Top žebříček

Po přečtení komentářú,mám slzy v očích,z toho jak jste úžasný!Radostí a motivací,že mě se snad také podaří po takové době zhubnout na zas idealní váhu.Moc díky!!

20 kg je obdivuhodné.Ale 40kg je neskutečné.Tak velké váhové úbytky.Není co dodat.Smekám.

Ahoj všichni, mám za sebou - 26 kilo a před sebou aspoň 12. Trvalo mi to rok s jednou tříměsíční přestávkou při zlomené noze. To se fakt moc pohybovat nedalo. Teď si dávám v létě udržovák s pohybem a v září pojedeme dál. Iva a Lucka mají u mě velký obdiv !!!! A všichni, kdo se rozhodl něco pro sebe udělat také.

Úžasné to číst !!! I já se hluboce, přehluboce skláním před važí pílí a úbytky !!!
Také mě čeká ještě zhubnout 30kg, nyní mám za sebou 24kg. Přesně jak píše Iva77, klidně vybalím jídlo v metru, sním jahody, vypiju kefír. Jsou situace, kdy to jinak nejde. Ať si každý myslí co chce, zdraví je nejdůležitější, to na chodníku nenajdeme. A když se vytrácí, pozdě bych honiti ... A co si pak na kom vezmeme ...
Iva má můj velký obdiv ( i za její skromnost ) !!! Také mě uklidňuje, když čtu, že vlastně hubne pořád už několik let. Takže mě to čeká na dlouho ...
IVO měla bys být vzorem všech hubnoucích a dělat chodící reklamu ! :-)) Ty dodáš chuť a sílu do hubnutí.

Děvčata máte můj obdiv já má za sebou zatím -14 kg za 15 měsíců .Pak jsem se přihlásila sem k vám a těším se jak mi to jde tady s vámi.Dělám věci konečně správně,tu a tam uklouznu ,ale pevně věřím,že všechno se naučím tak jak to má být.Děkuji vám za vaše příběhy a zakladatelce za její výborný nápad :-)

Iva je úplně famosní!!!!Gratuluji k nádhernému výsledku!!!A ostatní jsou taky parádní ,hezky jsem si početla a jsem strašně ráda,že jsem se tady přihlásila zavčas a stačí mi jen pár kileček dolů protože nevím jestli bych měla takovou vůli !!!!Nádhera a jste úžasní

Ivo,jsi skvělá,moc gratuluji,to je ohromný úspěch.A pro tebe důkaz,že se dá dokázat i nemožné,klobouk dolů ,chtělo to určitě hodně vůle.Tak ať se stále daří.

to Iva77: tak to gratuluji, to je až neuvěřitelné ;-)) přeji hodně dalších úspěchů

Iva 77 - Teda to jsi opravdu dobrá. Shodit o skoro 73 kg, to je vlastne váha jednoho cloveka. Muzu se zeptat za jak dlouho? Vychází to na 9 mesícu. Opravdu muj obdiv, moc mne motivujes. Delala jsi i hodne sport?Muzes prosím napsat jak a kolik si cvicila? díky.

Ivo, kdyby se rozdávaly medaile, měla bys zlatou. Asi tvůj rekord dlouho nikdo nepřekoná. Držím palce k udržování, ale určitě to zvládneš s přehledem.

Dnešní den je pro mne "historický", váha ráno ukázala 77,1 kg a BMI 24,9 což je ..... NORMA!!!! K dnešními dni jsem přišla o 72,9 kg, a našla sama sebe. Chtěla bych tady poděkovat autorům programu Sebekoučink, neboť mi byl od června loňského roku až do dneška velkým pomocníkem. Zapisování nekončím, mám v plánu ještě nějaké to máslo odhodit - k dnešku jsem jich odhodila 289 a kousek - a hlavně cvičením zpevnit postavu.

