Datum registrace: 09. 03. 2014
Alkeska
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 133156.14 km |
| Kolo: | 66076.10 km |
| Cvičení: | 5525 h 40 min |
Přátelé
Stob skupiny
Alkeska
Jak psát blog?Opět na startu ... aneb jdu na to, ať se děje co se děje
15. 01. 2015
Všechny moc zdravím po moooc dlouhé době,
poslední dva cykly jsem zrušila, protože psychika mi nedala možnost držet se disciplíny v jídle a motivaci cvičit a taky to tak dopadlo. Kila šla nahoru :(. Hlava si dlouho nedala říct, že musím začít od sebe a tak jsem se vrátila až teď a to naplno. Zase jsem mezi vámi a je mi fajn.
Cítím se lépe, díky odborné pomoci, a zas mám chuť být fit - A HLAVNĚ CHCI SE CÍTIT SKVĚLE VE SVÉM VLASTNÍM TĚLE.
Vím, že jídelníček a cvičení udělá svoje, vlastní zkušenost z prvního cyklu. Ale chci se vás optat, a prosím omluvte jestli si říkáte, že je to hloupá otázka, ale myslíte si, že přibýrání máme i tak trochu rodinně dané nebo je to jen naše přežírání a lenost? Moc o tom přemýšlím. Všude se to píše jinak a mne by zajímalo jak to vnímáte vy, kterí s váhou opravdu bojujete třeba i dlouhou dobu. Já dřív bývala velmi štíhlá, ale od cca 25let se musím hlídat, nebyla jsem na to zvyklá.
Moc děkuji, že jste a těším se zas na společnou podporu, motivaci, typy a rady. Jste NEJ.
6.1.2015 - konečně jsem si koupila krejčovský metr, takže sebekoučinku třes se, zítra jdu na to i se zapisováním :), zatím se držím.
8.1.2015 - tak už sebekoučinkuju. Vše jde podle plánu, i s jídlem se držím, ale s hrůzou jsem zjistila, jak jsem se od konce minulého cyklu opět roztekla. TAK TO NÉÉÉÉ, TO SE MUSÍ NAPRAVIT A ZAS SE DOSTAT DO FORMY. Tak a boj začíná.
Konec prvního cyklu: prsa 79, pas 81, boky 91 (krása u mé Venušiny postavy)
Nynější stav: prsa 85, pas 88, boky 102 (fuj fuj fuj, Aduš no co to je?, ještě jednou fuj)
13.1.2015 - tak mne zítra čeká první vážení. O víkendu 4návštěvy, stoly se prohýbaly jídlem a já odolala, žádné přejídání se nekonalo a dokonce i sladkému jsem se vyhla a nebylo to jednoduché - Raffaello rovnou předemnou mne tedy pěkně vycukalo. Dnes návštěva cukrárny s dětským koutkem, pohled na pult se zákusky již na mne řval NEODOLÁŠ!!! a já ODOLALA, JUPÍ JOU. Ale musím říct, že to byla makačka. Ale jdu dál :-)
14.1. 2015 - první vážení první prohřešek, 4kostičky čokolády. No a co, kašlu na to a jdu dál. Život se musí žít a ne přežívat. Jo a kilčo dole, nemusí pršet stačí že kape :-). A želvička už se odlepila od startu :D
poslední dva cykly jsem zrušila, protože psychika mi nedala možnost držet se disciplíny v jídle a motivaci cvičit a taky to tak dopadlo. Kila šla nahoru :(. Hlava si dlouho nedala říct, že musím začít od sebe a tak jsem se vrátila až teď a to naplno. Zase jsem mezi vámi a je mi fajn.
Cítím se lépe, díky odborné pomoci, a zas mám chuť být fit - A HLAVNĚ CHCI SE CÍTIT SKVĚLE VE SVÉM VLASTNÍM TĚLE.
