Tak letos úplně jinak.
Byl konec listopadu a dostala jsem angínu. Nic neobvyklého, když máme v obchodě před vánoci rušno, tak se vzždycky něco semele.Obvykle tedy marodím až po vánocích, teď se to nějak uspíšilo.
Zítra mám pro Vás překvapení, povídá můj nejmladší syn. Jaké překvapení, já na to . Teď, před vánoci.?
No, ono to bude lepší už teď, bude to lepší už před vánoci.
Co to je? Já chci být překvapená až o vánocích.
No, neboj, budeš překvapená ještě i o vánocích...

No, máme rozbitou mikrovlnku, říkám si, že by..?
Je to sice dost peněz, ale ta by se před vánoci hodila...
Nebo snad..?!!!! Ne to ne.... Ale co kdyby..., co kdyby....Ne, že by se domluvili všichni a koupili mi myčku nádobí, ? Ta by se taky hodila, když přijde o vánocích tolik lidí...

Jak řekl, tak se stalo.
Druhý den, 39,4 - za dveřmi syn s kamarádem. Tak mám pro vás to překvapení.
Jdeme se podívat.Před dveřmi u rohožky něco leží, světlo shasíná a já mžourám do tmy.
Přesto v té tmě vidím i něco na schodech.Co je to tedy u té rohožky. Aha, kamarádův pes.Ale vůbec se to nehýbá,asi nějaký vtip.Jó, to je plyšák, zase si ze mě dělají blázny.
No, zkrátím to , nedělali.
V mátohách koukám na to chlupaté něco, co dělá , že vůbec není...nehýbá se, nemmrká , nic...
Kamarád čeká, koho vyhodím, Jestli všechny tři, nebo jen...


Tak tedy máme Katy. Teď jsou jí tři měsíce.
Syn měl pravdu, z toho se nevzpamatuji hodně dlouho.
Celý život se bráním psům v paneláku.Bránila jsem se dlouho a statečně odolávala všemu prošení a škemrání, když byly děti malé.A teď tohle.

Konečně jsem poslední dobou začala odbourávat některé aktivity, začala si vybírat, co ano , co ne.Měla jsem v plánu konečně starosti od sebe odhazovat a ne si stále brát za své starosti jiných.Začít se starat více o sebe. No, nějak to pořád nevycházelo.Práce, vnoučata, pořád se něco děje.

Synové usoudili, že jsme s mužem málo akční.
Na moje námitky, že tedy nevím, co se psem, nikdy jsem ho nechtěla, nic o psech nevím, co se psem v paneláku, vždyť jsem pořád v práci, hlídám děti, chtěla jsem konečně cestovat...
tak se dozvídám, že když jsem si poradila s partani výrostků na táborech a vychovala tři syny, poradím si i se psem.

Tak
jsem předvánoční anginu , chřipku, potom kašel a rýmu , několik mnohodenních pobytů dětí a štěně a vánoce, další hlídání všech dětí, Nový rok atd. přežila. Jako zatím všechno.
Držte mi palce, nevím co mne ještě čeká.
Když byli malí, chtěli také koně...