TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 09. 10. 2012

Jak si nahrát profilovou fotku?

Daranea

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 12 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 5361
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 125884.63 km
Kolo: 65140.00 km
Cvičení: 5208 h 21 min

Přátelé

?

Jak požádat o přátelství

Daranea

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Jak jsem se chtěla rozvést

15. 11. 2012

 Před pěti měsíci jsem si vzala svého prvního a snad i posledního muže. Jsem s ním celkem spokojená, jinak bych si ho asi nebrala :) a on se se mnou má taky docela dobře. Tolik na úvod.
  Není to ale parťák na hubnutí! Kromě toho, že jeho BMI se drží kousek nad hranicí podvýživy a má těžkou práci v autoservisu, rád jí večer u televize a dokonce i v posteli. Ale nedává se večeři, tu sní způsobně u stolu a pak hledá. Hledá až najde křupky, čokoládu, sušenku...když nic z toho nenajde, sežere aspoň salám z lednice - bez chleba. A není to lakomec, klidně se se mnou rozdělí. Vedle takového člověka se s hubnutím začíná těžko.
Po prvním týdnu sebekoučinku jsem shodila hned 2kila, tak jsem se samozřejmě chtěla pochlubit. Šla jsem za svým mužem, který, nutno přiznat, přestal v mé přítomnosti požírat čokoládu a křupky, (možná proto, že jsem žádné dlouho nekoupila...) a protože jsem se už naučila říkat mu většinu věcí na rovinu, šla jsem na to přímo a sdělila mu tu úžasnou věc o svém váhovém úbytku. Zkoumavě se na mě zadíval a zeptal se kde... Moje myšlenky se stočily k rozvodu, ale už jsem mu to odpustila, opravdu to není vidět a kromě toho, je velice těžké naučit muže lhát, když mají.

Dneska ráno jsem si pustila minutové cvičení (BeBe výzva, možná to znáte) a jasně jsem svému muži řekla, že bych byla velmi ráda, kdyby opustil pokoj, protože se chystám cvičit a rozhodně nestojím o jeho pobavený dohled. Neodešel.... Celou minutu (byla vážně dlouhá) na mě pobaveně a trochu nevěřícně zíral, odpustil si všechny komentáře, protože jsem mu pohrozila smrtí a na závěr zamumlal něco v tom smyslu, že by mohl příště cvičit se mnou. Jsem na to zvědavá a až se to stane, určitě o tom napíšu.

15.11.2012 nechci zakládat milion nových článků na téma muži, takže pokračuju.

Včera večer jsem po dlouhém nahřívání ve vaně konfrontovala své tělo se zrcadlem. Měla jsem takové visící poporodní břicho, které večer viselo přes kahotky trochu víc než ráno (zatracená gravitace), ale včera večer už neviselo. Dobře, ještě tam jsou nějaké záhyby po stranách, ale rozdíl je vidět na první pohled. Přiběhla jsem do pokoje, kde seděl můj muž před puštěnou televizí s nosem zabodnutým do počítače. Takže jsem přihopkala před něj s prstem zabodnutým do toho místa, kde býval velký tukový převis, a pokřikováním koukej koukej koukej! (je opravdu těžké, upoutat pozornost muže zabraného do virtuálního světa i když jste úplně nahá) a čekala jsem reakci. Reakce se dostavila. Na co? Pronesl můj vyrušený mžourající muž. Nevisí, upozornila jsem ho radostně s prstem stále ukazujícím na to místo. Co, pupek? pronesl můj bystrý muž. Ano, začínala jsem být lehce zklamaná z naprostého nedostatku jakéhokoli nadšení, když to můj muž konečně rozsekl svou nejoblíbenější otázkou: A co to znamená? Že jsi zhubla? Jo! krev se ve mně začíná vařit, nikdo se mnou nesdílí moje nadšení. Hmmm, zamručel můj muž a píchnul zpátky do monitoru.
Je opravdu těžší, než jsem myslela, vzbudit v mém muži zájem o moje nové tělo. Možná, kdybych někam zalezla a vylezla až za 30 kilo, že by si všimnul :)
A to nejsem ani protivná z hladu, ani mu pořád nepředhazuju, že tohle a tohle jíst prostě nemůžu, v podstatě ho svým hubnutím nijak neobtěžuju (kromě toho, že nechci, aby žral čokoládu v posteli), chci jen, aby si občas všiml.
Musím se toho o mužích asi ještě hodně naučit.

