Dějství první: brázdím s vozíkem v nejmenovaném obchodním centru hledaje chemii do bazénku, který se podařilo /v půli léta a po vedrech/ zprovoznit. Samozřejmě kupuju zásobičku tvarohů, kysaných nápojů apod. pro zdravé stravování.

Dějství druhé : ač jdu správným směrem, v protisměru se s vozíkem objevuje dvojice/manželská?/ a ucpává uličku. Pán tlačící pojízdný koš si mne s úsměvem měří...

Dějství třetí: vidím úsměv a odpovídám také pousmáním: ale ejhle, on to nebyl úsměv, ale úsměšek. Pán svůj vozík téměř násilím prodral v tom protisměru proti mému a pravil : no co se divím, když se proti mne valí někdo tak "štíhlý " jako jste vy!

Dějství čtvrté: zkoprnělá zůstávám stát a zírat, načež tento milý člověk počastuje ještě svoji partnerku postřehem na téma, jaké by to bylo, kdyby rovněž zhubla, že bychom se do té uličky vešli bez problémů...

P.S. Říct mi něco takového / a ještě na veřejnosti/ můj manžel, asi bych zareagovala dost nevybíravě, leč paní sklopila hlavu a šla s hulvátem dál...