Vím, že jídelníček a cvičení udělá svoje, vlastní zkušenost z prvního cyklu. Ale chci se vás optat, a prosím omluvte jestli si říkáte, že je to hloupá otázka, ale myslíte si, že přibýrání máme i tak trochu rodinně dané nebo je to jen naše přežírání a lenost? Moc o tom přemýšlím. Všude se to píše jinak a mne by zajímalo jak to vnímáte vy, kterí s váhou opravdu bojujete třeba i dlouhou dobu. Já dřív bývala velmi štíhlá, ale od cca 25let se musím hlídat, nebyla jsem na to zvyklá.
Moc děkuji, že jste a těším se zas na společnou podporu, motivaci, typy a rady. Jste NEJ.
6.1.2015 - konečně jsem si koupila krejčovský metr, takže sebekoučinku třes se, zítra jdu na to i se zapisováním :), zatím se držím.
8.1.2015 - tak už sebekoučinkuju. Vše jde podle plánu, i s jídlem se držím, ale s hrůzou jsem zjistila, jak jsem se od konce minulého cyklu opět roztekla. TAK TO NÉÉÉÉ, TO SE MUSÍ NAPRAVIT A ZAS SE DOSTAT DO FORMY. Tak a boj začíná.
Konec prvního cyklu: prsa 79, pas 81, boky 91 (krása u mé Venušiny postavy)
Nynější stav: prsa 85, pas 88, boky 102 (fuj fuj fuj, Aduš no co to je?, ještě jednou fuj)
13.1.2015 - tak mne zítra čeká první vážení. O víkendu 4návštěvy, stoly se prohýbaly jídlem a já odolala, žádné přejídání se nekonalo a dokonce i sladkému jsem se vyhla a nebylo to jednoduché - Raffaello rovnou předemnou mne tedy pěkně vycukalo. Dnes návštěva cukrárny s dětským koutkem, pohled na pult se zákusky již na mne řval NEODOLÁŠ!!! a já ODOLALA, JUPÍ JOU. Ale musím říct, že to byla makačka. Ale jdu dál :-)
14.1. 2015 - první vážení první prohřešek, 4kostičky čokolády. No a co, kašlu na to a jdu dál. Život se musí žít a ne přežívat. Jo a kilčo dole, nemusí pršet stačí že kape :-). A želvička už se odlepila od startu :D
Hodnocení (10 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
14. 01. 2015 23:54
Alkeska
Zuzuland máš pravdu, máma je čtenář a tak trochu lenoch, takže tam sport nehrozí vůbec (na postavě je to hodně znát), táta se pustil do kola, ale až teď po 55 roku života, sice byl víc na sport než máma, ale spíše rekreačně. A můj muž, tomu sport neříká nic vůbec, takže zde se asi bere ta lenost a přejídání. Co jsem se vdala, tak jsem sice vždycky sportovala, ale taky jsme si s manželem dopřávali - večerní zobání kalorických bomb, večeře v restauracích apod. A já už odmítám ten život doslova PROŽRAT, a když už tak zdravě a hubeně :D !!! Úplně lituji, že se dokáži vždycky tak vykrmit.