A jak vaši muži podporují vás?
Hodnocení (13 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

18. 11. 2012 15:34
Vavusko hlavně si nic nevyčítej, dort čokoláda ani brambůrky nejsou zakázané, hlavně toho nesmíš sežrat hromadu s pocitem, že je to už jedno a pak mít výčitky. Dej si s ním kousek a považuj to za odměnu, jen to nsmí být denně :)
U mě si taky spíš všimnou cizí chlapi než vlastní, ale on mě vidí denně a možná nemá jen potřebu to komentovat...těžko říct, co se jim honí hlavou :)
18. 11. 2012 15:18
Plně chápu, ale mám v práci výjimku můj ex přítel to poznal a to mám teprve asi 2kg dole (možná i víc, ale neměla jsem odvahu vlézt na váhu na začátku cyklu)
18. 11. 2012 15:06
Plně tě chápu. Mě zase manžel řekne, ale ženuško, já tě mám rád takovou jaká jsi, jsi krásná, dej si se mnout dort (brambůrky, čokoládu, nebo proste cokoli zakázaného). A je po hubnutí.. Pak si zas nadávám, jsem zoufalá atd..
18. 11. 2012 14:41
No to jsou prostě chlapi. S tím nic nenaděláš. Jsme spolu skoro 24 let a stále mě dokáže překvapit. Ale mám radu. Dcera zjistila na netu, že chlap nedokáže udržet pozornost déle než pár minut a tak když něco chci tak mám říct " teď mě poslouchej, povím ti něco důležitého! " Pak na něho vybalit krátkou větu aby se moc nezatěžoval. A ono to funguje. Tak se teď s dcerou takhle bavíme. :-)))))
15. 11. 2012 20:30
Naprosto chápu, jaké asi byly pocity. Ale on si určitě brzy všimne :-)
15. 11. 2012 19:41
No, u nás je to podobné, manžel baští, co vidí, mých minus kg si jakoby nevšímá /co bych chtěla po 22 letech manželství/, ale zřejmě jen zdánlivě a asi nad tím hodně hloubal, protože najednou pronesl:hele, ty někoho máš, žes tak zhubla?
15. 11. 2012 15:11
Taky jsem poslouchala nejapné poznámky a komentáře, obzvláště ke změně jídelníčku, no teď po 30ti kilech, mužíček sklapnul, zamyslel se nad svým pupkem, začal taky a chroustá totéž co já :-D
15. 11. 2012 15:08
Po patnácti letech soužití ten můj už radši nekomentuje vůbec nic - protože by ho čekal největší trest ze všeho: tzv. hladomor ( nevařím,nepeču nenakupuju - vyhrožuju pouze slovně) a kdyby k tomu vážně došlo, tak to by opravdu nerozdejchal. :)))
15. 11. 2012 13:48
Copak chlapi, to je kapitola sama o sobě, ale když si Vašeho hubnutí všimne pubertální dcera, která je jako proutek, tak už to musí být opravdu vidět :-) a to potom potěší...
15. 11. 2012 13:23
iv.uh... také jsem matinku rozčilovala oslovení matko :D a ještě víc to rožčilo tátu, že jí tak říkám :D
15. 11. 2012 13:09
Ty jsi hotová spisovatelka, s takovou lehkostí je to napsané, vitpné a zábavné. Moc ráda čtu tvé blogy. Můj muž otevře lednici a s úsměvem praví: " Tady je vše tak odporně zdravé! " Né, že by mě nepodporoval, ale ty jeho mlsotiny tam prostě musí být. Při různých příležitostech pak vykládá přátelům jaký je chudák - jak má prázdnou lednici a že jsem pořád v trapu /tím myslí cvičení/, s karimatkou se prý toulám po ulicích. Když se neudržím a vložím čokoládu do pusy - nejez to - víš kolik to má kalorií? A jaké jsi měla dneska semaforky? No prostě - zlobí mě. Už jsem si na to zvykla - vím, že je to ze srandy. Když ale nemám tu správnou náladu, tak mě pořádně vytočí. Ve skutečnosti je ale rád, že se snažím hubnout.
15. 11. 2012 13:06
jj, užívej si toho cvrčka co máš na fotce v náruči, kdy si běží pro pomazlení a maminka je pro něj vším...:-). Strašně rychle to uteklo a nejednou mě můj malinkej Filípek přerostl..., ale musím říct, že i teď je fajn...S tím oslovením MATKO mě schválně rozčiluje, ale vzhledem k věku...mohlo by bejt i hůř :-). On má takový specifický humor...už si toho všimla i češtinářka při psaní slohu...Třeba měli téma: "Mám problém s...", no a měli NĚCO napsat...všichni měli nějaký ZÁVAŽNÝ problém, jen můj syn psal: "Mám problém s ...psaním slohových prací", no ale ona ho ta učitelka z tu slohovku fakt vychválila...No jo, celej po mě :-D
15. 11. 2012 11:49
Ten komentář fakt není publikovatelnej. :-)))
15. 11. 2012 11:27
iv.uh ty, tvůj občasný milenec a tvůj syn mě teda bavíte, respekt matko je asi hodně velká pochvala, to mě dostalo
DorisB taky se teď nějak míjíme a bohužel jsem to jenom já, komu to vadí, každopádně ten manželův komentář mě začal vážně zajímat :)
Já jsem pořád mladá a naivní, vdaná půl roku a asi čekám zázraky :) Nechci úplně rezignovat a tak se pořád snažím.
15. 11. 2012 10:46
Já jsem s manželem 17 let, tak taky zázraky nečekám, ale kapku uznání snad čeká každá. ;-) I po těch letech.
15. 11. 2012 10:44
po 12 letech manželství by mě už ani nenapadlo něco takového očekávat. ach ty krásné, sladké, naivní začátky. až jsem zamáčkla slzu. :-)
15. 11. 2012 10:36
Jo chlapi. Jiní nebudou. U nás to bylo trošku jinak. Začala jsem hubnout, aniž by o tom manžel věděl. Všimnul si sice, že si vážím jídlo, ale nijak to nekomentoval, on je takovej flegmouš. Během tří měsíců jsem se "smrskla" z velikosti 44 na velikost 38. Bylo léto, já byla na mateřský, takže jsem pořád někde pobíhala buď sama nebo s dětma, na dovolené jsme odjížděli vždycky bez něj, takže jsme se spíše míjeli. Večer jsem padla do postele a manžel přicházel z práce až dlouho v noci. :-( A ano, míjeli jsme se naprosto ve všem, i v manželských povinnostech. Bohužel. Ale když tenhle blázinec pominul, potkali jsme se nazí v koupelně. Ten jeho výraz v obličeji nezapomenu. Prostě mu spadla brada. :-) A komentář, co pronesl se sem absolutně nehodí. :-D
15. 11. 2012 08:52
jo a taky občas dotáhne na večír vínko a oříšky a provokuje ..... :-))
15. 11. 2012 08:49
No já bych to řekla takhle. Můj manžílek mě podporuje tím, že je doma s dětma, když chci vyrazit cvičit. Baští se mnou satatečně zdravé věci, já mu za to někdy za odměnu koupím klobásu a pivko. O mém hubnutí si myslí své, vyjádřil se v tom smyslu, že mu moje špeky nevadí, že o tom TO prej není... :-)))))) takže asi tak :-)
15. 11. 2012 08:46
Hezky se to čte, to jak vás muži podporují. Muže nemám, jen přítele (i to je nadnesený výraz, spíš občasný milenec, abych byla upřímná). Nedávno jsem mu říkala: "všiml sis, že jsem zhubla?" a on, že je, že už mi to přece říkal (ano říkal, když jsem zhubla první dva kg) a neopomněl dodat, že on taky zhubnul...No toho jsem si fakt nevšimla, má tělo jako řecký bůh a ví to...zjistila jsem, že je hroznej samožer a už to s ním neprobírám, protože všechny MÉ úspěchy nakonec otočí na SVÉ úspěchy. To nasere...., ale podporuje mě syn (a to je puberťák), nedávno jsem se mu chlubila, že už udělám 3 pánské kliky a on na to: "RESPEKT MATKO"...to je pochvala, víc bych z něj nevymáčkla...pak jsme si měřili svaly na rukách :-)
31. 10. 2012 11:23
Cvičím zumbu večer v kuchyni ,z počítače se line muzika a já tam sebou zmíítám a u toho míchám guláš. Je to sranda, a ten výraz mého muže, když vejde.!!! On moc dobře víí, že nesmí komentovat, ale ty oči. Dnes jsem vdaná 26 let a to jen při pohledu víte co chce podotknout. Jsem připravená bojovat i za cenu výsměchu. Snad mě nekdo podpoří.
31. 10. 2012 11:16
on si zvykne... přestane zírat a mít hloupé řeči,
hlavně ty abys vytrvala ve svém snažení, tak hodně štěstí !
31. 10. 2012 07:23
