Datum registrace: 08. 05. 2012
marketahegyiova
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 133354.32 km |
| Kolo: | 66147.40 km |
| Cvičení: | 5537 h 31 min |
marketahegyiova
Jak psát blog?něco o mém životním příběhu pokračování 1
13. 05. 2012
Dobré nedělní odpoledne,
nejprve bych všem chtěla poděkovat za přivítání a za podporu.
Ted si dovolím napsat ještě upřesnění důvodů proč jsem začala hubnout.
1. a hlavní důvod je zdravotní, né moje zdravotní problémy, ale dlouhotrvající vyčerpávající boj s máminým zdravotním stavem.
Všechno to začalo zhruba před 14 lety, máma měla 134kg při 178cm výšky. Skoro žádný pohyb, léky na vysoký tlak, léky na cukrovku. Jen si vzpomínám když jí obvodní lékařka změřila tlak tak ho měla vysokej tak jí zvýšila dávkování léků. Když máma přijela k neurologovi tak jí změřil tlak a máma měla tlak nízkej, tak jí léky snížil. Když máma přijela k doktorce na cukrovku, změřila jí tlak máma měla tlak vysokej, doktorka jí léky zvedla. A tohle se odehrálo klidně i v jednom měsíci. Kterýkoliv doktor jí rozčílil hned šla papat chlebíčky, turistickej salám atd. Nějaká cukrovkářská dieta šla úplně mimo její chápání.
Následovala první mosková mrtvice, zhubla na 80kg, rozhybala ochrnutou nohu, částečně i ochrnutou ruku. Po pár měsících dostala lázně. Pak najednou byla s váhou spátky na 134kg. V tu dobu byl Patrik skoro dvouletej a Sandře byli dva měsice. A s mámou to znova seklo, trvala na tom že do nemocnice se pojede až přijede táta z práce, a brácha nezvednul telefon a nezavolal mi to. Dozvěděla jsem se to až asi po týdnu. Následovalo ochrnutí na 90procent těla. Když máma zjistila,že její zdravotní stav není po třech měsících stejnej jako po první mrtvici tak vzdala veškerej boj. Od tý doby akorát mačkala zvonek na sestřičky, otáčela hlavou a občas hýbala palcem na jedné noze. Nejhorší na tom bylo, že si svuj stav zcela uvědomovala ale začala z něho obviňovat nás, takže následoval 13letý boj mezi jejími výčitkamy,návštěvami na LDNce a braním si jí na návštěvy domů. Když jsem jí měli doma tak skoro vždy na čtrnáct dní. Po nějaké době tomu táta začal říkat očistec... No někdy můžu podrobně popsat. Vloni 31.12. máma umřela.
Nechci dopadnout jako ona.
2. důvod jsou moje děti, nesnesla bych se nemoci o ně postarat. Nesnesu když mě vytočej a maj srandu z toho že je nedoběhnu a nemužu jim jednu vlepit. Mám ohromnou radost,že se můžu pohnout a doběhnout Sandru a dělat si z ní legraci že jí dohoním a zlochtám.
Je to bezvadnej pocit moci se pohnout a nebejt ufuněná a upocená jako slon.
3. důvod je že chci všem magorum okolo mě dokázat že nejsem s... že něco dokážu a že to dělám pro sebe, jen kůli sobě a jen ze svojí vůle.
Mějte se fajn a někdy zase písnu. Vaše Markéta
nejprve bych všem chtěla poděkovat za přivítání a za podporu.
Ted si dovolím napsat ještě upřesnění důvodů proč jsem začala hubnout.
1. a hlavní důvod je zdravotní, né moje zdravotní problémy, ale dlouhotrvající vyčerpávající boj s máminým zdravotním stavem.
Všechno to začalo zhruba před 14 lety, máma měla 134kg při 178cm výšky. Skoro žádný pohyb, léky na vysoký tlak, léky na cukrovku. Jen si vzpomínám když jí obvodní lékařka změřila tlak tak ho měla vysokej tak jí zvýšila dávkování léků. Když máma přijela k neurologovi tak jí změřil tlak a máma měla tlak nízkej, tak jí léky snížil. Když máma přijela k doktorce na cukrovku, změřila jí tlak máma měla tlak vysokej, doktorka jí léky zvedla. A tohle se odehrálo klidně i v jednom měsíci. Kterýkoliv doktor jí rozčílil hned šla papat chlebíčky, turistickej salám atd. Nějaká cukrovkářská dieta šla úplně mimo její chápání.