14. 01. 2015 10:09
Myslím, že s tou rodinou je to trošku jednodušší. V naší rodině jsou všichni velcí čtenáři a pisálci, bez knížky se nehneme a pohodu pro nás představuje teplo krbu a klid u knížky. Nikdo u nás nikdy nedělal nějak moc sport. A na vrcholový sport se koukalo spíš s despektem, cenily se vědomosti. Takže ano, můžeš říct, že oplácanost máme v rodině, jenže to za to nemůžou složitý geny, ale jednoduchý děděný vzorce chování a zájmy. Já sama čtu od pěti let a kniha je pro mě vždycky lákavější než sport. Myslím, že ve vaší rodině taky najdeš znaky chování, stravovacích a pohybových návyků, které podvědomě opakuješ. Ale dobrou zprávou je, že se spoustou práce se dají zažité vzorce chování měnit. :) Hodně štěstí! :)
09. 01. 2015 05:16
Spíš myslím, že to je dáno člověku jako druhu- ukládat na horší časy. Lenost a přejídání tomu jenom nasazuje korunu. Jo jinak, já do 25 taky bez problémů a pak během roku rup a 10 kilo nahoře. Dolů jsem to dávala do teď. Konečně jsem na své středoškolské a mým cílem je udržet si ji až do rakve :DDD
08. 01. 2015 23:36
souhlas, souhlas souhlas hordelymvs :-), já se na to taky těším a hlavně na to, že zas obleču své superdžíny, které jsem zase hodila do skříně hooodně hluboko
08. 01. 2015 22:22
Nejkrasnejsi je ten pocit, ze vsechno je pred nami. To krasne stihle leto, vesele a prijemne hubnuti a teseni se, jak budeme vsichni chodit kolem rybnika jak pamely a mitchove v pobrezni hlidce.... Decka, ja se tesim:) ps. nic jsem nepil ani nekouril
08. 01. 2015 21:48
Lidičky děkuji za podporu, hlava je fakt prevít, ale po dlouhé době mi přijde, že to cvaklo a nějak to jde a navíc si za tím víc stojím před okolím i před sebou. Kašlu na řeči kolem, navíc tchýně se také pustila do cvičení tak se vzájemně podporujeme a to je moc fajn. Musím vám přiznat, že s psychikou se peru u odborníka a jde to. Asi už bylo potřeba s tím něco dělat. Držím nám pěsti :-)
07. 01. 2015 18:47
Tak já jsem na tom stejně jako vy. Já začala 4.1.2015 už 4. pokus. Ale myslím si, to je opravdu všechno v hlavě.
07. 01. 2015 16:39
zrovna nedávno jsem četla článek o genetice a sklonech k obezitě a dočetla jsem se, že někdo má v genech, že může být silnější ale nemusí. Všechno je to jen o našem stylu života. Sice nevím nakolik je to pravda, ale připadá mi to rozumné.
07. 01. 2015 15:52
U nás v rodině bojuju s váhou - obezitou pouze já. Ostatní členové rodiny, když přiberou (nejvíc 3 kg), tak hned uberou jídlo a váhu vrátí do normálu. Jen já jsem schopna přibrat 15 kg a do půl roku se jich zbavit a zanedlouho přibrat ještě o něco více. Pohybu mám hodně, jsem pracovitá, ale hlavní chyba je, že jím večer a dokonce pozdě večer. Takže jedině zapisovat a dodržovat denní dávky jídla, pak večer mě určitě nebude honit mlsna. Přeji hodně úspěchů.
07. 01. 2015 14:22
Ahoj, drzim moc palce, vzdycky ma cenu zacinat znova. Ja jsem se Sebekoucinkem uz zhubl ze 153 na 125, no a pak ta psychika, presne jak rikas, znova zpatky na 139.... Muj momentalni cyklus je -0.2 kg, ale proste to nebudu vzdavat a nebudu. U me to funguje jako emocni jezeni a piti - kdyz mam spatnou naladu, kdyz mam dobrou naladu, atd atd. Je to hrozne tezke, ale pomohlo mi trochu se povrtat ve vlastnich emocich (naladach) - jake jsou, jak je prozivam, co mam pri nich tendenci delat, a hlavne, co je jejich "spoustec". Jedine tak muzu pochopit, kdyz ta situace prijde znova, ze jsem v riziku. Hura, prvni pulka za mnou. No ale, pak prijde na radu sebeovladani, coz je u mne dost slabe. Napriklad moje typicka situace: No, tak jsem v tom. Uvedomuju si to. Tedka asi budu jist. Ne asi, urcite budu ZRAT a to hodne. Ale nemel bys, zas budes rano nastvanej, ze nehubnes. NEEE, ja proste trpim, tak se nazeru. A to chces ublizovat vlastnimu telu? NEEE neposloucham, tjadydadyda, honem do lednicky, beru vysocinu. Jeste se te ruky ptam, fakt to chces udelat? Bude to pruser. Ale to telo proste posloucha ten blbej mozek, co holt tedka proste trpi (spise si to jenom mysli, vzdycky to jsou nejake hovadiny, ktere si nejak vydedukuje sam) a uz hned jak to zbasti, vi ze to bylo spatne a priste uz to neudela atd atd atd. No proste neverending story, nekonecny pribeh jako vysity... Drzim moc palce, ja to zatim zvladam jenom stezi.