Moc hezky napsané. Můj přítel je také typ, který sní, co vidí, a netloustne. Já naopak - tloustnu i po tom, co jen vidím. Přeji ti mnoho úspěchů v boji ani ne tak sama se sebou - vidím, že ty to máš jasné, ale s okolím - to je kolikrát tvrdší oříšek :-).
30. 10. 2012 20:49
Tak to je dobré, že chce cvičit také. Ve dvou se to lépe táhne. Já si nemohu na manžela stěžovat. Když cvičím tak to nekomentuje, nesměje se a ani mu nevadí, že jsem mu z obyváku vyhodila křeslo - mám tam už pár měsíců rotoped a šlapu si tam u televize. Jídlo si dělám pro sebe a občas si dá taky a že se cpe u televize mi vůbec nevadí.
30. 10. 2012 20:40
No můj muž mě podporuje tak spíš slovně, než vyloženě skutky. I když večer mlsá - chodí to jíst do jiného pokoje, ovšem on si poměrně často dělá domácí popcorn v mikrovlnce - v tu chvíli jsem taky na rozvod, i když to jí jinde- neuvěřitelně tím totiž rozvoní celý byt.
30. 10. 2012 20:36
Můj přítel sní všechno, co vidí a pořád je to hubeňour :) taková nespravedlnost :D já bych se jen večer podívala na palačinku a už bych měla kilo nahoře :D mňamky už neřeším, chutě mi nedělá, občas si uzobnu, třeba 2-3 plátky brambůrek, ale to je vše :) a cvičení? Když je u mě, posadím ho k pc :D uněj doma cvičím ráno, když spí - chudáci sousedi pod nima :P :D spolu očas zajdeme na squash, ale tím to končí :( takže buď ráda, když si s tebou rád zacvičí :) k nezaplacení :) a hlavně se nerozváděj! :)
30. 10. 2012 19:37
takového chlapa, který se chce přidat, se drž, je to úzkoprofilové zboží. Jasná podpultovka.
30. 10. 2012 19:06
Také můj muž se k ani k hubnutí, ani ke cvičení nechce přidat. Také musím dodat bohužel. Ale pomáhá mi vydatně. Nejenže mi z ledničky vyjí všechny "škodlivé salámy, tlačenky, syrečky, paštičky", ale občas mi ubere i z mých "zdravých krabiček".
30. 10. 2012 18:42
u nás je to s tím jídlem podobné, ale můj muž by se ke mě nikdy nepřidal, bohužel ...
30. 10. 2012 18:39
Krásně jsi mě rozesmála - díky :-)
Můj přítel se mnou nebydlí, takže mám soukromí dost (někdy až moc) ale hubnu na jeho popud, takže nic namítat nemůže ;-)
30. 10. 2012 18:35
U nás doma je to to samé... :-))))) Napsala jsi to humorně, pobavilo mne to, jak je to všude stejné.
30. 10. 2012 14:41
Jako u nás doma, přes kopírák. jen s tím rozdílem, že manžel se dostal z povýživy na normální váhu, tak už nevypadá jako reklama na koncentrák a shodou okolností na něm ruply kalhoty (spíše únavou mateiálu, ale skvělé načasování) tak hned slyšel, že co já shodím, to on nabere....A když si ze mě dělá srandu, tak mu to mám jak vrátit.
Ale je pravdou, že si všiml, že některé moje kalhoty se posunuly z police " chci se do nich dostat" do police "jsou mi"...
30. 10. 2012 14:32
můj muž mě podporuje tím, že mě neomezuje. nevyžaduje, abych dál pekla bůčky, vyráběla paštiky, koláče a bábovky. Bez poznámek se smířil s tím že už rok a půl tyhle věci doma prostě nejsou. No a bez poznámek hlídá děti, když se já seberu a jdu ven jezdit na brusle nebo kolo. možná to tak nevypadá, ale mi to jako podpora stačí.
30. 10. 2012 13:49
no já cvičím vždycky od 6.30 ráno to je doba kdy manžel odjíždí do práce když se courá a já stepuji už ve cvičebním a s činkama v ruce nechápe to většinou slyším jestli budu mít tolik energie i večer chacha jasně že nebudu vyštávím se hned ráno.
30. 10. 2012 12:46
To je zbytečný.. oni to stejně nepochopí. Ten můj je schopný si ráno dát na snídani rohlík s marmeládou, ke svačině ovoce, k obědu palačinky, příjde domu na jogurt a k večeři jsem dělala žemlajdu.. A pak si večer pochvaluje jak se měl.. mu říkám, že bych zdechla z toho sladkýjo už po svačině a den bez masa si nedokážu představit :D takže málo jí a ještě míň bílkovin...
30. 10. 2012 12:43
Muži jsou si opravdu všichni hodně podobní, přemýšlím o tom, že bych mu taky začala zapisovat jídelníček, potřebuji ho přesvědčit o tom, že jí celkově málo a doplňuje to cukrem.
Hlavně to musíme brát s humorem, že :)
30. 10. 2012 12:33
Dani, první část článku je snad o tom mým drahým :) Naprosto to sedí, včetně druhu práce a hladání křupek a dalších možných dobrůtek :)
Bohužel má nevýhodu, že nic takového nekupuji.. občas tedy něco málo.. Podporuje mě ve sportu - jezdím cvičit pryč, protože jsem si sice doma vytáhla svoji podložku, ale při pohledu na jeho pobavený pohled a dotaz jestli se může koukat budu muset přimontovat na dveře ještě jeden zámek a cvičit jen v patře.. jinak by koukal oknem.
Jak píšeš, taky se rád rozdělí.. a když mu nadám, tak si to vezme a otočí se ke mě zadkem.. to přece nevidím ne? :D
Takže klíd, chlapy jsou v tomhle asi děsný všichni stejně.. věta, ale mě se líbíš pořád stejně a já nic nevidím..
ALE! :o))) jako největší nespravedlnost beru, že po létu - když jsem nám oběma dělala krabičky do práce jsem já nakynula o dvě kila a drahý jich 5 zhubl.. :D
30. 10. 2012 12:26
Moc hezky se to četlo!!!! Myslím, že chlapi skutečně zaregistrují až tak těch 10 kilo dole. Můj muž, i když spolu nežijeme a viděli jsme se po delší době, mi po 10 kilech řekl: "Ty nemáš břicho!" - to samé mi řekl, když mě viděl prvně po porodu s malým v náručí!!!!
30. 10. 2012 12:00
Jee taková podpora se mi líbí...a co se týče váhového úbytku, někteří jsou tak slepí, že si nevšimnou ani 10kg, ono ten živočišní druh je někdy divný :D Takže moc bych to neřešila zatím, buď ráda že se mu hubnutí jako takové zatím líbí. Mně přítel nejdříve hrozně podporova, pořád jsem o stobu mluvila, stejně tak o + a- potravin, pak se chlubila výsledky, začala vařit, nenápadně začal zdravějí jíst on a vlastně to všechno bylo moc hezké. Když jsem dosáhla -zřejmě- svého váhového minima (55kg) a níže už to nešlo i přes rozběhnutej cyklus, začala jsem být protivná, náladová, zuřivě jsem cvičila, nechtěla jsem chodit/omezovala jsem návštěvy restaurací (do té doby jsem taky moc nechodila, akorát si on toho méně všímal), když jsem si dala dortík, pak jsem si zkrouhla večeři nebo za trest dala Jill- v tom okamžiku mne poporovat přestal a začal mít kecy, jak mi to všechno leze na mozek, a jak to už není co bývalo, že ani nemůžeme nikam ven jíst, aniž bych si to naplánovala...takže jsem se na to vyprdla a dala si s ním u tv večer chipsy, a pak jsem si vyslechla ať si to nedávám, že zas budu mít ráno o kilo více a budu se u váhy vztekat...od té doby se snažím před přítelem stob omezovat a tvářím se že vlastně žádný hubnoucí cyklus nemím. V praxi to vypadá tak, že se přes týden držím kouče a o víkendu preventivně nezapisuji, protože jsem u přítele a pokaždé se rozežeru..alespoň si ušetřím kecy. Takže pokud tě podporuje a myslí to vážně, tak si toho važ. A zkuste třeba cvičit spolu-klidně běžte ven nebo do fitka, společná pobyhová aktivita sbližuje :)
30. 10. 2012 11:28
Moc hezky napsané, pobavila jsem se... u nás je to přesně naopak, manžel je cvičební šílenec a já tvrdě odolávám a vzdoruji a výhružky typu neseď furt na té prdeli ve mě vyvolávají chuť na něco dobrého :-)

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle byla ukončena. Gratulujeme vítězům: nevzdavatse kacka sonova
Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 23.10.2021 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři