11.7.2016.

Další úspěšný týden za námi.

Semaforky většinou zelené, bodů kolem 26, naházet tam hodnoty jde už mnohem rychleji (vím co a jak a kde hledat) a získávám určitý odhad pro "přiměřenost", takže večer při pohledu na talíř nedumám, nejsem-li náhodou těhotný, že mám takové "chutě" :)

Teda, stejně až na pár dlouhodobých vyjímek bych sežral s chutí kdykoli cokoli, ale odolávám.

Nejhorší jsou průchody okolo mekáčů a jiných fast foodů, kde mi ten oblak vůně vždycky příšerně zmáčkne žaludek. Přitom tam nechodím a nijak zvlášť po tom netoužím, znám mnohem lepší jídla, ale tělo holt v čase nouze reaguje na podněty bez uvažování a pořvává, že cítí nějakou stravu a chce jíst. Naštěstí je to jen pár metrů, tak se to dá přejít s dlouhým výdechem a tělo si nepovšimne :)

Psychicky taky celkem dobré, už se mi daří i lépe dodržovat intervaly mezi jídly, takže i nálada v pohodě. Jen jsem dost utahaný a každou chvíli zapadnu do postele. Ale tak co bych taky čekal - tělo jede na hodnoty kolem bazálu, tak má pocit, že je třeba šetřit síly.

Když už jsme u toho bazálu, tak jsem přemýšlel, zda ještě přidat kJ, abych byl těsně nad ním a ne těsně pod, ale to se vyřešilo samo, neboť díky úbytku váhy i ten bazál klesnul a teď je pod nastavenou doporučenou energií. Takže zatím s tím hýbat nebudu a spíš se jen budu držet kousíček nad 100%.

Tlak pořád nízký (měřím denně), takže se zeptám doktora, zda a nakolik omezit které prášky, sám do toho hrabat nebudu. Ale čím méně prášků je nutno brát, tím lépe.

Zaver: jen tak dál, pomalu začíná přicházet čas i na zohlednění kulinářských hodnot