07. 01. 2015 14:17
Držím palce, ať se daří. Dnes už je mi jedno proč jsem se dopracovala až k obezitě. Není to pro mně důležité. Důležité je se s tím bojovat. Stejně nic jiného mi nepomůže.
07. 01. 2015 13:30
Stavba těla je jedna věc, jeho "tvar" věc druhá. Ano, vídáme rodiny, kde jsou objemnější všichni. Ale manžel a manželka stejné geny nemají, tak to na ně svádět nemůžou :-) Genetika je u obezity záležitost sice dokázaná, ale skutečně se ty "obezogeny" netýkají každého druhého objemnějšího člověka (přičemž ti první jsou tlustí kvůli hormonům :-D). Je to hodně o životním stylu, o způsobu jedení, o pohybu, aktivitě.
A ty vítej zpátky a obuj se do toho! Když uklouzneš, cyklus neruš, jeď prostě dál. Jedno jídlo, jeden den, jeden víkend jsi nezvládla? To neznamená, že to už nemá cenu, můžeš se spustit a radši už v ničem nepokračovat. Prostě se to stalo, tak to zapiš (nebo nepiš, ale skoro bych ti doporučila to opravdu poctivě napsat - už jen když to vidíš, zapříčiní, že toho příště bude míň nebo to nebude pokračovat druhý, třetí den). A jeď dál.
A ty vítej zpátky a obuj se do toho! Když uklouzneš, cyklus neruš, jeď prostě dál. Jedno jídlo, jeden den, jeden víkend jsi nezvládla? To neznamená, že to už nemá cenu, můžeš se spustit a radši už v ničem nepokračovat. Prostě se to stalo, tak to zapiš (nebo nepiš, ale skoro bych ti doporučila to opravdu poctivě napsat - už jen když to vidíš, zapříčiní, že toho příště bude míň nebo to nebude pokračovat druhý, třetí den). A jeď dál.
07. 01. 2015 07:31
Naprosto souhlasím s tím, že stavba těla je daná. Moje 13 dcera má přes 170 cm a je "udělanější" a já v jejích letech nebyla jiná.Prostě to tak máme .. Ale nejde o to být jak lunt, ale jak už bylo psáno, najít si správný vztah k jídlu a o jídle přemýšlet. A způsob stravování v rodině, odkud pocházíme, je určitě také podstatný. Jinak samozřejmě nevím, jaké jste měla problémy, ale každopádně držím moc moc palce. Psychika je někdy prevít...
06. 01. 2015 21:56
Přeji ti zítra úspěšný start v zapisování!!! No a já jsem přestala řešit proč mám od puberty problémy s váhou. Prostě to tak je a tady jsem na to našla recept. Nejde o to zhubnout, ale najít správný vztah k jídlu. Potom to jde nějak samo. Ale chce to čas, trpělivost, poctivost v zapisování. Tak držím palce!!!
04. 01. 2015 23:41
u nás v rodině nejsou žádné 50kg křehké víly, tak těžko jí někdy budu já - tedy nějaká konstrukce těla daná je a musím se s tím smířit. ale tukový obal té stavby, pokud není přičinou vyloženě nějaká dědičná nemoc, to je spíš otázka toho životního stylu ne? spíš je pes zakopaný v tom, že otylí rodiče zadělávají stylem stravy a nevedením ke sportu na svoje malé kulaté kopie... jsem toho sama příkladem. a někdo se z tohoto kruhu vymaní ve 13 letech, jiný třeba nikdy.
Alkeska
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
