Koukám že ti sem napsaly samé úžasné ženské. Tolik optimismu a odhodlání něco se sebou dělat.....je to nakažlivé. Ve skupině je síla.

Chápu tvé obavy. Potkalo mně něco podobného. Pracovala jsem v nemocnici, pak přišla nemoc a invalidní důchod. Nejdřív jsem uklizela ubytovnu a pak nastoupila k bezpečnostní agentuře. Ubijelo mně, ze nemám kontakt s lidmi a taky bez pohybu letěla váha nahoru. Můj první krok byl stob a snažit se udržet váhu. Pak abych nějak zamesnala hlavu a taky nebyla tolik sama, pustila jsem se do angličtiny za pomoci lektorky. Po roce to dopadlo tak, ze jsem se díky tomuto kroku dostala k práci s dětmi v mateřské školce. Splnil se mi tak sen. Nikdy nevíš, co ti život připraví za překvapení někdy špatná, ale někdy i milá. Tu práci mi nabídla lektorka, protože ma soukromou skolku. Tak moc držím palecky, at se daří. Pusť se do věci, co ti delaj radost a co ti da něco pozitivního a třeba se tě taky potká něco nečekaného a milého.

Fitko je dobrá volba:-) Jinak jsem na tom podobně, v práci toho mám dost po všech stránkách a jsem ráda sama a v klidu. Každodenní procházky se psem (někdy s námi jde i manžel), domácí jóga a knihy mi úplně stačí ke štěstí :-)))

Jsi dobrá, že o změně režimu uvažuješ. Já to tehdy nechala plynout a byla to velká chyba. Než jsem se vzpamatovala, byla spousta kil nahoře a potýkám se s nimi dodnes. Musela jsem skončit s prací ze zdravotních důvodů a tam bylo fyzické práce a pohybu dost a dost. No a doma 4 patra bez výtahu a to několikrát denně. Pak přišlo stěhování do přízemí, ubyl další pohyb, na který jsem byla téměř 40 let zvyklá. Podcenila jsem to a započlo období kynutí. Jsi dobrá, že si tohle nebezpečí uvědomuješ.

Fitko je dobré řešení:-) A třeba tam najdeš nové známé, se kterými bys mohla chodit do přírody a našlapat pár kilometrů. Četla jsem i tvůj předchozí blog (Strach 1) a rozumím ti. Jsem v důchodu od ledna 2016 a také jsem měla zaměstnání, kde jsem hodně chodila a byla stále mezi lidmi. Ze začátku to byla směs úlevy, že nic a nikam nemusím, ale i trochu pocit prázdnoty. To se rychle změnilo. Pohybovou aktivitu z části jistí pes, chodím plavat a na taiči a mozek trénuji v kurzu angličtiny, mám nové známé a je ze mě plnohodnotná seniorka: nestíhám:-)) Uvidíš, že objevíš nové věci, které tě budou bavit, nebo se vrátíš ke starým zálibám, na které jsi teď neměla čas. Hodně štěstí:-)

Děvčata, asi budete moje "krevní skupina":-)...jsem introvert.I dovolené trávím o samotě.Což neznamená že se bráním netové komunikaci, či případnému srazu oko v oko a podělení se o strasti a radosti života se spolubojovníky:-)
K tobě máš mám jedno:stalo se mi rok zpět něco podobného jako tobě.Měla jsem práci v poklusu a bylo to znát.Nyní mám částečně sedavé a je to taky znát.Není zbytí, kilometry musíš dohonit pohybem mimo práci.Je to sice časově a finančně náročnější ale nedá se nic dělat.Držím pěsti :-)

Mata55: správná volba - fitko. Doporučuji koníčky - u mě je to zdravé vaření, skupinka, kde pomáhám lidem se naučit správně stravovat, malování, výroba sýrů, zahrádka, čtení atd. atd. z nudy strach nemám. kamarádky potvrzuju - pokud tě nebude bavit chodit třeba na výlety sama, budeš si muset nějaké najít. ale i sama si dokážu vyrazit do okolí, "zontrolovat" přírodu :-)

Tak to nevím, jak na to. Já jsem byla ráda sama. V práci toho za ten den bylo dost,jak fyzicky , tak psychicky. A proto jsem si ráda " vypínala hlavu ", s nikým nemluvit , nic neřešit, vychutnávat si ticho. No přihlásila jsem se do fitka CONTOURS ( je to fitko jen pro ženy ) a budu tam chodit 3 měsíce, v životě jsem ve fitku nebyla... jsem na to zvědavá a natěšená.

Tohle mám za sebou, pomohly mi současné kamarádky. Ale to jsem je ještě neznala. Musela jsem si je najít, ty co mají stejné koníčky. A nejdůležitější bylo po tom ještě poznání, že nemohu čekat, až mne někdo z těch nových známých zavolá. Musela jsem / a občas to musím stále já/ být já tou iniciátorkou společných setkání a akcí. Držím palce, ať se to podaří.