Včera odpoledne jsem hned po příchodu domů hodila do tašky plavky a pádila na bazén.

Já blbec, že jsem se nepodívala na webu na stránky bazénu. Je tam pěkný odkaz na obsazenost drah. Nic netušíc jsem se hnala do vody udělat svých 40 – 50 dvacetipěti metrových bazénů. A tam překvapení.

Čtyři dráhy ze šesti zavřené pro trénink plaveckého klubu. Dvě volné dráhy pokrývaly hlavy asi 12 plavců. No co, už jsem tady, pernamentku mě už procvakli, tak jdu na věc.

To byl teda masakr. Po dvou bazénech jsem schytala dva kopance do žebra. Nejhorší to ale bylo, když namakancí z plaveckého klubu dostali befel změnit styl. Z poklidného kraulu přešli na motýlka. V tu ránu i v našich dvou dráhách vlny jak u moře. Při vynoření hlavy a pokusu o nádech jsem jednu takovou vlnku schytala rovnou do plic. Co jsem u kraje bazénu předváděla, muselo ostatním připadat, že jsem zralá na příjem do léčebny Janov. Když jsem konečně vykašlala přijatý litr vody, přišlo další překvapení. Do půlky našich dvou drah do mělčiny se nakýblovali rodiče s dětmi. Přišli s cvičitelkou z dětského bazénu, zřejmě zvykat děti na hloubku.

Za brekotu dětí, kterým se náš bazén, naproti jejich vyhřátému, zřejmě nelíbil, jsme začali na své polovině dvou drah kroužit dokolečka jako pitomcí.

Normálně bych si sedla na lavičku a čekala, až se drobotina vyblbne. Ale byla jsem si vědoma toho, že přesně do hodiny musím odevzdat klíčky od skříňky. Tak jsem s ostatníma kroužila v pomalém tempu a říkala jsem si, no to dneska ani do Fitkoučinku nezapíšu.

Za chvíli brekot promodralé drobotinky utichl, protože se šli ohřát zpět do malého bazénku. Také někteří plavci, ve strachu z pozdního odevzdání klíčů, zvedli kotvy. Konečně jsem mohla dát v rychlosti deset bazénů. Odevzdávala jsem klíče o dvě minuty později a vysloužila jsem si pohoršený pohled jedubaby z kukaně.

Tak jedno vím jistě, ve čtvrtek ve tři už do bazénu nikdy!!!