TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 15. 10. 2010

Jak si nahrát profilovou fotku?

Lenora

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 10.7 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 23927
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 132650.48 km
Kolo: 65973.90 km
Cvičení: 5505 h 16 min

Přátelé

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Dezintegrátor :-)

15. 04. 2016

Tak takhle žije můj sedmnáctiletý synáček s mými zdravými pokusy :-D - sepsal své zážitky o novém členu rodiny - Smoothie maker

Byl to jeden z těch večerů, kdy jsem se vrátil domů po celodenní námaze, vyčerpaný a zbitý od krutého světa za dveřmi našeho domova. Slunce už dávno zašlo a můj mozek se už předchozích několik hodin dohadoval s žaludkem, co dobrého si dnes večer nachystají. Tušil jsem, že v lednici je ještě někde schovaný domácí sulc a i kdyby ne, byla tu spousta jiných věcí, které se hodily na chleba. Rodiče nebyli stále ještě doma a já jsem se chystal popustit uzdu své představivosti a nechat žaludek dělat si, co chce. Jen co jsem dorazil domů, vyrazil jsem do kuchyně. Ještě předtím jsem si samozřejmě ověřil, že nikdo není doma. Nechtěl jsem, aby mě někdo přistihl, jak si popouštím uzdu, což mohlo skončit i velmi nepěkně a to i tak, že bych si mohl na chleba namazat hořčici. Nicméně na nic z toho nedošlo. Ve chvíli, kdy jsem přišel do kuchyně, mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Byl to jakýsi úbytek prostoru v mém zorném poli, který mi naznačil, že je důvod se něčeho obávat. Můj mozek, který zrovna přemýšlel, kde je hořčice se zarazil a zaměřil svojí pozornost na onu část zorného pole. Zděsil se a běžel to říct žaludku. Tak se společně krčili a svíjeli v křečích hrůzy. Na lince stál nový mixér. Vedle něj sklenice s lístečkem. Stálo na ní: „Dej si Smoothie. Asi už pak nebudeš mít na nic dalšího místo.“. Upřel jsem svůj pohled na sklenici onoho něčeho, co hrozilo každou chvíli vyskočit ze sklenice a začít pojídat obsah naší kuchyně samo. Mozek několik vteřin uvažoval, jestli by nebylo možné předstírat, že jsem lísteček a mixér přehlédl, ale pak usoudil, že něco podobného by mu neprošlo, už jen proto, že abych si udělal cokoliv jiného, musel bych nejdřív mixér někam posunout a sklenici také. Když zavrhl i všechny ostatní možnosti, bylo jasné, co se musí stát. Musel jsem se poprat sám se sebou, vyhrát a ještě to vypít. Kromě sklenice onoho něčeho se navíc nabízela piksla plná červené papriky, kdyby mi náhodou ještě zbylo místo v žaludku a já se chtěl zdravě dorazit. Pohlédl jsem na sklenici. Jistě byla to jen sklenice plná rozmixovaných kusů ovoce zeleniny a všeho možného, ale já jsem si už jako malý vypěstoval averzi k tekuté stravě a rozhodně jsem se jí nehodlal zbavovat. Nejen to. Už od mala, jsem bojoval za teplé večeře. Tento nápoj ztělesňoval mojí prohru. V té chvíli mi došlo, že budu muset bojovat za právo mít alespoň večeři v pevném skupenství natož teplou. Naštěstí jsem byl už zvyklý na leccos a tak jsem postupoval podle osvědčeného postupu, který nás učili ve škole na hodinách chemie. První jsem ověřil barvu a tvar. Ve světle lamp jsem ji odhadl na oranžovou až červenou. Tvar měla podle obrovské sklenice, do které se toho vešlo alespoň půl kýble. Další na řadě byl test hustoty, chuti a vůně. Lehce jsem si přivanul pach rukou, abych v případě, že to bude jedovaté, nebyl okamžitě přiotráven a odsouzen k potupné smrti, otráven zeleninou. Další na radě byl test chuti a konzistence. Chystal jsem se zkusit obojí najednou, ale nepodařilo se mi to. Jen co jsem zvedl sklenici, abych onen „smoothie“ vypil, jak jsem to viděl v mnoha vábivých reklamách, nic se nestalo. Test konzistence nicméně vyšel perfektně. Byly pouze dvě možnosti. Buď hmota ve sklenici nabyla vědomí a odmítala se dobrovolně nechat sníst, anebo byl doma připravený smoothie tak hustý, že se ani nehnul. Dosud nevím, která odpověď byla správná. Obě byly nanejvýš zneklidňující. Když tedy test chuti selhal, rozhodl jsem se povolat na pomoc lžičku. Bylo však třeba dát si pozor a nesáhnout pro kovovou, která ničila všechny pro tělo prospěšné vitamíny. Už jsem s tím měl své zkušenosti, a proto jsem automaticky sáhnul po lžičce plastové. Ponořil jsem jí do sklenice a tak nějak jsem instinktivně očekával, že zasyčí a zmizí pod hladinou beze stopy. Bohužel se nic nestalo a tak jsem mohl dál pokračovat v útoku na obludnou kaši. Test chuti dopadl nad očekávání dobře. I přesto jsem však nemohl přiznat, že mi to chutná, i když vzhled nebyl zrovna nejvábnější. Někdo se může divit, proč nemůžu prostě říct, že mi to chutná, ale v té chvíli jde hlavně o princip. Dobře, možná je ta hmota lepší než kus chleba se sýrem, ale co až jednou dojde třeba na buřty nebo salám? To všechno by bylo také ztraceno, kdybych to přiznal. Naštěstí jsem nic z toho nemusel řešit. Během výroby našeho nového a zázračného mixéru se totiž přihodila jedna či více konstrukčních chyb, které vedly k tomu, že některé části odmítly zůstat připojené k těm ostatním částem a vydaly se vlastní cestou zpátky na reklamační oddělení. Zkrátka upadl displej, pomocí kterého se mixér ovládal, a my jsme hned další den ráno jeli mixér reklamovat. Rodiče to považovali za konspiraci vedoucích korporací, nicméně já v tom vidím vyslyšení mých úpěnlivých proseb, které jsem celou noc vysílal komukoliv, kdo tam nahoře byl ochoten poslouchat.