Následovala první mosková mrtvice, zhubla na 80kg, rozhybala ochrnutou nohu, částečně i ochrnutou ruku. Po pár měsících dostala lázně. Pak najednou byla s váhou spátky na 134kg. V tu dobu byl Patrik skoro dvouletej a Sandře byli dva měsice. A s mámou to znova seklo, trvala na tom že do nemocnice se pojede až přijede táta z práce, a brácha nezvednul telefon a nezavolal mi to. Dozvěděla jsem se to až asi po týdnu. Následovalo ochrnutí na 90procent těla. Když máma zjistila,že její zdravotní stav není po třech měsících stejnej jako po první mrtvici tak vzdala veškerej boj. Od tý doby akorát mačkala zvonek na sestřičky, otáčela hlavou a občas hýbala palcem na jedné noze. Nejhorší na tom bylo, že si svuj stav zcela uvědomovala ale začala z něho obviňovat nás, takže následoval 13letý boj mezi jejími výčitkamy,návštěvami na LDNce a braním si jí na návštěvy domů. Když jsem jí měli doma tak skoro vždy na čtrnáct dní. Po nějaké době tomu táta začal říkat očistec... No někdy můžu podrobně popsat. Vloni 31.12. máma umřela.
Nechci dopadnout jako ona.
2. důvod jsou moje děti, nesnesla bych se nemoci o ně postarat. Nesnesu když mě vytočej a maj srandu z toho že je nedoběhnu a nemužu jim jednu vlepit. Mám ohromnou radost,že se můžu pohnout a doběhnout Sandru a dělat si z ní legraci že jí dohoním a zlochtám.
Je to bezvadnej pocit moci se pohnout a nebejt ufuněná a upocená jako slon.
3. důvod je že chci všem magorum okolo mě dokázat že nejsem s... že něco dokážu a že to dělám pro sebe, jen kůli sobě a jen ze svojí vůle.
Mějte se fajn a někdy zase písnu. Vaše Markéta
Hodnocení (18 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
14. 05. 2012 17:20
tracey1988
Drž se a s chutí do hubnutí... za pár měsíců budeš kočka :-D
14. 05. 2012 16:58
No tohle zná snad skoro každá rodina. Když pomyslím jen na svoje a manželovy rodiče, spousta zdravotních problémů jde na vrub špatné stravy. Na druhou stranu, můj manžel jí zdravě, nepije, nekouří, sportuje a stejně ho postihl vážný zdravotní problém.
14. 05. 2012 16:52
ahojky Markétko! Opravdu dojemný životní příběh. Až je mi z něj smutno. Neboj se, neskončíš tak jako maminka. Nejhorší je ignorovat léčbu a nesnažit se něco změnit. Tím, že jsi tady s námi jsi dokázala, že ti tvůj život není lhostejný. Tady se hubne opravdu skvěle!!!!! Držím pěsti ať se ti daří v hubnutí i v životě.:-)
14. 05. 2012 16:10
Markéto, držím Ti palce. I pro mě je silnou motivací případ diabetu v rodině. Kdy diabetik 20 let ignoroval svou nemoc a v nyní se několik let potýká s následky. No, potýká se ... spíš si to šeredně vyžírá. Ach jo, ale vrátit čas nejde a kus uříznuté nohy taky ne. Lepší už to nebude, spíš horší. To je ten případ a myslím, že jich je spousta co nikdy žádnou diabetickou dietu, natož sport a abstinence alkoholu.
13. 05. 2012 23:44
Už samo rozhodnutí je úspěch a s pomocí sebekoučinku s podporou ostatních to zvládneš. Tak tedy zlom vaz!
13. 05. 2012 21:27
Držím ti moc a moc palečky.Důvody jsou nádherně zformulovaný,tak ted´už jen vydržet.Věřím,že to dokážeš a všem ukážeš :-)))
13. 05. 2012 21:14
Bod 1 mě docela zasáhl, pozorovala jsem to bezbranně mezi mojí babi a maminkou. A druhou babi s dědou teď mají naši v baráku a občas je to zase hodně podobný.
Jinak určitě je vidět, jak máš skvělou motivaci a přeju ti, aby se ti dařilo, když si s něčím nebudeš vědět rady, tak se klidně poptej :)
Jinak určitě je vidět, jak máš skvělou motivaci a přeju ti, aby se ti dařilo, když si s něčím nebudeš vědět rady, tak se klidně poptej :)
13. 05. 2012 20:16
přeji hodně zdaru, ať se želva pěkně hýbe, "nebejt ufuněná" je nádherně zformulovaná motivace :-), pokud je profilové foto aktuální, tak by to neměl být žádný problém
13. 05. 2012 18:25
Dobré důvody, myslím, že je to velmi silná motivace a to zajišťuje úspěch. Držím palce , aby ti vyšlo vše, co si přeješ a potřebuješ.
marketahegyiova
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