Ty brďo, všechny jste taaaaaak úžasnéééé....Klobouk dolů a obrovská gratulace. Moje mamča je taky kulička a moc bych jí přála, aby zhubla, takže to nejprve zkouším ze Stobem já a pak jí na to navedu a budu jí 100%ním parťákem a doufám, že se jí to povede, stejně krásně, jako se to povedlo vám všem!!!Zatím na to mamču navádím opatrně, vykládám jí o vás všech, jaké máte úspěchy, jak semaforky dokážou svítit zeleně, jak potraviny, které se zdají zdraví prospěšné, tak prospěšné zcela nejsou, povídám jí, jak se peru ze sacharidy, bílkovinami a tuky. Jak mě to baví a hlavně, jak jste napsaly, že skutečně netrpím hlady, ba právě naopak. Co zatím ještě nevím, příjde mi, že mi došla inspirace na zeleninu. nějak se mi zdá, že jím pořád to stejné dokola, kdyby jste měly nápady, ráda si je přečtu. Kéž by tady mohla jednou i má mamča psát o svém štěstí a výhry nad hubnutím, jako vy všechny. Moc vám všem přeji, ať ve vás zůstane optimismus a ať se vám stále tak dobře daří....:0)

Život je houpačka, tak přeji elán do dalšího kola změny a těším se na zprávu,jak se to daří

Milé spolubojovnice, tak jsem si zase po delší době otevřela tuto prima skupinu, abych se potěšila vašimi příběhy, ale hlavně tu chci načerpat další inspiraci. Nějak mi to hubnutí nejde. :-( Už jsem se moc hezky "rozjela" na začátku září, ale pak se mi stalo něco (a vážně nevím co a proč) s kolenem, a byla jsem rázem upoutaná na židli a pohyb jsem měla pouze minimální = nějak se doplazit do práce a zpět. No, první týden se nic moc nedělo, váha zůstávala stejná, ovšem druhý týden už to bylo +1, další zase a teď jsou to 3 kila nahoře a totální demoralizace. Takže z té vysněné 7 na začátku váhy se zase stala 8 a já jsem z toho dost otrávená.
Ale přečtení vašich příběhů mi dodává optimismus a já doufám a snad i věřím, že se mi podaří ta ohavně narostlá 3 kg rozpustit a pokračovat v cestě která mě aspoň přiblíží normálu.
Dík za vaše příspěvky a jsem moc ráda, že tady jste. Jana

Tak jsem po čase opět přišla nakouknout a najít inspiraci a motivaci do poslední fáze. Tedy poslední asi ne, neboť tou poslední a úplně bude "celoživotní" udržování a sledování. Ale nyní mne čeká ještě posledních 5 - 7 kilo, a budu mít váhu jako na střední škole. Chodím do posilovny - dvakrát nebo třikrát týdně, třikrát týdně doma jezdím na rotopedu, když je hezky a vyjde čas soboty trávím turistickými výlety. Přes zimu to bude horší, té turistiky moc nebude, neboť přece jen na "pády na běžkách" se ještě nějak necítím. Ale vím, že to půjde. Jsem moc ráda, že jsem našla tento web, Vás všechny, tuto skupinu... . Jsem ráda, že jste. Díky.

Po dlouhé době jsem se sem opět přišla namotivovat a povzbudit. Začala jsem druhou etapu mé cesty k normální váze a cíl se mi zdá nějak moc vzdálený. Oslovila mně dnes "metoda malých cílů". Jani, byl to od tebe moc dobrý nápad tuto sekci založit. Určitě nejsem jediná, kdo sem občas nahlédne.

všem moc gratuluji a děkuji marcele že napsala mail a že souhlasí s tím, že se o ní napíše do časopisu - moc nám to v propagaci sebekoučinku a kurzů pomůže.Pokud k nám někdo z Prahy chodil do kurzu a byl by ochoten o tom kráce promluvit s redaktorkou do Mladé fronty, tak mi prosím napište na mail malkova@stob.cz. Děkuji. A budu mco ráda, když se přijdete osobně pochlubit na Den zdraví. Budeme tam mít oblek imiitující nadváhu 15 kg - tak si můžete vyzkoušet, o co už jste přišli.A kdo byste nevěděl co dělat v sobotu tak se slaví 120 let Petřína a když se prodrete programem, cukrovinkami, plackami a pálenkou - tak navršku bude mít stob stánek a poradnu.

