Po květnovém zápřahu jsem se konečně dostala k protřídění májových fotek. Na jaře je skalka nejhezčí – všechno je samý květ. Věčná škoda ty barvy nezvěčnit.

Jako jedny z prvních rozkvétají petrklíče všech barev. Jsou to vděčné a poměrně nenáročné stálice, jejichž krása vydrží dlouho.

A tady je máme jednotlivě. Červené, ...

... žluté...

... a bílé. Nechtějte vidět, jak vypadají teď po více než měsíci. Po odkvětu ztratily veškerou krásu, v těch vedrech a suchu seschly a zežloutly. Snad se ještě vzpamatují.

Další jarní zářivou kráskou je pryšec mnohobarevný. Po odkvětu a uzrání semen získá podzimní odstín temně červeného padajícího listí.

Hořcům se letos dařilo. Sytě modrá záplava se vyjímá nejlépe v přirozeném prostředí na tatranských svazích, ale ani na obyčejné skalce se neztratí.

Erysimum upoutá neobvyklou barvou. Však se této skalničce také říká "oranžový plamen". Je to rostlinka suchých zídek, takže letošní počasí jí moc neuškodilo.

Phlox nízký neboli plaménka vytváří koberce zbarvené do všemožných odstínů růžové, nafialovělé a bílé. Vyniknou v plném květu na sluníčku ve velkých plochách. Já ale tak rozsáhlou skalku nemám, ...

... tak jen jedna menší ukázka toho nejhezčího.

Další růžová kytička, o něco vyšší a kvetoucí o něco později. Nevím, co to je – ukořistila jsem ji z cesty od plotu v sousedství. Po opravě vodovodu a renovaci cesty zůstala už jen na mojí skalce. Tušíte-li někdo, co by to mohlo být, nechám se ráda poučit. Tvoří koberce vysoké asi 20 cm, trochu poléhavé a docela charakteristické je to, že v pozdním květu a po odvetu, když stříhám uschlé zbytky, jsou stonky docela lepivé.

Opět jedna neznámá, tentokrát v bílé. Má v oblibě suché kamenité zídky, přinesla jsem si ji z chaty od rodičů, kde rostla jako poloplevel. Snad je o nějaký druh štěničníku.

Dlužicha krvavá, heuchera, má červené nejen květy, ale později i listy, které svým tvarem trochu připomínají pelargonii.

Tohle by mohla poznat Bessi – tužebník. Ona sbírá "chlapici", léčivý tužebník jilmový, já mám tužebník obecný. Když jsme chatičku koupili, rostl v neudržované zahrádce jako plevel na trávníku, ale svým bohatým květenstvím, které vydrží dělat ozdobu hodně dlouho, se mi zalíbil.

Pamatujete se na bordó fešáka z jarní módní přehlídky?

Koniklece stárnou rychle. Pavel Eisner napsal, že není žena nejkrásnějším tvorem Stvoření, je jím stárnoucí muž nebo stařec; ovšem, vydaří-li se! Tenhle šedovousý elegán dozajista jeho výrok potvrzuje.

Škoda, že se přes internet ještě nedají přenášet vůně. Tenhle malý skalkový karafiátek voní úchvatně. Aromatické květy jsou určitě i chutné. Každý rok je musím hlídat před slimáky, aby na mě také něco zbylo. Pro potěchu oka a nosu, samozřejmě, ne žaludku. Však mě znáte, že nemám vegetariánské sklony.

Tady ještě jednou, v kombinaci se žlutým rozchodníkem.

Na závěr poslední růžová voňavost, tentokrát uý ne ze kalky. Patří pivoňce. pořádně rozrostlé, a ta by se tam nevešla.

Svěží jarní krásu už zahnal žhavý dech slunce, ale loni jsem jsi koupila několikskalniček proletní ozdobu. Pokud ykvetou, určitě se nezapomenu pchlubit.