Zní to trochu úchylně, když řeknu, že se těším na nedělní vážení a hlavně tentokrát i měření, ale myslím, že tohle k sebekoučinku patří. Když už se člověk odhodlá hubnout, poctivě se snaží dodržovat jídelníček, sleduje každý týden, že váha jde opravdu pomalu dolů, a hlavně ty pokroky vidí na oblečení, tak je vlastně důvod se těšit nebo být alespoň zvědavý. A přesně to teď jsem, protože půjde o mé první měření. I když mám do ideální váhy pořád daleko, tak mám radost, že to funguje, že stačí opravdu hlídat jídelníček, aniž by u toho člověk trpěl hlady nebo touhou po něčem zakázaném, že k tomu nejsou třeba žádné zázračné preparáty. Když jsem se tento týden vešla do jedněch svých kalhot, tak to byl malý zázrak, i když vím, že jsou to "ty větší" kalhoty a v šatníku mám i menší z dob jinší slávy. Ještě nedávno jsem se nevešla ani do těch "větších" a znechuceně uvažovala, že mi asi nezbude nic jiného, než si jít koupit další, ještě větší, abych měla v čem chodit. A tak bylo malým pohlazením, když jsem dnes šla na zkoušku ke švadleně, které jsem před necelými 14 dny dala látku právě na kalhoty. Oblíkla jsem si je a ona udiveně zakroutila hlavou, jak je možný, že jsou mi tak volný, když je dělala na míru :-) A tak se fakt těším na neděli, až se zvážím. I kdybych zhubla jen pár deka, tak míry budou určitě lepší.