Hodnocení (18 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

14. 05. 2016 23:17
Tvůj syn má nesporně jistý talent, i když na konkrétní dějový obsah je to poněkud až moc rozvláčné. Tímto způsobem by se daly psát projevy některým politikům, aneb jak mluvit co nejdéle pokud možno o ničem.
Nejvíc mě ale dostala obava z možného zničujícího účinku kovové lžičky. Předpokládám že onen mixer měl nože ze skla nebo z plastu, protože měl li nože kovové, byla obava z použití kovové lžičky zbytečná. :-))))))
14. 05. 2016 21:53
Skvělé čtení :-)
16. 04. 2016 19:26
Pobavila jsi mě, super .)
15. 04. 2016 20:01
Lenora - tak to má krásnou zábavu. Dcera také psala tímto stylem. Učitelky ve školách z ní byly nadšené a posílaly její článečky do novin, vydávali i školní časopis. Měla jít na novinařinu a pak z toho nějak sešlo :-)
15. 04. 2016 19:42
Krásný, ta nedůvěra je u nás také.
15. 04. 2016 13:21
Evi,aspoň vidíme jak to ty chudáčci z jiné planety můžou vidět...


15. 04. 2016 13:10
Martinko, to jsi mě teda rozřehtala :-)
15. 04. 2016 12:14
Moc hezky napsané. Šikulka. :-)
15. 04. 2016 11:07
Hezky píše kluk :-)
15. 04. 2016 10:46
Pěkné :-) Synátor bude asi vtipálek :-))
15. 04. 2016 10:24
super:) já si kdysi knížku vydala sama - pohádek:) ale náklady se mi nikdy nevrátily, protože jsem to v podstatě rozdala...
15. 04. 2016 10:14
Parádní popis :-D
15. 04. 2016 08:56
Ty jo, to je boží! :-D
15. 04. 2016 08:43
Veve12: jednička nebyla, to on píše jen tak pro radost.....
15. 04. 2016 08:42
No, on je takový psavec, píše i knížku a spoustu povídek, teď sháníme, kdo by mu to vydával :-D
15. 04. 2016 08:13
:)))))))) :)))))))) nádhera,moc mě to pobavilo
15. 04. 2016 07:58
Syn je rozený talent, tohle jsem si přečetla s chutí a pěkně se při tom pobavila :-)
15. 04. 2016 07:29
Krásně napsané. To určitě byla ve škole 1:-)
15. 04. 2016 07:26
No, to my se nenudíme, to je fakt :-D
14. 04. 2016 22:35
pěkně napsáno, myslím, že se doma rozhodně nenudíte :-)
14. 04. 2016 22:22
Dobrý!
14. 04. 2016 21:53
Vtipně napsáno, máš talentovaného syna !
14. 04. 2016 21:20
Vtipný, čtivý, moc hezký:-)

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle
Soutěž byla ukončena, gratulujeme výhercům. Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 22.10.2022 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři