TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 23. 08. 2011

Jak si nahrát profilovou fotku?

radas.r

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 11 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 702
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 132660.48 km
Kolo: 65973.90 km
Cvičení: 5505 h 16 min

Přátelé

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

radas.r

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Podpora rodiny,je poloviční úspěch

30. 08. 2011

Rozhodla jsem se s vámi podělit o to, jak to mám s podporou rodiny, ať už se jedná o hubnutí, cvičení, či jiné aktivity. Bohužel rodina mé přesevzetí zhubnout nebere nějak vážně, a právě proto jsem se rozhodla, že jim ukážu, že když opravdu chci, tak to dokážu. Členy rodiny jsem požádala, aby si své myšlenkové pochody a jízlivé poznámky k mému rozhodnutí se sebou něco udělat -zhubnout, nechají pro sebe. Protože po několika mých neúspěšných pokusech, jsem zjistila, že poznámky zbytku rodiny mi také pomohly, k tomu to brzy zabalit, a hodit flintu do žita. Nyní je to jiné, nevím v čem, možná právě proto, že jsem se vždycky nechala okolím odradit, nyní jsem skálopevně přesvědčená, že to zvládnu, moc chci. Už jenom kvůli tomu, abych si mohla sama sebe vážit, a cítila se líp. S každým svým nabraným kilem, se ztrácela má sebedůvěra a sebevědomí, až na nulu.
Nyní si chci své sebevědomí a sebedůvěru s každým kilem dolů získat zpět.
Rodině, a všem těm posměváčkům, kteří nevěřili, vytřít zrak. Nebude to tak lehké, proto bych ráda získala nějakou zpřízněnou duši, která je na tom podobně a navzájem se povzbuzovat, protože každý v tom svém období hubnutí má krizi, a potřebuje právě tu podporu, aby tuto dobu překlenul, a pokračovat dál ke svému cíli. Takže všem, kteří také začínají držím palečky a budu se těšit na vaše poznatky, nebo nové recepty. Kilům zdar....
Hodnocení (17 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

07. 10. 2011 12:04
Kilům zmar (ne zdar)!! Tady jsi na správném místě, zde se ti podpory dostane přehršle. A všem doma vytřeš zrak. Hodně úspěchů
07. 10. 2011 12:00
určite to robíme hlavne pre seba. Ale úprimne. Podpora rodiny je potrebná. Teda aspoň pre mňa. Nie však prvoradá.!!! Ono to rodinka pochopí niekedy trochu neskôr. Možno to už chápe. Podľa korytnačky si niekde v polovici cesty, tak hádam im už došlo, že si ideš za svojim snom a cieľom, a že sa len tak nevzdáš. Hádam im to už došlo a podporujú ťa viac ako na začiatku.
07. 10. 2011 11:27
Já vlastně zhubla až po té, co jsem se odstěhovala :) Mamka mě nepodporovala, spíš si mě dobírala a ještě vždycky večer navařila (ale to dělala i normálně :), no pak se mi těžko odolávalo.. teď mi to jde mnohem líp, přítel mě podporuje, sní to, co sním já a je klid :)
07. 10. 2011 11:17
pro mě je největší podporou přítel, vytáhl mě z anorexie, a i teď je mou největší oporou, jsme spolu téměř dva roky a nikdy se nestalo, že by mi přestal pomáhat, dělá mi svačinky, připravuje snídani, hlídá kdy mám jíst, jestli jím, bez něj bych byla asi někde úplně jinde...každé bych přála někoho takového... v rodině je to jiné.. tam se k tomu staví spíš neutrálně..ale zvykli si :)
07. 10. 2011 10:58
Úplně stejné jako u nás doma. Mamka mě nikdy v hubnutí nepodporovala, spíš si mě dobírala. Když jsem něco nechtěla jíst, hned mě nazývala anorektičkou a že co blbnu, hubnout nepotřebuju. Díky ní jsem byla na základní škole buřtík a pro smích spolužákům. V pubertě jsme spolu hodně bojovaly, nedokázala pochopit, že nechci jíst obří porce, že mi nemusí neustále říkat, že koupila to a to a ať si jdu vzít. A po letech těhle soubojů a hádek toho nechala, už se ke mně nevyjadřuje, denně si dělám jídlo sama (kromě víkendů, kdy prostě musíme jíst jako rodina to, co ona uvaří). Ale musím uznat, že ta její kritika mě spíše nutila jí vytřít zrak, což se mi podařilo a čelist jí spadla, když viděla, co jsem všechno shodila. Držím palce!
31. 08. 2011 11:11
Já s tou podporou taky na tom nejsem nejlíp, i když po prokazatelném úspěchu vtipné poznámky přestaly. Ale pokud bych je nutila jíst zdravě tak, že prostě nic jiného není, bylo by to ještě horší. Takže sice občas protlačím do společného jídelníčku rybku a tak, ale to je asi všechno. Všichni vidí, že to funguje a po pravdě sami k tomu dojdou. Ale ten pocit, že na to přišli sami je to nejdůležitější:-DDDD
31. 08. 2011 08:35
Díky Vám hned se mi lépe vstávalo, po přečtení vašich komentářů. Ten váhový cíl co jsem si zadala je velký protože Další pozitivum, je rodince jsem začala vyvářet také nějak zdravěji. Zatím se moc netváří, ale když nic jeného není, a je hlad, tak to snědí.
31. 08. 2011 07:43
Podpora rodiny a blízkých je důležitá,alespoň já to tak cítím. Můj manžel mě taky několikrát naštval poznámkami typu: to jsi dopadla, že si musíš odvažovat jídlo, a to si budeš vařit furt zvlášť, naše máma chce být holt jako patnáctka apod. Vydržela jsem tyhle nesmysly, ne nevydržela, vždy jsem ho trochu seřvala ve smyslu, že to dělám hlavně pro svoje zdraví a dneska už si zvykl a je klid. Dokonce mi tuhle povídal, že bych si to měla začít zase vážit a držet to jako před prázdninami. Takže, klídek vše se v dobré obrátí a tady je plno lidiček, kteří tě podpoří a pomůžou. Hlavně vydržať!!!
31. 08. 2011 07:40
Jsi tu správně, tady Tě podpoříme všichni!! Zpočátku jsem na tom byla jako Ty - podpora v rodině i v práci nulová, spíš jsem jim byla k smíchu. Ale teď už jsou na mě mizející kila vidět a najednou se všichni začínají divit a ptát jak to dělám a jak to že to funguje.... Ale stanov si pro začátek menší cíle - já taky potřebuju zhubnout přes 20 kilo, ale plánuju si to pomaličku, jen tak 2 kilča na 4týdenní nebo 6 na 12týdenní cyklus - želvička pak pěkně postupuje vpřed a pokud jí to jde pomaleji nejsem z toho vystresovaná. Raduj se z každého ( byť i malého úbytku) a neboj se, tady se hubne jedna radost!!! Přeji hodně zdaru a ať nám želvičky pádí!!!
31. 08. 2011 07:30
Jsi na správné adrese, určitě to půjde, o podporu a zájem zde nebudeš mít nouzi. Myslím, že sis dala hned od začátku nereálný cíl ...
Předpokládám, že máš cyklus 12-ti týdenní a za tu dobu se zbavit 28,5kg mi přijde nevhodné. Měla by jsi hubnout 0,5 - 1kg týdně!
Přeji hodně zdaru :-)
31. 08. 2011 07:13
Jsi na správné adrese, tady tě všichni rádi podpoříme:-)
31. 08. 2011 06:43
Neboj, i s každým půl kilem, který shodíš, se ti bude nádherně vracet sebevědomí a budeš věřit, že to dokážeš!!! To už tady máme všichni vyzkoušené :-). Tak hodně štěstí a hubnutí zdar!!!!
30. 08. 2011 23:21
Naprosto tě chápu - prožívala jsem to stejné - každý to viděl jen jako můj xtý a stejně zbytečný úděl zhubnout - a teď ? normálně si kolikrát dopřeju a hubnu - 10kg je dole a hodně lidí mi to závidí - a dneska mě rozesmála máti - její manžel přišel od doktora s tím, že má zvýšený cholesterol a má jíst dietně - na to jsem mu řekla, že má přestat jíst uzeniny, sádlo a další blbosti a že jsem byla běhat - a na mu máti řekla, že oni jsou sice taky uštvaní, ale já jediná mám bmi a cholesterol v normálu :D sebekouč dělá zázraky!
30. 08. 2011 21:27
Držím ti palce, abys to všem natřela :-) Tady najdeš podporu vždycky :-)
30. 08. 2011 21:24
Já mám velkou oporu především v mamce, která má z mé proměny asi ještě větší radost než já. Se synem to mám podobné jako Zuzka, v lednici už ví co je "moje" a je tedy ˇ"chráněno". Jeho laskominy už mne ani nelákají, i když .... přece jen někdy alespoň ochutnám omáčku nebo guláš, který jsem pro něj uvařila. Připravování krabiček na druhý den se u nás večer již stalo pravidlem, takže mi to už ani nepřijde. Je to sice zhruba hoďka v kuchyni, ale stojí to za to, a doufám že časem už nebudu muset vážit a budu jídlo připravovat "od oka". Ale bez krabiček si to už ani nedovedu představit. Přeji Ti, ať své rodině ukážeš, že na to máš. Ať se daří!!!!
30. 08. 2011 21:22
Ahoj Ráďo, úplně mi mluvíš z duše! Vždycky to bylo hrozný, ty poznámky. Teď jsem to zkrátka neoznámila, vařím si zvlášť, jím si po svým, cvičím si a.. bez komentářů. Už žádný "Podívejte, jak jsem zhubla". Prostě jdu tvrdě do toho a třeba si ti zabedněnci všimnou. No a nejvíc mě potěšila slova uklížečky v práci minulý týden: "Jé, vy jste ale přes léto zhubla" :-) Neboj, kašli na slova provokatérů, a půjde to samo. A navíc - máš přeci nás, STOBačky ;-) Hlavní věc je, že to děláš pro sebe. Počkej, za pár měsíců budeš jen zírat, co to na Tebe kouká za kočku v zrcadle ;-)
30. 08. 2011 21:13
když budou zlobit, máš nás! :-)
30. 08. 2011 21:02
Já ze začátku o hubnutí vůbec nemluvila, pak si toho doma začali všímat, rodina koukala všelijak, hlavně s nedůvěrou, jediný kdo mě podporoval a chválil byl přítel, časem si všichni zvykli, přestali poznámky o mém vážení jídla, syn respektuje, že co je v lednici na talířku je jenom moje, vše ostatní si může vzít. Prostě jsme se už tak nějak sžili. Když se syn pustí do brambůrků nebo pizzy, prostě se zeptá jestli chci ochutnat a pak už mě tím nijak neprovokuje. Chce to čas, ono to vážení a hlídaní se i pro ně stane samozřejmostí a přestanou si toho všímat. Hlavně vydrž, za ten pocit z menšího oblečení to prostě stojí :-)))

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle
Soutěž byla ukončena, gratulujeme výhercům. Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 22.10.2022 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři