začnu citátem z článku v psích sportech:

Kynologie není žádné terno Navíc na nás většinová společnost kouká jako na něco deviantního, co sekýruje psy, a my, věčně špinaví, chlupatí, uslintaní a samý šrám a modřina všem trpěělivě vysvětlujeme, že psy chováme s láskou a dobrovolně. Ono vy to totiž bez lásky nebylo ono...Tolik citát z časopisu.

Co k tomu dodat.. To že i moje věková kategorie ve věku téměř sedmi křížků se chováme jako když jsme byli mladí .( přišla jsem ze školy, hodila tašku doma pod věšák a šla jsem lítat ven) teď přijdu z práce, hodím tašku s nákupem do kuchyně a jdu ven stopovat, poslouchat, cvičit obrany, šlapat někomu stopu a nebo infikovat začínající psovody tou krásnou nemocí zvanou pejskařina., svoje duševní zzdraví si udržuju mezi dvounožci se stejnou úchylkou provázena stejně nadšenými čzřnošci dokonale šťastnými z toho, jak báječně si hrajem.

A pokud je deviantní žít v prostředí, kde jeden druhému většinou tak nějak mímochodem pomůže kde je potřeba, jsem ráda deviantem