Tak prý mám vypít tři litry vody denně. Pro mě je to strašně moc. Nepotřebuji pít jak je den dlouhý ani v parném létě. Při namáhavé práci nebo při dlouhých turistických pochodech mi vždycky stačilo napít se ráno, v poledne a potom na konci akce. Dohromady to nebyl ani litr a stačilo mi to. Naopak, kdybych pila víc, začala bych se potit, ztratila bych výkonnost, unavila bych se, nestačila bych ostatním. Nikdo to nechápal, ale vždycky to tak bylo. Jsem prostě velbloud. A teď tři litry! Rozhodla jsem se zavrhnout pocity a jít na to prakticky. Spím osm hodin denně, takže mi zbývá šestnáct bdělých hodin na ty zatracené tři litry. To přece dokáže vypít kdejaký alkoholik za dvě hodiny. Teda pokud nejde o vodu, že. Tak co bych to nezvládla já. Chce to organizaci. Natáhnu si pípátko, aby každou hodinu zapištělo a pak už stačí jenom obrátit do sebe dvě deci vody a je hotovo. Ještě mi na konci jedna suchá hodina zbude, protože hodin je šestnáct a dvoudecových sklenic jen patnáct. Není co řešit. První sklenici jsem vypila jako nic. Druhou sklenici už jsem nemusela, leč je to nutnost, tak do toho! Třetí sklínku jsem polykala natřikrát.Čtvrtou jsem nenáviděla a cucala jsem ji pomalu pět minut, při šesté se mi udělalo špatně a na sedmou jsem se v rámci zachování základních životních funkcí vykašlala. Za nic na světě nedokážu vypít tolik vody, aniž bych zkolabovala. Budu se samozřejmě snažit, ale za výsledek neručím. A to jsem baba jak hrom, 181 cm, a momentálně 124 kg. Nepochopím, jak ty tři litry dokáže vypít děvče 167 cm vysoké, ať váží kolik chcete. Myslela jsem, že můj problém bude hlad, různé chutě, neschopnost sestavit správně jídelníček. A ony jsou to pitomé tři litry vody, které nedokážu vypít ani z poloviny.  Kdo to dokáže je u mě hrdina.