AHOJ JANI, děkuji Ti za vytvoření této TOP skupiny. Budu do ní hodně nahlížet a brát si ponaučení. A DOUFÁM, že se sem jednou taky dostanu.
ARANELKO - motivační počteníčko. Už dlouho se přemlouvám k upomínkám do mobilu, ale pořád marně. Dávám si i vodu na stůl, ale taky marně. A bohužel z toho plyne to, že přestávky mezi jídly mám nepravidelné a vodu pořád doháním :-(((
Stále čekám, že mě něco nakopne, ale pořád nic ...
PŘED VÁMI VŠEMI, které jste dokázaly svou pevnou vůlí a vytrvalostí značně snížit svou původní váhu, SE SKLÁNÍM a GRATULUJI Vám. Jste mi velkým příkladem a jak se praví "příklady táhnou", tak doufám, že se chytím a udržím. .

Milá Ivo, Aranelko, Anetko, Zuzko, Šári, Hani a ostatní.
Jsem moc ráda, že jste se začaly zajímat o tuto skupinu. Je to prostě vzpruha, když si člověk přečte vaše příběhy. Musím se přizant, že jsem se někdy od konce června pohybovala, řekla bych "na ostří nože". Nějak mne opustila inspirace k hubnutí, začínala jsem si nacházet zase různé výmluvy a byla 2 kg nahoře. S kolegyní z práce jsme se rozhoupaly na začaly navštěvovat Expresku, byl zase pohyb, takže díkybohu se vzestup zastavil. V tomto momentě jsem si uvědomila, že jsem ale opravdu - jak bych to vyjádřila slušně - no přinejmenším hloupá, když si ničím celkem slušné výsledky za uplynulý půlrok - cca -18 kg. A vtom se objebil blog Aranelky a já musím přizant, žes mne fakt přímo nakopla. Teď v pondělí končím udržovací cyklus, kdy se podařilo splnit i přes ten můj exces plán a nejenže nepřibrat, ale dostat váhu pod 80. Už pár dní (jsem hrozná, já vím, že se máme vážit 1x týdně, ale já si to musím denně ověřovat) na mne juká začáteční 7. Tak doufám, že se mi v dalším - hubnoucím cyklu - podaří dotahnout 75 kg. Víc si zatím nedávám a pokud by to šlo, tak do vánoc bych chtěla ještě 1 cyklus na těch cca 72 - to už by se moje BMI pohybovalo na hranici normálu. Ovšem, když to nepůjde, tak to nepůjde a zkusím to zase později.
Tak jsem se vám tady vypsala, ale hlavně - hlavně jsem vám chtěla poděkovat za úžasnou inspiraci a vždycky příjemné počteníčko... Moc nám všem držím palce a doufám, že se nám podaří našich cílů dosáhnout.
Hezký víkend přeje Jana

Milá Aranelko,
když jsem si četla tvůj příspěvek tak se mi před očima promítnul můj příběh. Nikdy jsem nebyla hubeňour, spíš jsem se díky své plnoštíhlé postavě stranila kolektivu. Po porodu jsem k tomu přidala dalších 30kg. A pak co rok, tak další kilo. Věděla jsem, že to není správné, že bych neměla, ale v té době jsem "žila" svou prací, rodinou. Těšilo mne, že mne v práci celkem uznávají a nějak si nepřipouštěla, že se ženu do záhuby.
Moje klouby by to asi už dlouho s takovou nadváhou nevydržely, každý malý kopec pro mne znamenal nepřekonatelnou překážku.
A pak to před více jak 2 lety přišlo, najednou se něco změnilo. Najednou jsem věděla, že je to asi moje poslední šance, něco se sebou udělat, změnit k lepšímu. Začala jsem tím, že jsem si, stejně jako ty, dávala postupné cíle. V mém případě - nejdříve zastavit přibírání, omezit množství sušenek, zmrzlin a jiných sladných úletů - sníst celý nanukový dort na posezení pro mne nebyl žádný problém. Po té co jsem to trochu ukočírovala, tak jsem si řekla, že nebudu jezdit na vlak do práce autobusem, ale že budu chodit ráno pěšky - cca v té době to bylo 30-35 minut, dnes mi už stačí těch minut 20. Pak jsem k tomu přidala i cestu od vlaku z práce domů. Začal mírný úbytek váhy, lépe se mi chodilo. Konečně jsem udělala radost své mamce, která byla ze mne nešťastná. Celou tu dobu mne podporuje, o víkendech se mnou chodí po horách, jezdí na výlety. K narozeninám jsem dostala od syna rotoped. Rotoped byl a je mým velkým pomocníkem - nestal se z něj věšák na prádlo nebo něco podobného, snažila jsem se a snažím na něm jezdit celkem pravidelně. Nejdříve to bylo tak 30 minut , nyní jezdím tak 50 minut v tepovce na spalování tuků. Jízda na rotopedu pomáhá i mým opotřebovaným kloubům, vrací se mi i fyzická kondice. V "mládí" jsem hrávala basket.
Od listopadu 2010 se stravuji podle sestaveného jídelníčku. Stejně jako ty, využívám mobilní telefon, který mi den co den, co 3 hodiny oznamuje, že je čas se najíst. Přiznávám, ne vždy jím v klidu a pomalu, neboť dost často se mi stává, že večeřím ve vlaku cestou z práce. Dříve mi vadilo, před cca 40 kg, když mne lidi při jídle pozorovali. Určitě si říkali, taková tlustá káča, a musí se krmit i ve vlaku .... .Nyní mne to už nechává klidnou.
Již 9 měsíců si večer co večer připravuji krabičky s jídlem na další den - vyrážím z domu ráno kolem 5 a vracím se většinou kolem 17, takže to ani jinak nejde. Nějak jsem si na to zvykla, a naopak si myslím, že by mi to najednou chybělo. Vím dopředu, co následující den sním, v případě neočekávaných skutečností mohu jídelníček přizpůsobit.

ještě něco k těm dobračkám.... V práci mi většina kolegyň gratuluje k úbytkům, bohužel některým to moc nevěřím, a ta jejich skrývaná závist je mi dalším motorem. A takové ty dotazy, nejseš nemocná, a to už nebudeš nikdy jíst normálně mne už nechávají opravdu v klidu. Nemocná jsem byla dřív, teď se snad už moje hlava uzdravila. A nejvíc je naštvu, když se mne ptají, jak to dělám, když odpovím, že je to tím, že stále jím.

Je mi nyní opravdu moc fajn po těle, užívám si "novou šanci". Mám sice před sebou ještě nějaký plánovaný úbytek, ráda bych, aby číslice na váze začínala minimálně Osmičkou.
Přeji nám všem, ať jsme ve svém úsilí úspěšné/úspěšní - ať mají všichni DOBRÁCI kolem nás, co zlost a mají nám co ZÁVIDĚT.

Anetko...TY SEM PATŘÍŠ....jaké že ne, moc dobře jsem viděla tvoji proměnu...je to paráda !!!!!!!
Marcelko, taky obr výsledek...i když jsi na cestě?...můžeš sem prosím napsat více...co bylo pro tebe a tvé hubnutí zásadní...nebo jak si tak velkíého cíle dosáhla ?

dobrej nápad,k dnešnímu dni mám dole 31kg,sice mi to jde teď hodně pomalu,ale jsem ráda za každé deko,všem moc držím palce ,ať se jim daří

Anetko, jaké nepatřím, 24 kilo je ooobr výsledek... "přihlaš se"n - rády si počteme a inspirujeme se.

Já také gratuluju všem, komu se povedl takový "majstrštyk", hrozně vás obdivuju a držím palce :-) Já se sem ani hlástin nebudu, s 24 kilama mínus jsem nic oproti Lýdii, Romče a dalším perfektním babám :-)

Milá Aranelko, děkuji za krásné počteníčko. Krásně jsi napsala. Přidávám se k důležitosti odpočinku. Nedávno jsem se načapala, jak jsem nevyspalá, unavená navštívila pozdě večer lednici.... spánek a odpočinek si nesmíme nechat vzít. Někde jsem četla, že tělo si nedostatek odpočinku automaticky chce nahrazovat zvýšeným příjmem v podobě jídla.. a Mišelin je na světě ... tedy na nás raz dva... a to nesmíme dopustit. Děkuji za inspiraci, jedu dál :-)

IIvo77, Aranelko, Anetko a vy všechny další " přebornice ", musím přiznat, že se před vámi hluboce klaním a velice obdivuji čeho jste svojí pevnou vůlí dosáhly. Při čtení vašich blogů si říkám, že když vy jste dokázaly odložit tolik kilo, že já bych těch svých vysněných 15 mohla taky zvládnout. Děkuji vám, že jste se s náma podělily o své zkušenosti a jste pro nás velkou motivací v našem snažení. Držím palce aby se vaše želvičky brzo dostaly do vysněného cíle :-)))

jůůůů, já tam mám hrubku: Opravuji ...jste nám ukázaly... To vidět má vnoučata, tak se mi uchechtají. Já je pořád opravuji a teď toto. .-(((

dolly...v oblasti pohyb nemám čisté svědomí jenže bych ještě musela napsat, že na víkendy si beru domů babičku s alzhaimrem o kterou pečuju a ve volných chvílích hlídám vnoučata..mám jich 5....tedy čas venovaný sportu bych musela brát z času, kdy já musím pořádně spát a relaxovat třeba na té masáži...nemůžu dát víc protože by to byla opět cesta zpět...nedostatek spánku, nervozita a následné zajídání únavy a stresu.

Dík, že jsi si dala práci a napsala sem tvoji zkušenost. Mně zaujalo, že se ti podařil takový parádní výkon i bez cvičení v posilovnách. Já také nejsem typ pro fitnes, ale myslím, že přirozeného pohybu mám dost, denní tůry se psem, chodím plavat a na rehabilitační cvičení. Je to tak jak píšeš o sebekázni a disciplině, tady mám rezervy. Díky za osvětu a motivaci a přeji ti, aby se ti ta poslední kila podařila dát brzy dolů.

Milá Lýdie - Aranelko, díky za tvůj krásný motivační příspěvek. Úplně z něj čiší pohoda a radost ze života a podle fotek ve tvé galerii je vidět, že tě ta radost ze života provází a provázela i tvým jak říkáš "mišelinským" obdobím. To si myslím, že je moc důležité: abychom na sebe nezanevřely, i když už jsme své váze povolily uzdu až na největší možnou délku, ale abychom byly schopné si uvědomit, že život je krásný i přes různá úskalí a jenom my si jej dokážeme změnit podle svých představ. Ty a mnohé další rekordmanky jste nám ukázali, že věta "nic není není nemožné" nejsou jen prázdná slova. Díky, mocně jste mne děvčata inspirovala, jdu pokračovat v započaté "práci",
ještě jí mám před sebou nejméně 5 - raději tak 8 kg. :-))

Kohoutí vývar, mě tada zaujal!! to jsem ještě neslyšela:-))))))))))))

Aranelko, fakt se to hezky četlo... a vlastně v mém případě to začalo právě tou DOBRAČKOU, které už jsem měla po krk a doufám, že jí to ještě natřu....!!! :))))

Aranelko, je to moc hezké čtení.....a poučné

Hlásím se do skupiny a děkuji Janičce za založení Top skupiny, která bude motivovat všechny, kdo máte před sebou dlohou cestu, kdo nejdřív povolil Mišelínovi aby vám omezil život...stejně jako jsem mu to dříve povolila já ...a nyní máte pocit, že váš cíl je nahony vzdálený...že se to nedá!!!
A tak vězte, že kdyby mě někdo řekl před rokem, že se dnes budu chlubit úbytkem váhy -40kg..nevěřila bych ani za mák...dokonce bych nevěřila ani -10.

Jsem moc ráda, že mi gratulujete povzbuzujete ...já si uvědomuji, že zhubnout čtyřicet kilo je asi pořádný úspěch ale na druhou stranu, necítím se úplně kompetentní k tomu abych někomu radila...spíše vás všechny chci povzbudit...a ukázat svou cestu při které mi velkým pomocníkem byl STOB a jeho sebekoučink...už jsem to psala několikrát a je to pravda pravdoucí...bez něj bych to nedala.

Popravdě si asi ani nelze klást tak velký úkol....moje cesta je o malých cílech...nejdřív se dokopat. k malému úbytku nebo alespoň zastavit ten nepříjemný proces kynutí....pak se dostat na stodeset...dostat se pod sto....dostat se na devadesát....atd.....

Důležité je za každých okolností se mít ráda a odměnit se, čili ODMĚŇOVÁNÍ....odměnou mi nebývá žádný zázračný cukr...ale tu masáž...tu pěkný hadřík...co už jsem těch motivačních odložila :o).....


Tedy sebekoučink a sebekázeň v té mi napomohl MOBILNÍ TELEFÓN a budík v něm...zvonil každé tři hodiny, dokud se nedostavil Pavlovův reflex a já (moje tělo)už nyní vím, že uběhly tři hodiny a je čas na jídlo...
PITNÝ REŽIM...mezi jídlem abych se nenudila, vařila jsem si čaje od všech možných výrobců a různých chutí...žádné speciální na hubnutí...a ždímala citrón nebo limetku do toho nejhezčího skleněného džbánu z broušeného skla... a popíjela......
ČAS, nechvátám při jídle a to ať se děje co se děje protože se nikdo vzkutku nezblázni a chvíli počká, já prostě koušu pomalu.....
ODPOČINEK a spánek...protože jsem si uvědomila, že když pracuji na noční směny tak je opravdu důležité pořádně se vyspat, že v tomto případě nejsem považována za lemru a spánek během dne je nutnost!!!....to chvíli trvalo ale bylo to důležité rozhodnutí....
TROCHU POHYBU a tady nemám čisté svědomí, protože já bohužel nejsem sportovní typ..fitnes a pod. mě nebaví....moc ráda bych si zaplavala nebo zacvičila akváček ale mám alergii a už během cvičení a zejména po něm se dusím )..moje aktivita jsou dlouhé procházky s pejsky....ostatně hýbu se přirozeněji a lehčeji nyní bez těch kil, to je jasná věc. a tím pádem víc....
Nikdy jsem na své cestě nepřestala ŽÍT ve smyslu ...vynechat návštěvy restaurací...dávám si ryby na grilu a se zeleninou a nebo saláty typu César..když mi to denní rozpis scharidů dovolí dám si malou sklenku bílého vína s pořádným množstvím "kohoutího vývaru" t.j. voda z kohoutku :oD.....

Naučila jsem se mít ráda DOBRAČKY...během krmení Mišelína, jak svému hubnutí říkám jsem se zučastnila hafo oslav, kde mi "dobračky" nabízely mlsky ...a vždyť to znáte jsou neodbytné a nestačí jen pouhé špitnutí "ne, děkuji"...dobračka jde dál..."a proooooč, ty držíš dieééétu???"(pěkně nahlas)..."ne nemám chuť"..ale vždyť je tam jen trošku cukru...másla...bla bla..to můžeš......"ano já vím chutnalo mi to jako dítěti asi už jsem velká holka, chutná mi něco úplně jiného :o)"...k tomu mám ještě jednu poznámku ...dokonce si toho všiml i můj manžel a ohromně se tím bavil...lidičky já jsem snad nikdy dohronady nedostala takových bonboniér a čokolád jako během hubnutí :o))))..prostě "dobračky" jsou a budou ...naučte se je mít rády, však ono jim chuděrám sklapne, když shodíte třeba čtyřicet kilo :oD

Nyní...vím, že mám před sebou ještě cestu...tak 4-5kg...a pak bude následovat cesta nejtěžší a nejdelší...ta udržovací...tzv. "láska na celý život !!!"

