdy si vědomě dopřejeme hrst ořechů bez výčitky, kdy nahradíme automatický strach vědomou volbou, se počítá. 

Závěrečné shrnutí 

Tuky nejsou nepřítel. Nikdy nebyly. Zároveň ale platí, že jsou energeticky vydatné, a proto má smysl vnímat jejich množství – zejména pokud chceme hubnout. Strach ani přehnané omezování však nejsou řešením.

Mnohem užitečnější je naučit se tukům rozumět, vybírat jejich kvalitní zdroje a vnímat je jako přirozenou součást vyváženého jídelníčku.

Protože jídlo by nám nemělo přinášet stres a výčitky. Mělo by být radostí – a zároveň dávat smysl.

Chcete se do tématu tuků ponořit hlouběji?
Hledáte dlouhodobou podporu, která vás udrží na cestě ke zdravým návykům?

Vyzkoušejte nový online program STOBlife, kde se tento měsíc věnujeme právě tématu tuků.

Program nabízí:

1. odborné vedení od vyškolených psychologů a nutričních odborníků
2. laskavou komunitní podporu – budete součástí skupiny lidí, kteří prožívají podobnou cestu, sdílí své zkušenosti a umí povzbudit, když přijde slabší den.
3. praktické nástroje a tipy, díky nimž nejen shodíte kila, ale hlavně si udržíte výsledky a vytvoříte životní styl, který vás bude bavit a naplňovat.

STOBlife není další dieta. Je to cesta k návykům, které vydrží.