Milí přátelé, nedovolte svému Mišelínovi aby omezoval váš život...aby vám do něj kecal a nutil vás být tím, kým vy být nechcete !
Přeji Vám na vaši cestě za štíhlým tělem hodně zdaru a vězte, že když se chce tak to jde :o)

Taky bohužel nejedu na srazík, od začátku září budeme v tyrolských alpách. Sbalíme bágly, psa a hurá na vlak. Ráno vyrážíme z Mostu a kolem sedmé navečer jsme ve Fulpmesu. Letos už podruhé s námi jede do Rakouska i Sárinka. Zvládá vlaky, autobusy i vysokohorské lanovky hravě.

Ájo, Pejsko: :-))). Škoda že nepojedu na ten srazík. (mám toho v září fakt, fakt hodně...)

ambiente: Tak jo!! :DD
pletters: Nešlo o prvenství, jen o účast. ;-)
Jo a gratulace všem topkám :-) ;-)

Jasně na bottom-žebříčeku budu horkej favorit JÁÁÁÁÁÁÁÁ :-))

Já mám dole 23 kg se Stobem + 2 ještě před tím sama, takže sumasumáru nějakých 25 kg a vzhledem k tomu, že chodím i na měření tuku, tak vím, že z toho je 23,7 kg tuku. Ačkoli jsem na horní hraně normálu, tohle mi stačí. Přijde mi, že jím víc, než dřív. Rozhodně častěji a naučila jsem se dostatečně pít. Zdá se, že se mi letech "diet" konečně normálně nastartoval metabolismus.

Ariellaida: Tak nemusíš být první všude!!!!

Holky, jste úžasné.... klobouk dolů... budu makat, abych se tu mohla také zviditelnit...

Přidám se se svým úbytkem, který k dnešnímu dni (při neoficiálním vážení) dělá - 29,8kg. Zítra je ofiko vážící den, tak to vidím, že želva zase pozlobí a minimálně o kilo si couvne. Tyhle manýry předvádí poslední dobou velmi pravidelně :))

Ájo, pořád je tady moje skupina. :-) můžem založit bottom-žebříček. co nejdelší doba na stobku s nejmenším úbytkem. to mám dobrou šanci na slušné umístění :-D. Poperem se o čelní příčky s Pejskou a Myrtil.

To je nespravedlivýýý! :DD Já nemám tolik kil na shazování, tak nemůžu bejt nikdy v top žebříčku... bůůůů... :-))

Martja: "nejméně úspěšná" jo? Páni!!! Moc gratuluju a je mi jasné, že ještě nekončíš a další úspěchy na sebe nedají dlouho čekat :-))
Držím všechny palce - i já už se pomaloučku - ale oporavdu pomaloučku - blížím k 20, a doufám, že to půjde i dále
NÁM VŠEM Jana

Pokud se počítá vše (i mimo STOB) hlásím momentální úbytek ze 112 kg na 89 kg, tj. -23 kg. Zatím tedy jsem ta nejméně úspěšná :o), ale od září budu zase pokračovat :o)

Janičko,to byl bezva nápad !!! Obdivuji všechy,kteří se dokáží tak úžasně zbavit tolika másel,jako Iva. Ivuško gratuluji,je to nádherný výkon !!!!

Teda, Ivo, moc gratuluju, fantastický úbytek!

Jani, já děkuji .... za to, že tu všechny/všichni jste, jací jste, jak se vzájemně podporujete.

Tedy Ivo, to je úžasné, za 2 roky jsi zahodila jednu průměrnou osobu 57kilovou. To je motiv jako hrom pro nás ostatní váhající, stále znovu rezignující a začínající. Dík, že jsi napsala. Tuto skupinu jsem založila proto, že mám dojem, že úspěchy takového rozsahu, které svědčí o tom, že když člověk chce, dokáže i tzv. nemožné, je prostě důležité nějak zvýraznit, abychom si všichni ve chvílích tápání a pochybností měli kde "nabrat trochu síly...
Díky Jana